K ideálu však bývá daleko, a tak pro takzvaný nákup prostředkem komunikace na dálku, kam spadá i internet, platí přísnější legislativní pravidla a on-line obchody mají ze zákona řadu povinností. Tak například spotřebitel musí mít možnost vrátit zboží bez udání důvodu a bez sankce do 14 dnů od dodání. O tomto právu musí být informován, jinak se lhůta, po kterou je možné od smlouvy ostoupit, prodlužuje na tři měsíce.

Lidé si však zatím při uplatňování svých práv v rámci on-line nakupování nejsou příliš jisti, což dokazuje i to, že v roce 2006 poradci sdružení Spotřebitel.cz řešili 982 dotazů, které se týkaly e-commerce. Pomoc zorientovat se v legislativě často ale potřebují i internetové obchody. Pro ně sdružení Spotřebitel.cz (www.spotrebitel.cz) připravilo seminář, na kterém se probírá nejen samotná legislativa, ale také užitečné příklady z praxe. Tuto možnost získání informací a konzultace s právním odborníkem využívají nejen zaběhlé, ale i nově vznikající internetové obchody.

I přes stále rostoucí popularitu e-commerce v jednotlivých státech EU se příliš nerozvíjí on-line obchod v mezinárodním měřítku. Mezi lidmi stále panuje určitá nedůvěra, ale těch překážek, které spotřebitele od nákupu v zahraničních internetových obchodech odrazují, je samozřejmě více – jazyková bariéra, platba v cizí měně, delší dodací lhůty, horší přístup k prodávajícímu v případě vyřizování reklamace, neznalost legislativy jiného státu apod. Toto leží v žaludku i Evropské komisi, která se rozhodla posílit důvěru spotřebitelů v elektronickém obchodování a odbourat překážky v podobě nejednotné legislativy na trhu EU, proto se přezkoumávají některé evropské směrnice.

Právě se projednává Zelená kniha, která zahrnuje klíčové otázky týkající se rozsahu a způsobu harmonizace osmi spotřebitelských směrnic, které upravují například prodej na dálku, podomní prodej nebo nekalé obchodní praktiky. Jednotná pravidla v EU by do jisté míry nedůvěru odbourat mohla, a to nejen v případě e-commerce, ale i u klasického nakupování. Dosavadní minimální harmonizace legislativy může za množství různých právních úprav na trhu EU, které vytvářejí překážky pro spotřebitele i podnikatele. Lepší fungování vnitřního trhu by jistě přinesla vyšší harmonizace – znění směrnic by bylo závazné a sjednotila by se tak legislativní pravidla v EU.

Pro odbourání nedůvěry mezi obchodníky a spotřebiteli a bezproblémové fungování jednotného evropského trhu je však důležitý ještě jeden aspekt: Souběžně se sjednocením legislativy zajistit dostatečně obecnou vymahatelnost práva. Znamená to mezinárodní spolupráci soudů, státních kontrolních orgánů a zavedení skutečně fungujícího systému mimosoudního urovnávání sporů.