Ještě před změnou politického zřízení v Československu stihl režisér Evžen Sokolovský natočit seriál Chlapci a chlapi. Příběhy mladíků prožívajících povinnou vojnu tehdy přitáhly k obrazovkám řady lidí. Seriál ukazoval, že právě vojna udělá z chlapců opravdové muže. Třeba příběhem citlivého Kyslíka, který do kasáren vstoupil jako maminčin mazánek a vyšel z nich jako chlap.

A právě názor, že vojna pomůže mladé generaci dospět a naučit se disciplíně, opakují zastánci obnovení povinné vojenské služby doteď. Sdílí ho částečně také účastníci velké ankety Deníku. Dvě třetiny z oslovených dospělých si myslí, že by mladým lidem povinná půlroční vojna prospěla. Psycholog Zbyněk Vybíral z Masarykovy univerzity to ale vidí jinak. „Názor, že by povinná vojna mladému muži prospěla, mívají ti, kdo by nejraději vrátili rákosky do škol. Respekt vůči autoritám je ve skutečnosti vynucená poslušnost, o žádný respekt nejde. Vojáci se učí přetvařovat, zařadí se do instituce, vůbec se nenaučí samostatnosti. Stanou se součástí soukolí,“ řekl Deníku Vybíral.

 Jen málokterý rodič si dokáže představit dovolit své sedmileté ratolesti jít pobíhat po městské ulici bez dozoru.
Děti v kuchyni i dílně. Zapojení do běžných prací jim otevře svět

Pokud podle něj rodiče chtějí, aby z jejich dětí vyrostli samostatní, zodpovědní lidé s přiměřeným respektem k autoritám, nemohou spoléhat na to, že za nich někdo tuto část výchovy odpracuje. „Charakter nevyformuje vojna, na ten je založeno, nebo je dokonce hotov, z dřívějška, z dětství a dospívání. Vojna s sebou až příliš často nesla ztrátu důstojnosti. Byla na ní bohužel rozšířená šikana, a to obludných rozměrů,“ poznamenal Vybíral.

Vhodná není podle jeho názoru ani příliš pevná rodičovská ruka. „Namístě je výchova ke tvořivosti, k sebeúctě a úctě k druhým, pěstování a podpora dialogů. Spíš než zakazovat a přikazovat se má dítěti vysvětlovat, učit ho argumentaci a vést k pochopení,“ nastínil odborník.

Povinnost a sebekázeň

Když se čas od času obnoví debata o případném znovuzavedení povinné vojenské služby, kromě jejího příspěvku k obraně země se vždy diskutuje zároveň právě i o tom, co by vojna udělala s mladými lidmi. A téměř vždy se v tuto chvíli společnost rozdělí na dva nesmiřitelné tábory. Lidi prohlašující, že by vojna mladým dospělým v současné době jen prospěla, a ty, kteří prohlašují, že by tím na nastupující generaci byla spáchána nenapravitelná škoda.

Jak se dívají na možnou pohromu rodiče a děti? Většími optimisty jsou překvapivě dospělí.
Kdyby došla pitná voda? V případě krize by se některé děti napily i z louže

Tak, jako se názory štěpí mezi laiky, různé názory na povinnou vojnu mají i odborníci. Třeba psycholog Jiří Brančík z brněnské Vojenské nemocnice si myslí, že pár měsíců vojny může být jen prospěšných. „Osobně se kloním k tomu, že nějaká forma povinné branné výchovy nebo vojenské služby by měla být zaváděna zejména kvůli nutnosti ubránit vlast. Ale neslo by tos sebou i přidružené efekty pro mladé – určitou míru zodpovědnosti, sebekázeň, ale i uvědomění si, že mám k určité zemi, ve které žiji, také nějaké povinnosti. Když je mladý člověk nucen udržovat nějaký řád, uvědomovat si, co jsou to pravidla a jak se plní, tak je mu to v životě jedině ku prospěchu,“ sdělil Deníku svůj názor Brančík.

Brzké vstávání

V České republice povinnou vojenskou službu zrušili k prvnímu lednu 2005. Od té doby se vojáky stávají pouze ti, kteří po podobné kariéře touží a česká armáda je plně profesionální. I když se během let vícekrát otázka znovuobnovení branné povinnosti otevřela, v nejbližších letech zavedení povinné vojny není plánováno.

Domácí násilí. Ilustrační snímek
Výchovný pohlavek? Jen výjimečně, říkají rodiče

Mladí muži a ženy, kteří v současnosti míří do uniforem, zvládají podle zkušeností z Velitelství výcviku – Vojenské akademie Vyškov přechod od civilního života k armádnímu v drtivé většině bez problémů. „Největší výzvy jsou brzké vstávání, přechod do uniformy, jednotnosti, řádu a drilu. Vše je však jen o hlavě a nastavených prioritách nově nastoupivších vojáků a vojákyň Ozbrojených sil České republiky,“ uvedla mluvčí akademie Monika Nováková.

 

Letní seriál Deníku

Zdroj: DeníkCo to je?

Jedná se o seriál Deníku, který se zabývá rozdílným světem dětí a rodičů. Vychází z dotazníku Deníku, v němž jsme získali přes čtyři tisíce odpovědí od našich čtenářů i školáků, a z dalších podnětů. Jako nit se seriálem povinou témata spojená s partnerským filmem Spící město režiséra Dana Svátka, který pojednává o světě, kde rodiče usnou a děti si musí poradit sami ve světě, kde žijí jen ony samy a dospělí bez dětí.

Kdy seriál vychází?
Každé úterý, středu, čtvrtek a sobotu v tištěném Deníku. A to až do konce prázdnin. Doprovázen je i sérií rozhovorů a témat v magazínech a celý jej najdete na denik.cz.

Na čem je seriál a celý Letní deník postaven?
Seriál Rodiče a děti má pět pilířů: 1. Tematický blok věnovaný vždy fenoménu ze života dětí, dospělých, jejich vzájemnému vztahu či rozdílnému pohledu na problém. 2. Seriál rozhovorů s herci a osobnostmi spojenými s filmem Spící město o fenoménech popsaných v tematickém bloku. 3. Střípky z natáčení Spícího města. Ale i z knihy Martina Vopěnky a míst, kde se film točil. 4. Píšu Ti. Projekt dopisů dětí rodičům a prarodičům. Píší je pro nás jak známé osobnosti, tak čtenáři (více na straně 10). 5. Společná zábava u více křížovek a testů, které vycházejí vždy jak na webu denik.cz, tak na straně 12. Součástí bude také čtenářská soutěž.