TOMÁŠ KAPRÁLEK může ve svých sedmačtyřiceti letech říct, že vyzkoušel mnoho sportů. Hrál basketbal za Kutnou Horu nebo FTVS a Aritmu Praha. Atletice se věnoval v SKP Olympia Kutná Hora, kde je nyní místopředsedou. Fotbal okusil na Kaňku v Miskovicích či Cejle. Dokonce hrál i stolní tenis za kutnohorskou Spartu. Momentálně pracuje pro Českou basketbalovou federaci a žije v Kutné Hoře v rodinném domě se zahrádkou společně s manželkou a synem.

Omezila vám karanténa nějak sportovní život?
Dost zásadně. I když se už žádnému sportu nevěnuji závodně, tak stále zůstává důležitou součástí mého života. Chodím s kamarády pravidelně hrát basketbal a fotbal, ostatní dny v týdnu se snažím najít čas na běhání. Zároveň se také věnuji činnosti atletického oddílu, který jsme před pěti lety s Karlem Ptáčkem restartovali a který nám nyní dělá obrovskou radost. A z toho všeho mi teď zbylo jen běhání a komunikace přes Facebook s členy atletického oddílu.

Pomocí jakých cviků se udržujete v kondici?
Vím, že nejsem dobrým příkladem, ale prakticky celý život se vyhýbám jakémukoliv domácímu cvičení či chození do posilovny. Takže proto se nyní udržuji v kondici jen pravidelným běháním, i když vytrvalost je už od narození mojí nejslabší pohybovou schopností.

Máte tip na domácí trénink, který byste doporučil všem?
Díky karanténě trávím hodně času doma, a tak jsem si vzpomněl, že máme bosu. Takže teď, když jdu okolo, se na ní občas postavím a zkouším různá balanční cvičení. Nějaká taková sestavička zaměřená na posílení středu těla, to je třeba můj tip na domácí trénink. Ale než cvičit zavřený doma, určitě je lepší jít ven, vždyť začíná jaro a Kutná Hora je obklopena nádhernou přírodou. Proto můj ještě lepší tip je alespoň třicetiminutový běh tempem, které mi vyhovuje. Nic a nikdo k tomu není potřeba a odměnou je skvělý pocit po doběhu, který nás bude motivovat vyrazit další den znovu.

Co vás karanténa naučila?
Myslím, že karanténa nás všechny naučí lépe rozeznávat podstatné a důležité věci od těch, bez kterých se klidně obejdeme. Naše společnost před rozšířením koronaviru žila v neskutečném blahobytu ve srovnání s dobou docela nedávnou. Možnosti byly prakticky neomezené, ale už jsme to příliš nevnímali a ani jsme si toho moc nevážili. Mysleli jsme si, že to tak bude nastálo, že to nic nemůže zastavit. A najednou to stojí. A teprve teď, v tomto obtížném období, si začínáme uvědomovat, jak zdánlivě nepostradatelné můžeme postrádat a jak nám naopak začíná chybět to, co jsme považovali za samozřejmé a nepodstatné. Trošku nám to tak zřejmě všem zatřese našimi jistotami a možná si každý z nám upraví svůj žebříček hodnot. Jen doufejme, že toto nové nastavení si ve své mysli udržíme i poté, až se náš život zase vrátí k normálu.

Roušku jste si ušil vlastní nebo jste ji dostal? Případně od koho?
Do šití roušek se pustila moje manželka. Sfoukla vrstvu prachu z velké krabice v šatně, vyndala z ní šicí stroj a ušila roušky pro celou naši rodinu i všechny naše blízké.

Na co se nejvíce těšíte, až karanténa skončí?
Těším se, až se zase začneme s kamarády pravidelně scházet na hraní basketu a fotbálku. Dále se určitě těším, až naši atleti a atletky pod vedením svých trenérů zase budou každý den zaplňovat stadion a díky obnoveným společným tréninkům budou zlepšovat své výkony. A také bych se moc rád těšil na náš tradiční sportovní tábor, ale u něj se bohužel prozatím nedá odhadnout, zda ho případná koronavirová omezení v červenci umožní uspořádat.

close Koronavirus v Česku info Zdroj: Deník zoom_in