Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Reportáž: VOŠ, SPŠ a OA Čáslav

Čáslav - Reportáže studentů třídy EL3 Vyšší odborné školy, Střední průmyslové školy a Obchodní akademie v Čáslavi.

24.6.2013
SDÍLEJ:

Focení o přestávce ve škole – Pavel Černý, Michaela Kommová, Andrea Pipková, Jakub Hanzl, Tomáš Zářecký, Zdeňka Sahulková, Andrea Houfková, Radka Tichá, Kristýna Strnadová, Kateřina Radilová, Zdeňka Králová, Lucie Procházková, Eliška Fuxová, Věra HornychoFoto: Archiv třídy

Poklady Kutné Hory
S prvními jarními paprsky slunce a s mým kamarádem fotoaparátem Nikon jsem se vydal objevovat historické poklady mého rodného města Kutné Hory.
První zastávkou byl kostel Matky Boží Na Náměti. Nepřehlédnutelná stavba, která zdobí zelený park uprostřed města! Několikrát obcházím velkého obra a všelijakým způsobem se snažím vyluštit stáří. Odpověď možná naleznu uvnitř kostela. Otevírám prastaré dveře a na první pohled mě fascinuje ručně tesaná kamenná soška Panny Marie a vzápětí bohatě zdobený oltář s bílým krajkovým přehozem. Klíč k tajence objevuji u starého pána. Sedí za pracovním stolkem a s úsměvem mi odpovídá: „Stáří kostela Matky Boží Na Náměti se datuje od roku 1329."
Vzdaluji se od staré budovy a rychlým krokem přes náměstí Palackého se dostávám do Šultysovy ulice. Hned se mi vybaví jméno Jan Šultys a s ním spojená významná historická událost českých dějin – poprava 27 českých pánů na Staroměstském náměstí. V malé uličce se tyčí skvost kutnohorského baroka – morový sloup - obklopený historickými, pestře zdobenými domy s nejrůznějšími kavárnami, restauracemi a obchůdky. Společně se západními turisty pořizuji snímky a podle seznamu mířím k další zajímavé stavbě – Kamenné kašně.
Malé náměstíčko se pyšní gotickou stavbou, která kdysi sloužila jako napajedlo pro širokou kutnohorskou veřejnost, ale bohužel v dnešní době neplní své poslání. Průzorem velikosti palce pozoruji vnitřní uspořádání kašny. Nenadálý nával výletníků všech národností přerušil mé rozjímání, a tak bylo na čase vydat se k dalšímu bodu na seznamu – Vlašskému dvoru.
Svižnými kroky scházím kamenné schody a z dálky na mě vzhlíží zakladatel Československé republiky Tomáš Garriggue Masaryk v bronzovém provedení. Tmavou mohutnou bránou, podle mého názoru určenou pro koňské potahy, vstupuji do oválného prostranství Vlašského dvora, které je lemováno masivní hradbou. Připojuji se k frontě japonských turistů, čekajících u dveří s nápisem „cash here" a bobuji o vstupenku na prohlídku. Společně se sympatickou mladou průvodkyní poznáváme historii a účel této stavby, dozvídám se, že Vlašský dvůr sloužil jako mincovna, kde se razily známé pražské groše a na přelomu 14. a 15. století došlo k přestavbě iniciované králem Václavem IV. na „krásný sloh." Nasávám poslední okamžiky strávené u tryskající fontány na nádvoří Vlašského dvora a nahlížím do svého výletního seznamu - na řadu přichází kostel Svatý Jakub.
Kličkuji mezi auty po dlážděné silnici a zanedlouho stojím před kostelem s vysokou štíhlou věží. Visím na klice vstupních dveří, bohužel pro mě je v tuto dobu kostel uzavřený.
Konec dne se blíží a v žaludku mi kručí, proto mé kroky směřují do nedaleké tradiční hospody s trefným názvem po místním slavném rodákovi – U Dačického. S plným žaludkem a nabytými dojmy popíjím poslední doušky zlatavého moku a těším se domů.
Pavel Černý


