Vláďo, jak vzpomínáte na souboje se Šíšou a na vaše mladistvé hokejové bitvy za barákem?
Zápasy byly úplně super. Vždycky jsme se ráno v osm sešli a hráli jsme až do večera. Šíša byl pan gólman. Škoda, že tady není s námi, ale jestli na nás seshora kouká, tak bude spokojený.
Hráli jste za barákem celé dětství nebo i déle?
Záleželo, jak jsme se sešli. Bylo jedno, jestli nám táhlo na deset, dvacet nebo třicet let. Mrskali jsme hokej všichni dohromady.
Hrál jste někdy lední hokej?
Ne, nikdy. Všechno jsem se naučil tady na plácku. Na bruslích jsem stál jednou v životě. Lední hokej pro mě není. (smích)
Finále proti Žralokům nevyšlo. Kde jste viděl příčiny porážky?
Myslím si, že soupeř je o trochu lepší, ale my jsme měli také dost šancí. Je škoda, že jsme padli. Příští rok jim porážku vrátíme a vyhrajeme. (smích)
Stal jste se nejlepším střelcem turnaje.
S tím jsem vůbec nepočítal, ale padalo to tam. Jsem určitě spokojený.
Šíša Cup se bude hrát ještě šestnáct let. Kolik vám bude na konci roků?
Čtyřicet devět. (smích)
Budete schopen ještě podávat takové výkony jako v sobotu?
Když bude zdraví, tak rozhodně. Rád přijdu vždycky.
