Současná nízká výkupní cena od farmářů se ale podle něj na trhu pro koncové spotřebitele projevila minimálně. „Na pultech se za zlevněnou cenu objevují některé druhy přebytkového masa většinou z Německa nebo Polska,“ dodal Buňka.

Současné ceny jsou přitom pro zemědělce likvidační. „Náklady na výrobu 1 kg živé váhy máme přibližně 35,50. V období od poloviny srpna do současnosti prodáváme 1 kg vykrmeného prasete za 26 korun. Z toho lze vypočítat, že ztráta na jednom kusu činí 1090 korun,“ stěžuje si Petr Rylich ze společnosti PIAS Suchdol.

Stav chovů prasat ve středních Čechách se nijak neodlišuje od toho v republice. Například z podniků, které jsou členy Okresní agrární komory Kutná Hora, chová prasata ještě pět. Jak dlouho vydrží, je otázkou. Většina z podniků investovala v předchozích letech do modernizace značné finanční prostředky.

„Podniky jsou akciové společnosti nebo družstva, která se zodpovídají svým vlastníkům nebo akcionářům, že budou hospodařit s péčí řádného hospodáře a vytvářet na konci roku zisk. Není možné dlouhodobě udržet ztrátovou výrobu,“ řekl k současné situaci Buňka.

Na farmě rodiny Cihlářových v Milošovicích.
Cihlářovi z farmy roku v Milošovicích: Peníze nejsou na prvním místě

Z nedávného průzkumu Agrární komory ČR, do kterého se zapojilo 143 chovatelů prasat, vyplynulo, že 52 procent dotazovaných plánuje chovy uzavřít do roku 2030 a 30 procent se k tomu chystá už během roku 2022. Řada dalších chce chovy omezit.

„Uzavírání chovů povede k dalšímu poklesu potravinové soběstačnosti Česka a prohloubení závislosti na dovozech ze zahraničí,“ domnívá se prezident Agrární komory ČR Jan Doležal. Už nyní přitom Česká republika musí ročně dovážet 200 tisíc tun vepřového masa, což představuje polovinu domácí spotřeby. „V případě tržních výkyvů, jako je například další rozšíření afrického moru prasat v Evropě, může dojít k prudkému nárůstu cen pro zákazníky,” varuje Doležal.

K razantnímu rozhodnutí, jako je omezení chovu prasat či jeho úplný konec, nutí české zemědělce podle průzkumu především dlouhodobě nízké výkupní ceny. Následují rostoucí vstupní náklady a stále omezenější možnosti odbytu.

Vepřové maso.
Český paradox: Vyvážíme levné vepře, vrací se nám drahá kýta

Někteří chovatelé dále v průzkumu zmiňovali jako důvod nedostatek pracovníků kvůli odchodu zaměstnanců do důchodu a nízkému zájmu nových pracovníků o tento obor. Poukazovali také na nerovné postavení českých zemědělců v rámci Evropské unie a nejasný výhled do budoucna, který představuje například Zelená dohoda pro Evropu.

Podle ní mají zemědělci do roku 2030 razantně snížit emise z chovů prasat a dalších hospodářských zvířat, ale stále chybí plán, jak by toho měli dosáhnout. „V ZOD Potěhy jsme se snižováním stavu prasnic začali již v září letošního roku a původní plánovaný stav po snížení byl chovat do 300 kusů prasnic, tedy snížení základního stáda o zhruba 80 kusů,“ popisuje ředitel ZOD Potěhy Jakub Lauda.

Očekával ale, že se katastrofální vývoj ceny prasat otočí a že družstvo zůstane na sníženém počtu prasnic, anebo dokonce stavy postupně navýší. „Jelikož se tak nestalo, a v dohledné době zřejmě nestane, předpokládám, že budeme muset ve snižování počtu chovaných kusů pokračovat a v nejhorším případě chov zcela ukončit,“ říká Lauda s tím, že si nemohou dovolit „luxus, kterým se chov prasat stal“. Ztráta na jednom praseti je podle něj přibližně 1300 korun.