„Nikdo, kdo to nezažil, si nedovede představit, jaké to je odejít z domu, vědět, že ráno bude objekt plný bláta a vody, a nemůže tomu nijak zabránit. Druhá povodeň nám vzala víru, že se to znovu nebude opakovat, máme obavy z případných dalších záplav,“ dodal třiasedmdesátiletý elektromechanik.

Před pěti lety dosáhla hladina vody v jejich domě asi jen pět centimetrů, povodeň v minulém roce po sobě zanechala podstatně větší následky. „Všechno vybavení domu jsme se snažili vystěhovat do vyššího patra, věci, které byly příliš těžké nebo objemné, jsme zvedli zhruba půl metru do výšky, protože podle nám sdělených informací neměla voda vystoupat tak vysoko. Odhady se však nepotvrdily,“ připomněl Ota Zedníček.

Po zajištění domu odešel na několik dní bydlet k rodičům. „Jsme velice vděční rodičům, přátelům, spolupracovníkům, dobrovolným hasičům i ostatním dobrovolníkům za jejich nezištnou pomoc. Pomáhali všichni,“ poděkoval za ochotu jak při evakuaci, tak i při následném úklidu.

I po roce od záplav musí jeho dům stále vysychat. „Z nejhoršího už jsme se dostali. Ještě přemýšlíme o výměně oken,“ popsal Zedníček úpravy domu, které ho vyšly na statisíce korun. Aby byla v případě povodní škoda menší, nechali si udělat venkovní provětrávací obklad, skříňový nábytek přivrtali nad výšku jednoho metru a v přízemí místo koberců položili dlažbu.

Případným povodním a jejich následkům se snaží zabránit i správa města. „V současné době se staví nová lávka u sportovního stadionu, která nebude bránit průtoku zvýšené vody. O jiném protipovodňovém opatření však nevíme,“ poznamenal Zedníček. Podle jeho názoru by se měla obnovit regulace koryta řeky, které je zaneseno, a zbavit řeku naplavenin. „Je třeba vrátit krajině zpět původní ráz,“ zakončil Ota Zedníček.