Říkají o sobě, že byli vždycky kavárenští povaleči a za dobrou kávou a dortíkem si neváhali dojet třeba i sto kilometrů. V každé takové kavárně si pak představovali, jak by asi vypadala ta jejich. „Měli jsme sen otevřít si něco vlastního v Kutné Hoře. Hledali jsme inspiraci, co se týče interiéru i nabídky, ale dlouho jsme se báli, byl to pro nás krok do neznáma, protože jsme neměli s provozem ani jeden zkušenosti,“ vypráví dvaatřicetiletá Michaela Pitzek.
Baristický kurz absolvovali manželé u přední české baristky a mistryně republiky Petry Veselé:
Definitivní rozhodnutí přišlo ve chvíli, kdy v době covidu zkusila jen tak pro radost péct pro lidi donuty do krabičky. V té době už měl její instagramový účet s recepty na vaření i pečení tisíce sledujících. Zakázky se jen hrnuly a z občasného pečení pro pár lidí se stalo pravidlo. A to je přesvědčilo. „Našli jsme tohle místo a řekli jsme si buď teď nebo nikdy. Je to něco, co si strašně dlouho přejeme, můžeme si to udělat jak chceme. Začali jsme plánovat a rekonstruovat,“ říká Michaela.
Podnik u jedné z nejnavštěvovanějších památek
To že je jejich kavárna přímo naproti kostnici, jedné z nejnavštěvovanějších památek v kraji i v celé České republice, berou jako přidanou hodnotu. Rozhodně ale nechtějí, aby jejich cílovou skupinou byli jen turisté. „Chtěli jsme vytvořit místo, kam budou rádi chodit hlavně místní. Takový rodinný kávový ,hood’ nejen pro přátelé, kamarády a známé, ale i pro nové zákazníky,“ popisuje majitelka kavárny s tím, že i proto se podnik jmenuje Coffeehood - od anglického „neighbourhood“ - sousedství.

Role prý mají manželé rozdělené od začátku. Zatímco Michaela peče, Marko se specializuje na kávu. Baristický kurz však absolvovali oba - a to u přední české baristky a mistryně republiky Petry Veselé, stejně tak i lekce malování do kávy. Marko Pitzek přiznává, že zkoušel i učení se na základě videonávodů na youtube. „Sledoval jsem videa a zkoušel věci stylem pokus omyl, takže se tu vylilo spoustu mléka. Ale zase jsem přišel na chyby, které jsem dělal,“ popisuje svoje začátky čtyřiatřicetiletý kavárník. Těsně před otevřením kavárny postavil ke vchodu stolek a na něm trénoval kapučíno a vzorky pak nabízel kolemjdoucím zdarma.
„Najednou tu byla fronta a lidé mi nabízeli peníze nebo je nechávali na stolku, i když jsme říkali, že ještě nefungujeme. Bylo to milé,“ vypráví. Rád zkouší nové chutě, proto se nabídka kávy různě mění. Nyní si navíc manželé nechali namíchat svou vlastní kávu ze zrn, která patří k jejich oblíbeným. Zájemci si ji mohou koupit v sáčku pod značkou kavárny. Ke kávě se tu pak nabízí výhradně to, co upeče majitelka. „Jsem celiak, proto máme v nabídce mimo jiné i bezlepkové zákusky, nebo zákusky bez laktózy či bez cukru jako alternativu pro lidi, co mají intoleranci,“ vysvětluje.
Zájemci si mohou kávu se značkou kavárny odnést domů:
Ačkoli je kavárna otevřená čtyři dny v týdnu, od čtvrtka do neděle, musejí se oba pořádně otáčet. Marko už se sice věnuje výhradně podniku, Michaela ale stále na půl úvazku pracuje. A aby toho nebylo málo, pořídili si ještě v centru města malou pekárnu, kterou teď rekonstruují, protože potřebovali rozšířit výrobní prostory. Budou se tu péct kynuté koláče, buchty, chleby a pečivo. Jak říká Michaela: malý sortiment, ale poctivý a vymazlený a dobrá káva k tomu jako bonus. „Chci aby lidé, až půjdou kolem, ucítili vůni koláčů, skořice a másla, přišli si pro něco dobrého a zastavili se na kávu,“ zdůrazila.