Záruční doby se však neliší jen v závislosti na předmětu smlouvy, ale také podle toho, zda byla věc koupena „na firmu“, a nebo je to běžný spotřebitelský nákup. Pokud je totiž smlouva uzavřena mezi dvěma podnikatelskými subjekty, neřídí se stejně jako spotřebitelské nákupy občanským zákoníkem, kde jsou záruční doby konkrétně vymezeny, ale zákoníkem obchodním. Ten dává podnikatelům volnou ruku ke stanovení individuálních obchodních podmínek.

Živnostník, který tedy koupí třeba notebook v rámci podnikatelské činnosti, nemá ze zákona na 24 měsíční záruční dobu nárok a prodávající mu ji klidně může zkrátit třeba jen na polovinu.

Pokud ale notebook koupí spotřebitel, prodávající si krácení dvouleté záruční doby dovolit nemůže, protože by se dostal do rozporu se zákonem.
Zásadní však je nezaměňovat dvouletou zákonnou záruku se samotnou životností výrobku. Je jasné, že například zapálená svíčka shoří dříve, než uplyne její záruční doba.

Vadnou věc lze tedy reklamovat po celé dva roky stanovené zákonem. Může nicméně nastat situace, kdy prodávající reklamaci zamítne právě z důvodu běžného opotřebení.

Je-li na prodávané věci či jejím obalu vyznačena lhůta k použití například v podobě nápisů „Minimální trvanlivost“ nebo „Spotřebujte do:“, skončí záruční doba uplynutím této lhůty. Jinak platí záruční doby stanovené zákonem, což je pro potraviny osm dní a pro krmiva tři týdny. Pokud se týká kategorie oprav věcí, je poněkud kuriózní, že do ní nespadají jen opravy automobilů a spotřebního zboží, ale za opravu věci lze považovat i zákrok veterináře.
Na většinu oprav zákon stanovuje tříměsíční záruku. Určité výjimky jsou upraveny zvláštními předpisy. Na〜pří〜klad u oprav automobilů nepanuje mezi odborníky shoda, zda platí šestiměsíční záruka určená starou vyhláškou nebo jen zákonem obecně stanovená tříměsíční záruka.

Co se týká kategorie úpravy věci, do níž spadají například kosmetické a kadeřnické služby nebo přešití oděvu, zákon vymezuje záruční dobu na tři měsíce. Pokud jde o úpravy stavebního charakteru je to osmnáct měsíců.

U věcí zhotovených na zakázku zákon určuje záruční dobu jen 16 měsíců. Pokud si tedy zákazních pořídí třeba kuchyňskou linku ve smlouvě o dílo, získá na ni ze zákona pouze půlroční záruční dobu.

Navíc jestliže jsou její součástí také elektrospotřebiče, může i na ně dostat jen půlroční záruku. Pokud ovšem paradoxně stejnou kuchyň pořídí uzavřením kupní smlouvy, dostane dvouletou záruku.

Jestliže si zákazník nechá postavit byt nebo dům na základě smlouvy o dílo, má nárok na tříletou záruku. Pokud byt či dům pořídí v rámci kupní smlouvy, zákonná záruční do〜ba činí už jen šest měsíců.

Ve všech uvedených případech má prodávající možnost poskytnout nad rámec zákona prodlouženou záruční dobu. Její podmínky se pak ale řídí ustanoveními záručního listu. Pouze když prodávající v záručním listu žádné podmínky neuvede, řídí se reklamace i po uplynutí zákonné záruky stejnými pravidly.