Jeho podnik je vyhledávaným místem znalců dobrého pití, v prestižní soutěži Bar Awards se před pár lety jako jediný mimopražský cocktail bar dokonce umístil v první pětce nejlepších cocktail barů v České republice. Nic z toho mu však nepomůže od toho, co prožívají i ostatní majitelé podniků. „Nejhorší je ta nejistota. Nevím, co bude zítra. Čtu si zprávy a jen se vždy děsím, co se zase stalo a změnilo. Ta nevědomost a především neschopnost naší vlády je šílená,“ popsal Vavřička.

Jako OSVČ má při zavřeném podniku nárok na 500 korun na den jako kompenzaci. Když ale zaplatí odvody, zbude mu z všehovšudy 6000 korun. „Otevřeno jsme letos měli jen v lednu a v únoru, to je obecně pro obor gastronomie mrtvé období. Pak přišlo léto, pak nás zase zavřeli, pak otevřeli a teď nás zařízli uprostřed nejlepšího měsíce v roce. Dali nám naději a ta teď umírá,“ shrnul muž, který přiznává, že nechápe, proč se schvaloval systém PES, když stejně platí jen s výjimkami.

„Vláda schválila protiepidemický systém, ale už po pár dnech udělala otočku a podniky v gastronomii a hotelnictví označila za špatné, že ty by měly zavřít. Naopak z toho vyjmula obchody, kadeřnictví a ostatní služby. To nedává smysl,“ řekl a naznačil, že z hlediska samotného prostého provozu je tento stav nejistoty více než špatný. „Limetky, mátu a ovoce na koktejly vyhodím, pivo se zkazí. Tohle otvírání a zavírání je šok pro všechno, i pro zaměstnance. Nejde to dělat takhle hned,“ myslí si Vavřička.

Bary, jejichž tržby jsou založené hlavně na nočním životě, utrpěly podle něj v gastronomii tu nejtěžší ránu. Přiznal, že mnohokrát už přemýšlel, že nadobro zavře.

Rok 2020 je nejen pro Vavřičku více než náročný. Lepší časy zažil alespoň v létě, kdy hosté přicházeli ve velkém a tržby byly dokonce zhruba o deset procent vyšší než loni ve stejném období. „Moc si vážím toho, jak se lidé snažili podpořit nejen můj podnik ve městě. Přišel na kávu třeba jeden pán, dal mi za ni pětistovku a řekl: ,To je dobré.' Odpověděl jsem, že to nejde. Ale on mi na to řekl, že sem každý rok jezdí s manželkou a vždycky tady svůj pobyt zakončí na dobrém drinku a že je rád, že i letos měli kam jít,“ podělil se majitel o zkušenost, která ho potěšila.

Jenže nic netrvá věčně. Podporu v první vlně pandemie a euforii z léta rychle vystřídala podzimní nejistota. „Je to znát. Lidé se nebojí nemoci, mají strach o svou existenci. Čísla nakažených rostou a světlo na konci tunelu vidět není,“ poznamenal Vavřička.

Až prý bude moci, svůj podnik pro zákazníky znovu otevře. Jestli nechá v době uzavření v provozu barové okénko, prý zvažuje. „Já ale můžu prodávat tak maximálně kakao,“ konstatoval.

Jako velmi těžké období vnímají současnou dobu i majitelé ostatních barů na Kutnohorsku. Ne všichni se sice o pocity chtěli veřejně podělit. Ti, kteří ano, ale říkají v podstatě to samé, co Jiří Vavřička: nejistota je to nejhorší. „Je to pro nás hodně komplikovaná situace. Pro bary jako takové o to víc, že zákazníci chodí hlavně večer. Nevíme, co bude, ta nejistota je hrozná. Jsme bez peněz a práce, ale znovu otevřít chceme, až to půjde. Naštěstí jsme ve svém,“ řekla majitelka Sport baru v Čáslavi Renata Bahníková.