PETR LISTÍK je od malička velkým sportovcem, který skončil u florbalu. Momentálně je hráčem A týmu FBC Kutná Hora a pomáhá s trénováním žen. Ke svému oblíbenému sportu se dostal ve dvanácti letech, předtím hrál fotbal. Nyní ve svých čtyřiadvaceti letech studuje chemicko-technologickou fakultu na Univerzitě Pardubice. Koronavirovou karanténu tráví doma se svými rodiči a sestrou v Kutné Hoře na Žižkově, kde bydlí v řadovém domě se zahradou.

Jak moc vám karanténa omezila sportovní život?
Přijdu si trochu jak ve zkouškovém období, ale s tím rozdílem, že nemůžu do haly. Samozřejmě mi florbal chybí, jak za FBC, tak za univerzitu. Kdybychom teď nebyli doma, tak za pár dní hrajeme kvalifikaci na České akademické hry, ale zdraví je přednější. Sezonu jsme jako jedni z mála stihli dohrát, takže nám žádné zápasy neutekly. S ženským týmem pro nás pandemie znamenala přerušení sezony. Do haly už se nejspíš nevrátíme a začne rovnou letní příprava. Ovšem prvním krokem po karanténě určitě bude rozlučka se sezonou, protože tu jsme nestihli a nikdo z nás ji neoželí. Stejně tak Švaryho (spoluhráč Schawrz – pozn.) narozeniny.

Pomocí jakých cviků se udržujete v kondici?
Bydlím na konci města a chodím dvakrát týdně běhat mezi pole a do lesa trošku provětrat hlavu. K tomu se snažím doma třikrát až čtyřikrát týdně cvičit většinou s vlastní vahou těla. Už z dřívějška mám nakoupené expandery, TRX, čočku, činky a pár dalších pomůcek, které se v dnešní době hodí. Snažím se jich využít a obohatit si jimi trénink.

Házenkář Dukly Praha a odchovanec Kutné Hory Ondřej Šimůnek.
Sportovec v karanténě: Naučil jsem se zpomalit tempo, tvrdí Šimůnek

Máte tip na domácí trénink, který byste doporučil všem?
Zaměřil bych se na zpevňování středu těla a vždy k tomu něco přidal. Vhodné jsou asi všechny základní cviky na milion způsobů – plank, kliky, dřepy, výpady, sedy-lehy, zkracovačky… Kdo nemá žádné vybavení, může použít židle, gauč, postel, míč, atd. Teď je toho plný internet.

Co vás karanténa naučila?
Naučil jsem se šít, protože jsem zkoušel ušít vlastní roušku. Rád vařím, takže zkouším nové recepty. Naučil jsem se poctivě protahovat. Vždy jsem měl problém s tím, že jsem zkrácený a teď už dosáhnu dokonce dál než za špičku, což považuji za úspěch. Se spolužáky jsme se naučili poslouchat přednášky a semináře online. Dálkové studium chemie není úplně optimální, takže s tím trochu válčíme. Učitelé se snaží, ale pravděpodobně se nám semestr protáhne o jeden měsíc. Zavedl jsem večerní videohovory, ať jsem alespoň nějak se všemi v kontaktu. Taky jsme s kamarády oprášili hraní her. V neposlední řadě mi pandemie ukázala, že nic není samozřejmost a jak se máme dobře.

Roušky jste si tedy ušil vlastní nebo jste ji dostal?
Roušky jsem si ušil vlastní. Našel jsem návody, rozstříhal trička a pustil se do toho. Jelikož nemáme stroj, tak jsem u toho byl občas nervní, ale výsledek mě potěšil a ušil jsem pár dalších.

Na co se nejvíce těšíte, až karanténa skončí?
Těším se až se zase sejdeme v hale a zahrajeme si, taky na již zmíněnou rozlučku se sezonou. Těším se na pivo v hospodě, a dokonce i do školy – zkrátka do kolektivu. Taky až oprášíme skejty a vyrazíme po nějaké cyklostezce na pořádný pojezd. Chtěl bych všem popřát pevné zdraví a příjemně strávený čas s rodinou.

Kapitán kutnohorských hokejistů Pavel Švejda.
Sportovec v karanténě: Běhat s rouškou není žádný med, uvědomuje si Švejda

Koronavirus v ČeskuZdroj: Deník