„Abychom se vůbec mohli bavit o autorských právech, musíme mít nějaké dílo,“ řekl na úvod advokát Filip Winter, který se právě na oblast autorského práva specializuje.

Zcela novou právní úpravu v tomto oboru představuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském a o právech s ním souvisejících. Vychází z takzvané dualistické koncepce, která rozděluje autorská práva na práva osobnostní (morální) a práva majetková. Nový zákon vymezuje celou řadu pojmů a kategorií, jejichž definice v předchozím zákoně chyběla.

Co je tedy nutno považovat za autorské dílo? To, co je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti a je vyjádřeno ve vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, a to bez ohledu na rozsah, účel nebo význam. Znamená to, že i malý reklamní slogan je třeba považovat za autorské dílo. Zákon přitom chrání jak díla dokončená, tak jejich vývojové fáze a části.

Naštěstí zákon stanoví také to, co autorským dílem není. „Holé informace nejsou a ani nemohou být chráněny,“ vysvětluje advokát Winter, „stejně jako není chráněn námět díla sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda, objev, vědecká teorie a podobný předmět sám o sobě. Námětů je na planetě omezený počet a nelze je rezervovat jen pro jednoho,“ uzavírá svůj rozbor advokát.