„Hleděl jsem i na celkové pořadí. Cílem bylo doběhnout do deseti hodin, což mi o dvacet minut nevyšlo. Umístění jsem doufal do první třicítky, což také nebylo. Dokončil jsem kolem čtyřicátého místa,“ řekl mladý vytrvalec v rozhovoru pro Deník.

Dane, z Andory jste přijel s prvním místem z věkové kategorie 18-24 let. S jakými pocity jste se vrátil do Čech?
V Andoře jsem už závodil loni, takže jsem věděl, co mě čeká. Pocity jsou hezké, ale hlava ví, že mohl být výkon o něco lepší. Snad se to podaří příští rok.

Co byste ještě mohl zlepšit?
Například seběhy. Ty jsou v Andoře opravdu technicky náročné. De facto jsou to čtyřkilometrové schody dolů. Pořád mám problém s koleny a zadními šlachami. Něco mě tam tahá. Nejde mi to vypilovat. Pokud se mi to podaří, budou časy lepší.

Rezerva je tedy v běhu, ale překážky jste dal všechny bez chyby. Tam je to v pořádku?
Překážky mám natrénované. Věnuji se silové části ve Vlašimi u svého trenéra. Problém s nimi nemám. Stejně tak mi nedělají problém kopce nahoru. Stále nabíhám objemy. Seběhy jsou horší.

Jaké jste měl během závodu počasí? Do Evropy se vrátila vedra.
Bylo kolem pětadvaceti až sedmadvaceti stupňů. Pocitově bylo ve vysoké nadmořské výšce lépe. Asi jako kdyby u nás bylo dvaadvacet stupňů. Foukal příjemný vítr a lépe se dýchalo.

Nadmořská výška vám problém nedělala?
Nedělala. S tím problémy nemám. Nevnímám ji.

Jaký byl nejvyšší bod na trati?
Myslím, že dva tisíce a dvě stě metrů. Startovali jsme v patnácti stech metrech.

Měl jste během závodu nějakou větší krizi? Přeci jen jste běžel přes deset hodin.
Určitě přišla ve druhém kole na posledních dvou sebězích. Šlo o nejprudší pasáže. Nohy mě bolely. Nechtělo se mi běžet ani jít. Potácel jsem se dolů a na posledním seběhu před cílem mě předběhlo asi osm lidí. Tam to bylo pro hlavu i nohy náročné.

Běželi jste tedy dvoukolový závod?
Ano, dvě stejná kola.

A víte celkové převýšení?
Na padesáti jedna kilometrech jsme nastoupali čtyři tisíce dvě stě padesát metrů.

Šlo o nejtěžší závod vaší kariéry?
Myslím si, že podobně náročné bylo Mistrovství světa Spartan Ultra ve Švédsku 2019. Samozřejmě tam byla velká zima, stejné převýšení, ale běhali jsme dvacet čtyři hodin stejná desetikilometrová kola. Těžko se to porovnává s klasickým závodem Spartan Ultra.

Překážky jste dal bez chyby. Přesto, dělaly vám nějaké problém?
Jediné, které mi vadí, jsou balanční překážky. Určitě mi dala zabrat slackline i kladina. Jinak mám ostatní překážky vychytané a problém už není.

Jak jste se během celého závodu stravoval?
Už mám za sebou šestý Ultra. Našel jsem si, co mi vyhovuje. Celý den jím hroznový cukr, oříšky, hroznové víno. Ve festivalce si sem tam dám nějaké jablko. Tam mám většinou i tuňáka v konzervě s rýží. To je vše. Snažím se běžet, abych neměl hlad a byl co nejrychleji v cíli. (směje se)

Měl jste přehled o svém pořadí v závodě?
Ve věkové kategorii jsem doufal, že opět vyhraji. Proto jsem ji tolik neřešil. Hleděl jsem i na celkové pořadí. Cílem bylo doběhnout do deseti hodin, což mi o dvacet minut nevyšlo. Umístění jsem doufal do první třicítky, což také nebylo. Dokončil jsem kolem čtyřicátého místa. Na trati jsem měl rodiče, kteří pořadí počítali a koukali na výsledky. Měl jsem informace, že jsem mezi třicátým a čtyřicátým místem. Svou věkovou kategorii jsem popravdě tolik neřešil.

Kdy jste s Ultra závody na Spartanu začal?
První jsem běžel ve Valče na Slovensku. V roce 2018.

Proč jste se tehdy rozhodl běžet Spartan Ultra ve Valče?
Měl jsem za sebou tři spartanské Trifecty. Ultra bylo mým snem. Chtěl jsem si zkusit dlouhý závod. Poprvé jsem se trápil snad patnáct hodin. Měl jsem to těsně do limitu. Táta mě hnal do kopců, že mám dvacet minut rezervu. Po závodě jsem snad týden spal. Ve škole jsem spal neustále na lavici. Strašné. (směje se) Ale zalíbilo se mi to a měl jsem motivaci se neustále zlepšovat. Krátké běhy už mě tolik nenaplňovaly.

Které závody Spartan Ultra jste pak ještě absolvoval?
Absolvoval jsem Mistrovství světa Spartan Ultra 24 hodin ve Švédsku. Pak jsem byl dvakrát v Andoře. Loni jsem běžel Liberec a předloni v Polsku Krynici.

Slušný výčet. Co vás čeká dál a jaké máte cíle v letošním roce?
V plánu mám Ultra ve francouzském Morzine, kde se má běžet v srpnu. Týden poté je Ultra v Malinu Brdu. V září mě láká Skotsko. Určitě bych chtěl startovat na čtyřiadvacetihodinovém šampionátu v USA. Startovné už mám zaplacené.

Zrovna v srpnu je Morzine a Malino Brdo týden po sobě. Jak zvládáte regenerovat? Není sranda běhat ultra běhy každý víkend.
Když zajdu na masáže, skočím do bazénu, uplavu pár kiláků a dám si pětikilometrový běh ve středu, tak zjistím, jak na tom jsem. Podle toho se rozhodnu, zda pojedu nebo ne. Snad to nepropadne.

Kde se připravujete, když nebudu brát běhání?
Jezdím každý pátek do Kolína, kde máme kruhový trénink. Jinak jezdím ještě na silovou část do Vlašimi k trenérovi Lubošovi Chmelenskému. To jsou dvě místa, kde působím. V Ratajích nad Sázavou, kde bydlím, běhám a získávám nastoupené metry.

Ano, Rataje a okolí, tam jsou pěkné kopečky. Máte tam naběhané své trasy?
Není problém udělat v Ratajích na deseti kilometrech třeba sedm set výškových metrů. Z tohoto pohledu je to pecka.

Už vědí obyvatelé Rataj nad Sázavou, co je Spartan a kdo je Daniel Doubrava?
Ano, už tam vyšel i nějaký článek. (usmívá se) O Spartanovi se v Ratajích ví. Jsme městys a já jsem jediný blázen, kdo tam má logo Spartana na autě. (směje se)

DANIEL DOUBRAVA je jednadvacetiletý spartan z Rataj nad Sázavou. Jeho domovským oddílem je STG Kolín. Po dokončení učiliště v Benešově, kde se vyučil automechanikem, začal pracovat jako zedník. Aktuálně dokončil šest závodů Spartan Ultra, kde pravidelně sbírá úspěchy ve věkové kategorii 18-24 let. Mezi jeho zájmy patří plavání, běhání a cvičení. Nejraději si dá k jídlu tatarák a jako sportovec pije nejčastěji džusy. Rád se v televizi podívá na Mentalistu.