ANTONÍN VOLENEC je vytrvalostní běžec a překážkový závodník. Ve svých dvaatřiceti letech žije sám v kutnohorském paneláku a pracuje jako policista u SPJ Praha. Běhání se věnuje šest let a má za sebou absolvované horské maratony a ultramaratony, nebo spartanskou dvaceti čtyřhodinovku na Islandu a ve Švédsku.
Omezila vám karanténa nějak sportovní život?
Popravdě moc ne. Běhat v přírodě se dá pořád, a v rámci běhu si člověk může zaposilovat. Ať už cviky s vlastní vahou anebo různé možnosti, které nabídne okolní příroda. Jediné, co mi chybělo, byla uzavřená vnitřní sportoviště. Závody jsem měl naplánované až na letní měsíce, takže ani v jejich zákazu nejsem omezen.
Pomocí jakých cviků se udržujete v kondici?
V rámci cvičení nejsem moc kreativní, a jelikož hlavně běhám, ani moc jiných cvičení, než běh nepotřebuji. (smích) Občas si zacvičím pár cviků na střed těla. A při výbězích jsem využil i TRX, švihadlo či odporové gumy.
Máte tip na domácí trénink, který byste doporučil všem?
Nemám. Ten kdo cvičí nebo jinak sportuje, si dokáže trénink vymyslet sám a sám nejlépe ví, co potřebuje. A ostatní co necvičí, si poradit nenechají.
Co vás karanténa naučila?
Nad tím jsem nepřemýšlel, ale asi nic. (smích)
Roušku jste si ušil vlastní nebo jste ji dostal? Případně od koho?
Pár roušek a respirátor jsem dostal v práci, ale hlavně používám multifunkční tunely – šátky, co jsem různě dostal na závodech.
Na co se nejvíce těšíte, až karanténa skončí?
Až budou otevřeny i sauny a wellness.
