Kromě trénování extraligového překvapení z Příbrami působí Jan Svoboda už sedmý rok i u reprezentačních družstev. Po juniorech a ženách v posledních třech sezónách pracoval jako asistent u elitního výběru mužů, který po nečekané rezignaci Zdeňka Haníka vedl jako hlavní kouč na záříjovém mistrovství Evropy v Turecku. A u národního týmu, který v příštích dvou letech čeká mistrovství světa v Itálii a domácí evropský šampionát, by rád dál zůstal.

Příbram ze dna extraligy vytáhl mezi elitu a loni s ní málem ve čtvrtfinále play off vyřadil trojnásobné šampióny z Českých Budějovic. „Sehráli jsme s nimi nejdramatičtější sérii ze všech a pořádně je potrápili. S námi byli nejblíže k vyřazení, když prohrávali 1:2, bohužel jsme to nezvládli. Vyřazení nás dlouho bolelo,“ řekl na úvod.

Příbram měla po letním odchodu tria opor Burrowa, Salona a Anděla patřit k extraligovým otloukánkům, jenže po osmi kolech podceňovaný tým trůní na čtvrté příčce tabulky (rozhovor vznikl v pátek). Ptát se vás na spokojenost je asi zbytečné?

Umístění mě pochopitelně hřeje, ale nepřikládám mu žádný význam. Je za námi teprve třetina soutěže. I když to, že se držíme celou dobu v první čtyřce, svědčí o tom, že hrajeme dobře. Jsem rád, že i přes letní oslabení o tři zkušené hráče pokračujeme v naší cestě a vyplácí se nám sázka na týmové pojetí a bojovnost.

V družstvu ale máte tři hráče Haníka, Hýského a Benceho, kteří patří do širšího okruhu reprezentačních hráčů…

To je sice fakt, ale nejde o žádné hvězdy. Stále platí, že i když jsou reprezentanti, jsou součástí týmu a v některých zápasech začnou třeba na lavičce.

Zatím jste prohráli jen čtyři zápasy, z toho ale tři v pěti setech. Která z těch porážek vás nejvíc mrzí?

Porážka na Kladně a doma s Českými Budějovicemi. Neříkám, že jsme si zasloužili vyhrát, ale v obou utkáních jsme vedli 2:1 resp. 2:0 a měli je dotáhnout k vítězství. Možná se projevil nedostatek zkušeností, který tým ještě sbírá. Na druhou stranu všechny zápasy se silnou čtyřkou (pozn. autora: Liberec, Ostrava, České Budějovice, Kladno) jsme sehráli dobře a je otázkou, co by s námi udělalo, kdybychom měli o dvě porážky méně a extraligu vedli.

Před sezónou jste měli skromné ambice – postup do play off. Nepřehodnotíte nyní své cíle?

Stále není jisté, že play off uhrajeme, ale samozřejmě chceme skončit co nejvýš a jít do něj z co nejlepší pozice. Pořád však platí, že největšími favority je silná čtyřka.

Předtím jste působil v předních oddílech, v Odolena Vodě a v Kladně. V čem se liší příbramské angažmá?

Když mě Příbram před rokem a půl oslovila, byl jsem rád, i když jsem šel do neznáma. Ne že bych neznal její hráče, ale pět let jsem působil ve špičkových klubech, takže z počátku byla má práce odlišná. Jinak jsem ale našel v Příbrami zdravé prostředí, zapálené lidi kolem volejbalu počínaje prezidentem Velátem a skvělé fanoušky. Domácí halu, kterou považuji za jednu z nejlepších v republice, naplňují díky výsledkům každý zápas téměř do posledního místečka. A co se dělo loni při play off s Českými Budějovicemi, kdy na čtvrtfinále stáli dlouhé fronty na lístky, jsem v Česku nikde jinde neviděl.

Současně s koučováním Příbrami dlouho působíte i u reprezentace mužů. Jak obtížné je obě funkce skloubit?

Je to zápřah. Posledních sedm let, co působím u různých reprezentací, jsem neměl dovolenou. V době, kdy mi skončí oddílové povinnosti, začnou mi reprezentační, kde mohu zúročit své každodenní zkušenosti z extraligy. Skloubit to je opravdu náročné. Člověk musí mít dobré asistenty. V Příbrami Romana Ostrýže, který vedl celou letní přípravu, u nároďáku Milana Hadravu, s nímž jsem působil už v Kladně.

Co tomu říká rodina?

