„Jen nechápu ta nekoncepční opatření, kdy zavírání i rozvolnění přichází ze dne na den. My máme jediné štěstí, že jsme nějakým, byť omezeným způsobem fungovali přes výdejní okénko. Spousta mých kolegů své provozovny zazimovala a otevřít je ze dne na den není tak jednoduché. Objednat tankové pivo a ostatní zboží, úklid, příprava celé provozovny – to zabere minimálně týden,“ vysvětluje Pavel Halama.

Co je pro vás jako majitele podniku v současné době největší starostí?
Momentálně určitě to, aby se lidé nebáli chodit do restaurace. Myslím si, že k tomu není důvod. Vláda sice na jednu stranu řekne ano, otevřeme, ale na druhou stranu řekne poměrně málo vysvětlené ale. Spousta zákazníků se třeba mylně domnívá, že když chtějí jít posedět, musí na test do nemocnice nebo na očkování. Přitom stačí takzvaný samotest, který pravidelně mají všichni ze zaměstnání nebo ze školy. Případně čestné prohlášení o jeho absolvování, které platí tři dny. Není to šťastné řešení a pro někoho může být odrazující, ale zbytečně. Restaurace, kde je nosným produktem jídlo, se staly politickou obětí a nikdy se neprokázalo, že by se nákaza koronaviru právě v nich nějak masivně šířila. Naopak. Restaurace pokryly z tohoto pohledu jednotky procent, zatímco fabriky, školy či nákupní centra vykazovala nebezpečí nákazy řádově desítky procent.

Co rok pandemie znamenal pro vaše podnikání?
No, ideální to není, když musíte podniky zavřít, ale jejich veškeré běžící náklady stále platit. V našem konkrétním případě to za dobu uzavření znamenalo, v rámci všech restaurací a zaměstnanců, které máme, do firmy přinést deset milionů korun. Za každou podporu od státu jsme samozřejmě velmi vděční, u nás činí její pokrytí přibližně čtyřicet procent nákladů. Nejhorší však je ta nejistota, absolutní nedodržování termínů, například nemáme náhrady za kurz-arbeit za prosinec 2020, leden 2021, ale mzdy svým zaměstnancům včetně odvodů musíte vyplatit včas. Hodně živnostníků to kvůli této situaci neustálo, což je velká škoda. Protože každý průměrný ekonom ví, že malý a střední stav plní státní rozpočet z více než šedesáti procent. Investoval jsem do svých lidí peníze, které jsem měl připravené na rekonstrukce a na dobudování nového hotelu. Chtěl jsem si zaměstnance udržet, aby nezůstali bez prostředků. Jen jsem netušil, že to bude trvat tak dlouho.

Které kroky vlády vůči podnikatelům byly podle vás nejvíce nešťastné?
Největším problémem jsou právě ty pozdní náhrady a slíbené refundace od státu. Nešťastné jsou také ty kroky, kdy je něco ze dne na den, věci se měnily rychle. Když nás zavírali podruhé, přesně si na to vzpomínám jak ještě ve čtvrtek tvrdili, že uzávěra nebude. Objednali jsme tedy na provozovny tankové pivo a v pátek, druhý den, jsme se dozvěděli, že se od soboty opět zavírá. Tankové pivo pak musíte jedině vylít, protože má záruku jenom tři neděle. Velký dík patří Plzeňskému Prazdroji, který nás v tomto ohledu nenechal na holičkách a pomohl.

Musel jste se s některými ze zaměstnanců rozloučit?
Všechny zaměstnance jsem podržel, protože si jich do jednoho nesmírně vážím. Přišlo mi také nedůstojné, aby šli na úřad práce, ačkoliv by to pro mne ekonomicky bylo samozřejmě mnohem výhodnější.

Změnila podle vás koronavirová doba českého hosta restaurace? Bude jiný?
Zatím je to tak, že třetina lidí se bojí chodit kamkoliv, na to má každý jistě právo. Třetina lidí je někde mezi – z těch do restaurace přijde zhruba polovina. A jen třetina lidí se nebojí vůbec. Zjistili jsme, že výdejová okénka navštěvovalo zhruba padesát procent klientely. Jak to bude dál, nevíme, Věřím tomu, že hosté pochopí, že slušné podniky jsou také bezpečné podniky, máme k dispozici desinfekce, testy. Z celého srdce přeji nám všem, abychom se mohli co nejdříve vrátit se k normálnímu životu, světlo na konci tunelu už vidíme, držme se.