„Ke zvířatům jsem inklinovala od malička, až si ze mě všichni dělali srandu. Strejda třeba topil koťata a já jsem je pořád někde zachraňovala.“ K její veterinární praxi v Kozhlodech ale vedle dlouhá, trnitá a skoro až neuvěřitelná cesta. „Narodila jsem se na Čeladné, ale cesta až sem byla mnohem složitější. Říkám tomu dostředná spirála, prošla jsem komplet celou republiku, až mě to nakonec prsklo sem, do středu republiky.“

Lidé odvedle: Veterinářka Bohdana Jelenová.

 „V Jeseníkách mám rodinu, pocházejí odtamtud mí rodiče, mám tam ale i bratránky a sestřenky, můj bratr se tam také vrátil. Veterinu jsem vystudovala v Brně, pak jsem šla pracovat do Písku a odtud zpátky do Jeseníků. Potřebovala jsem si ale v té době srovnat věci v hlavě, tak jsem dojela pracovat do Norska. Tam jsem dělala práci typu Macgyver, neboli udělej z čehokoliv něco,“ popisuje se smíchem.

Lidé odvedle: Veterinářka Bohdana Jelenová.

„Myslela jsem si, že v Norsku zůstanu, ale co čert nechtěl, před odjezdem jsem potkala svého současného partnera. Na sever jsem jela dva tisíce kilometrů sama, zpátky už s Vašíkem. Přijel si pro mě. Pak jsem šla za ním do Prahy a prošla několika veterinárními praxemi. Některé zkušenosti byly pro mě dost otřesné. Nikdy jsem nechtěla někam na kliniku, to není pro mě, potřebuji k práci rodinnější prostředí.“

Lidé odvedle: Veterinářka Bohdana Jelenová.

„Než jsem ale šla pracovat a bydlet do Prahy, bydlela jsem u kamarádky veterinářky na západě, směrem na Karlovy Vary. Původně jsem chtěla koupit nějaký domeček tam a mít společnou praxi s kamarádkou. Nakonec z toho ale sešlo a začala jsem pracovat v Kladně. Přístup tam ale byl tak strašný, že jsem chtěla spálit diplom a už nikdy nedělat veterinu. Mám kamaráda archeologa, tak jsem v létě místo toho v Karlíně kopala hroby a vozila Trabanty (kapela jejího partnera Václava, který v ní bubnuje).

Lidé odvedle: Veterinářka Bohdana Jelenová.

„Jak jsme se ocitli v Kozohlodech? Oba jsem věděli, že v Praze žít nechceme. Říkám, že tady to není prdel světa, ale pupek. Všechny cesty vedou do Kozohlod. A jestli jsem se už usadila? Já jsem cikán, to jsou prostě valašské kořeny. Za svůj život jsem se už ale naučila nikdy neříkej nikdy. Jsem tu šťastná, líbí se mi tu, ale kam mě život zavane, nepředvídám. Tenhle dům si nás ale vybral, v den, kdy jsme ho konečně oficiálně převzali, tak jsme zplodili dceru.“

Lidé odvedle: Veterinářka Bohdana Jelenová.