„Pro hodně lidí, zejména děti, které chodí trénovat často kvůli kolektivu, je těžké v této době najít vůbec nějakou motivaci k většímu pohybu,“ uvědomovala si v rozhovoru Kutnohoračka Šimůnková.

Nikolo, jak momentálně trávíte čas bez florbalu?

Většina mého času momentálně padá ke studiu na vysoké škole. Zbytek času se snažím strávit nějakým způsobem aktivně – procházkami, cvičením atp. Samozřejmě nějaká chvíle na Netflix se najde také. (smích)

Udržujete se nějak v kondici?

Několikrát do týdne cvičím, především tréninky typu HIIT. Ze začátku přerušení sezony jsem se snažila zaměřovat na moje slabé stránky, jako je například síla v rukou, která mi na florbalce chybí. Čím více se pauza prodlužovala a bylo jasné, že se na hřiště jen tak nevrátíme, začala jsem tréninky brát více komplexně. Momentálně jsem zapojená do klubové výzvy „Oběhni ČR“, kde společně s ostatními přihlášenými sbíráme uběhnuté kilometry. Občas běhy na vzdálenost prostřídám s intervalovými tréninky.

Jaké cviky byste doporučila ostatním florbalistům?

Žádné vybrané konkrétní cviky, které bych ostatním doporučila, nemám. Každý si musí najít to své, co ho bude bavit a bude to dělat rád. Pro hodně lidí, zejména děti, které chodí trénovat často kvůli kolektivu, je těžké v této době najít vůbec nějakou motivaci k většímu pohybu. Osobně jsem si v poslední době oblíbila mobilizační a kompenzační cvičení. Protože sezením u počítače nebo u stolu strávím hodně času a nevydržím dlouho sedět správně, projeví se pak bolesti zad. Cviky mi od nich pomáhají.

Přece jenom tak dlouhá pauza a žádný florbal. Už se těšíte zpátky na hřiště?

Samozřejmě, těším. Na florbale se spojuje dřina a super lidi, což mi vždycky přináší příjemné odreagování.

Co vám chybí nejvíce?

Z florbalu mi chybí vše. Ať už je to čas strávený v hale s holkami nebo s dětmi z přípravky, tak také již zmíněné odreagování, sranda, natěšenost a soustředěnost před zápasy. Všechny tyhle věci k florbalu neodmyslitelně patří a těším se, až je budeme zase zažívat.