Oba po doběhu zářili radostí. Aby taky ne. Vavák čekal, že bude na trati okolo sedmnácti hodin. Nakonec doběhl na 135. místě v čase 12:38:20. Helena Vaváková si svůj čas vylepšila o hodinu. Po sedmi hodinách a šesti minutách doběhla na 139. místě!

Michale, s jakými pocity jste se vrátil z Trans Grand Canarie?

Pocity jsou dobré. Nečekal jsem, že to takhle půjde. Po dlouhé době se mi něco povedlo. Obzvlášť na dlouhých tratí poté, co jsem ve Francii musel vzdát, předloni Trans Grand Canaria nebyla podle mých představ, takže jsem si dal možná i záměrně velkou mezeru, když jsem prohlásil, že závod dokončím do sedmnácti hodin. Závod se vydařil. Vyšlo i počasí. Nebylo velké vedro. Dařilo se i Helče (manželka), takže paráda. I když pokaždé by to mohlo být lepší.

Co jste v samotném závodě mohl udělat lépe? Kde jste měl rezervy?

Myslel jsem si, že posledních deset nebo patnáct kilometrů by mohlo být lepších. Netušil jsem, že organizátoři trochu pozměnili trať. Čekal jsem na závěr širokou šotolinovou cestu, ale nebylo tomu tak. Posledních osm kilometrů se běželo vymletým korytem řeky, kde byly kameny a poskládané oblázky vedle sebe. Nedalo se běžet žádné slušné tempo. Podle mých zkušeností bývají vždy rezervy ve finiši. Od začátku se mi šlo hodně dobře do kopců, tam jsem se nešetřil. Možná kdybych trochu ubral na plynu, tak mi zbylo více sily na závěr. Přiznám se, že posledních pět kilometrů bylo hodně o hlavě a na morál. Nechtělo se mi pořád běžet. Přeci jen to bylo šest kilometrů jen po kamínkách. Už jsem toho měl dost.

Nechce se mi to počítat, ale jaké jste měl průměrné tempo na kilometr, když jste dvaaosmdesátikilometrovou trať zdolal za dvanáct a půl hodiny?

V průměru jsem šel šest a půl kilometru za hodinu. Spousta lidí si řekne, že by to také ušla, ale druhou věcí jsou kopečky. Když člověk vybíhá z dvou set metrů nad mořem a doběhne až do necelých dvou tisíc, tak to převýšení tam zkrátka je. Tempo jsem měl zhruba devět minut na kilometr, což není závratné tempo. Vítěz šel deset kilometrů za hodinu, což je tempo šest minut na kilometr.

O náročnosti svědčí i to, že z 540 závodníků doběhlo jen 366. Kde si myslíte, že to mohli vzdát?

Už v polovině trati, kde končila horší půlka závodu, bylo vidět, že toho má spousty závodníků plné brýle. Na prvních čtyřiceti kilometrech jsme nastoupali tutově něco k třem tisícům metrům. V první polovině jsme museli zdolat dva největší kopce. Tam to vzalo závodníkům hodně sil, protože jsme na daném místě byli kolem dvanácté až jedné hodiny. Trochu začalo svítit sluníčko. Do té doby bylo zataženo, dokonce jsem tam zažil i déšť se sněhem. Spousty lidí buď přecenily své síly, nebo zjistily, že je první půlka dost náročná. Ačkoliv si člověk řekne, že nyní už přijde jen seběh, jeden kopeček a bude před cílem, tak to zase tak příjemné není. Seběh z nejvyššího bodu měřil třináct kilometrů. Dal mi hodně zabrat, protože se běželo po kamínkách. Navíc jsme klesli nějakých dvanáct set výškových metrů na deseti kilometrech.

Do cíle jste doběhl na 135. místě, vaše manželka na 139. místě o den dřív na maratonské trati, to musela být velká spokojenost. Hecovali jste se?

Na dálku jsme se hecovali. Když jsem byl na trati, kde začínala Helčina část závodu, tak mi psala smsku, že je zvědavá, za jak dlouho uběhnu její trať. (smích) Na dálku jsem ten závod vyhrál, protože jsem měl druhou půlku trati asi o hodinu rychlejší než Helča. S umístěním jsem celkově spokojený. Vždycky jsem rád, když jsem v první třetině startovního pole. Nyní jsem snad byl i v první čtvrtině startovního pole. Helča potvrdila syndrom Katky Neumannové, že holky po porodu jsou na tom někdy mnohem lépe než před porodem. Oba jsme byli pozitivně překvapení, jak se nám běželo a jak to dopadlo v celkovém umístění. Skvělé byly i naše časy. Třeba Helča byla o hodinu rychlejší než před dvěma roky. Já se srovnával jen s vítězem. Ten dokončil závod za osm hodin. Já byl vždycky za ním jednou tolik a nyní v uvozovkách jen čtyři hodiny a kousek.

Manželce se tedy závod také líbil?

Měla toho plné zuby, ale byla o hodinu lepší než před dvěma roky. Běželo se jí dobře.

Nyní vás čeká Beskydská sedmička, Krkonošská stovka, ale také organizace Dačického 12 v Kutné Hoře…

Mám spousty dalších soukromých výzev a závodů v okolí. Dalším vrcholem bude stovka v Krkonoších a v září Beskydská sedmička. Mezitím budeme chystat Dačického 12, ale i duatlon nebo triatlon.