Nadšená není, ale podporuje mě. Mám deseti a dvouletého syna, kterým nemám moc příležitostí se věnovat, ale s pomocí okolí to zvládám. Bohužel zatím nevidím prostor ke zlepšení. Budu rád, když to ještě dva roky vydrží.

Přesto jste kývl na nabídku vést reprezentaci po abdikaci Zdeňka Haníka. Proč?

Neváhal jsem ani chvilku, byť jsem strkal hlavu do oprátky. Dvanáct dní před mistrovstvím Evropy na mě padla plná odpovědnost za výsledek a vystoupení na šampionátu. Když Zdeněk Haník odstoupil, neviděl jsem jinou variantu než pokračovat, protože jsme spolu družstvo tři roky vedli.

Jaký je vůbec rozdíl trénovat Příbram a reprezentaci?

Velký a zásadní. V reprezentaci má člověk 12 nejlepších hráčů z republiky, vyrovnaných na všech postech. Naopak Příbram je klub, který nemá tolik financí, aby mohl držet tak široký kádr a stejné je to ve většině extraligových klubů. Snad jen České Budějovice, Liberec a Ostrava mají v případě zranění hráčů na lavičce kvalitní náhradu.

Na evropském šampionátu uhrál národní tým jediný set. Proč tak pokulháváme za špičkou, do které jsme před nedávnem patřili?

Kdybychom to věděli, jsme tam taky. Jisté je, že se vyrovnává kvalita družstev. I státy, které byly před deseti lety na volejbalové mapě bezvýznamné, dnes zlobí a v Evropě dnes není slabého družstva. Národní tým navíc doplatil na to, že po čtvrtém místě na mistrovství Evropy a ve Světové lize získali hráči zahraniční angažmá a jejich ochota reprezentovat klesla. Na žádné další větší akci či kvalifikaci jsme nebyli v plné síle a každou jsme absolvovali v jiném složení. Zatímco Francouzi několik let hrají ve stejné sestavě, my jsme za tři roky protočili v nároďáku 33 hráčů. Přesto si myslím, že nejsme neúspěšní. Vybojovali jsme přímý postup na mistrovství světa a na evropském šampionátu s výjimkou zápasu s Italy odvedli maximum.

U národního týmu prý chcete pokračovat?

Ano. U družstva jsem tři roky a dobře ho znám. Nyní je před hráči i celým realizačním týmem výzva předvést se na mistrovství světa v Itálii a uhrát co nejlepší výsledek na domácím evropském šampionátu v roce 2011. Současná generace hráčů dospívá k vrcholu. Rád bych s ní pokračoval a uspěl.

Ze strany extraligových trenérů zaznělo na vaší adresu několik výtek. V týmu prý panuje bezvládí, zpochybňována je výkonnost Martina Lébla, jiní požadují omlazení družstva. Co těmto výtkám říkáte?

Odmítám je. Jediného extraligového trenéra jsem neviděl na tréninku nebo zápase reprezentace, neznají její život, takže vycházejí jen ze zprostředkovaných informací. V družstvu určitě nepanuje bezvládí, u Martina Lébla irituje jeho jméno a ne výkony. Je synem předsedy svazu, na kterého většina lidí útočí, což se přenáší na Martina. A omlazování týmu vyvracel už Zdeněk Haník, který s přestávkami působil u reprezentace od roku 2000. Jeho slova mohu jen potvrdit. Před dvěma roky jsme po boku stálic vyzkoušeli v Evropské lize v národním týmu mladé hráče z extraligy a výsledkem byly dvě výhry ze 12 zápasů. V konfrontaci s Řeky, Slovinci a Portugalci absolutně neobstáli. Jinak jsou nejlepší mladí do reprezentace průběžně zařazováni. Dnes už k tahounům patří univerzál Konečný, šanci dostávají libero Václavík, smečař Hýský a blokař Kotrch.

Neuškodí vám při volbě reprezentačního trenéra, že vedete Příbram, která stojí v opozici vůči současnému svazovému vedení?

Nevím, na to se mě ptá každý. Ale nemyslím si, že by mi to uškodilo. Posledních osm let pracuji v Odolena Vodě, Kladně a Příbrami, tedy v klubech, které ve všech volbách neskrývají své antipatie k vedení svazu a celou dobu působím u reprezentačních družstev. Chci věřit, že je to ocenění mé práce bez ohledu na to, v jakém klubu zrovna jsem.

Miloš Krátký