Pro Petru tím ale její tvoření, které zahrnuje všechno možné od šití oblečení po výrobu lamp a veselých mrtvých mafiánů, rozhodně nekončí. Své výrobky nabídne na e-shopu, na kterém právě pracuje. „Nebudu tu fyzicky, ale tohle město miluju, mám tu spoustu přátel a budu sem dál jezdit na různé designové akce,“ říká vyučená dámská krejčová, která svého času šila dokonce filmové a divadelní kostýmy pro pražské studio Barrandov.

Z krámku Petry Sejtkové v kutnohorské Husově ulici:

Z krámku Petry Sejtkové v kutnohorském Husově ulici | Video: Jana Adamová

Na vizitce Petry Sejtkové stojí Ťuťuňuňu vymazlený obchůdek s originálními výrobky českých tvůrců. A to také byl od samotného začátku její záměr. „Chtěla jsem, aby měli lokální tvůrci a designéři možnost, kde ukázat svoje hand made výrobky, které často prodávali jen prostřednictvím internetu. Proto jsem otevřela obchod. Lidé si je tak mohli vyzkoušet, osahat i očichat,“ vysvětluje Petra Sejtková.

Všechno se musím naučit sama

Seznam původních asi dvaceti tvůrců pak za čtyři roky svého působení více než zdvojnásobila. Dnes je v krámku možné najít originální výrobky od zhruba pěti desítek autorů, které Petra postupně oslovila na různých desing marketech nebo kteří si našli ji. A v neposlední řadě i ty její vlastní. „Já jsem chaotyk a můj rozptyl je strašně velký. Šiju oblečení, maluju akvarely, vyrábím linoryt, šperky, lampy z lahví, pracuju se dřevem. Prostě cokoli vás napadne, do toho jsem schopná se pustit,“ říká. Často se inspiruje a kdo prý tvrdí, že ne tak lže, protože všechno už je vymyšlené. Jako její panáčci, kteří dělají společnost například řidičům v autech.

close Designérka Petra Sejtková v obchůdku Husova 104 info Zdroj: Deník/Jana Adamová zoom_in Krámek Petry Sejtkové v Husově ulici.

„Takových panáčků je po světe milion, nemají specifický význam, ten jim dávám já. Jsou to veselí mrtví mafiáni, není dobré se s nimi kamarádit, ale je na nich vidět, že jsou po smrti, tak se nemusíme bát,“ vysvětluje s nadsázkou Petra. Kterou ze svých tvůrčích činností má tato rodačka ze Dvora Králové nejradši prý nedokáže říct. Vyrobí to, co ji zrovna napadne. Šití oblečení ji ale provází od dívčích let, kdy se vyučila dámskou krejčovou. „Já byla takový střelec i co se týče školy, bylo mi jedno kam půjdu. Škola mě spíš stresovala, všechno se totiž musím naučit sama. Je to takové moje prokletí,“ vysvětluje.

Miluje proužky a odmítá ctít módní trendy

V době, kdy žila v Praze vyráběla filmové a divadelní kostýmy pro studio Barrandov, když se přestěhovala do Kutné Hory tak zase pomáhala kamarádovi šít batůžky pro hasiče. Jak říká, ušije cokoli a z různých materiálů, nemá ale ráda práci na zakázku. „Jsem takový introvertní tvůrce, i když to nevypadá. Musím být zalezlá, sama, celé to vymyslet, ustříhat, ušít a pak říct vezměte si to, nebo neberte,“ přiznává Petra. Šaty nebo trička s jejím oblíbeným mottem „život je krásný“ jsou co kus to originál, rozhodně se nestane, že by v úplně stejných chodila polovina města.

Miluje proužky a odmítá ctít módní trendy. Boom, který opět zažívá oblečení ve stylu 80. a 90. let je pro ni naprosto nepochopitelný, protože tuto módu považuje za největší horror v historii odívání. „Mrkváče, kožená bundička, mokasíny, košile s kanavou a trvalá! Vypadali jsme v tom jako zrůdy. Už mi to přijde jako hra, co všechno si necháme líbit. Myslím si, že návrháři dávno netvoří proto, abychom vypadali hezky, ale protože už nevědí co by.“ V jejím oblečení se prý žena musí cítit šik, být femme fatale, ale prostě po svém. Rifle mrkváče by proto žádné neušila, protože postavě nelichotí.

Obchůdek Husova 104, jak zní správně název, bude na své adrese nejspíš ještě do Vánoc, pak se výrobky Petry Sejtkové přesunou do online prostoru. „Už to bohužel nejde. Mám vysoký nájem a energie jsou třikrát dražší. A samozřejmě chodí i méně lidí,“ dodala Petra s tím, že do Kutné Hory si vždycky cestu najde.