STRÁŽCE NAŠICH ŽIVOTŮ
Je krásné slunné odpoledne a my se vydáváme za zábavou, relaxací, ale i odpočinkem. Kam že to máme namířeno? Přeci na koupaliště! První, co nás na místě jako ženy okamžitě zaujme, je pohledný mladý muž s vypracovaným tělem a tričkem s potiskem „plavčík". Zatímco my máme na starosti, jestli jsme nezapomněly deku a jestli nám kamarádka dobře natřela záda opalovacím krémem, náš mužný plavčík má na starosti životy a bezpečí nás všech. Úkolem plavčíka je především dbát na bezpečnost návštěvníků.
Jak se může obyčejný člověk stát plavčíkem?
Navštívila jsem jeden kurz a pokusím se vám ho podrobněji popsat.
Vše začalo ve čtvrtek po obědě. Skupinka lidí stojící ve vestibulu plaveckého stadionu ve sportovním oděvu a s plným batohem plaveckých pomůcek. Rozhlížím se kolem sebe a zdá se mi, že jsou v převaze muži. Ano! Je to tak. Mladí vysportovaní budoucí záchranáři netrpělivě čekají na pokyn vedoucího kurzu. Po zdlouhavých administrativních náležitostech se konečně uchazeči vrhají do vody. Myslela jsem, že plavčíkovi stačí umět zaplavat 10 metrů a vytáhnout tonoucího člověka z vody, ale to jsem se dost mýlila.
Bez plavání to nejde!
Jeden bazén, druhý bazén, dvacátý bazén a uchazečům stále nedocházejí síly. Představovala jsem si sebe v jejich kůži a jsem ráda, že pouze sedím na okraji bazénu a všechno jenom sleduji. Jednou z nejdůležitějších dovedností pro záchranáře je plavání. Aby se ze skupinky mladých lidí mohli stát vyškolení a certifikovaní záchranáři, musí toho ve vodě dost zvládnout, například uplavat v kuse 200 metrů na určitý čas, zaplavat od každého plaveckého způsobu jeden bazén na techniku a styl. Umět plavat pod vodou na určitou vzdálenost. Sesbírat předměty pod vodou v hloubce až 2,5 metru. V neposlední řadě plavat se zátěží a dovést skočit do vody různými způsoby. „ Takovýto kurz není pro lidi, kteří se jdou jednou za čas vykoupat do bazénu. Je to dřina a bez plavecké průpravy to opravdu nejde. ´´ Komentuje jedna z uchazeček.
Little Anne
Skoro už usušení uchazeči se přemisťují na další stanoviště, kde na mladé sportovce čeká ,, LITTLE ANNE´´. Little Anne je základní výuková figurína pro nácvik KPR v reálné velikosti dospělého člověka. Model umožňuje simulovat záklon hlavy, podepření brady a otevření úst, dále také umělé dýchání z úst do úst a nepřímou srdeční masáž. Nejprve je tato část kurzu zahájena lékařskou přednáškou a názornými postupy, jak oživování tonoucího ve více záchranářích, tak i individuálně.
Záchranná destička, nebo záchranný pás?
Konečně vidím vše v praxi. Budoucí plavčíci skáčou do vody, ponořují se a plavou pro tonoucího. Využívají buď záchranné pomůcky, nebo záchranných metod. S tonoucím jsou už u břehu, ale co teď? S přehledem vytahují ,,utopeného´´ na břeh a probíhá první pomoc. ,,Není to nic lehkého vytáhnout 90 kilogramového chlapa z vody, když vážím 50 kilogramů, ale je to můj úkol a moje poslání. Každý návštěvník bazénu od nás plavčíků očekává maximum a to se ze sebe také pokusím vydat. Udělám vždy to, co bude v mých silách´´. Komentuje budoucí plavčice.
Na záchranu tonoucího je spousta metod, například s využitím záchranné pomůcky, nebo různými způsoby tažení, jako například na boku za ruku, na zádech uchopením tonoucího za bradu, nebo ve dvou záchranářích, kdy tonoucí je uchycen za ramena a na koci tzv. ,,vláčku ´´ je druhý plavčík, který plave pouze prsové nohy a přidržuje tonoucího.
Necelé čtyři dny, které byly strávené po boku budoucích plavčíků, neprobíhaly pouze na bazéně a ve vodě. Uchazeči každý den trávili až 5 hodin v zasedací místnosti a procházeli prezentace týkající se bazénů jak z pohledu provozu, tak také i výstavby. Budoucí záchranáři musí ovládat znalost chemických přípravků, se kterými se jako plavčíci budou setkávat každý den. V přednáškách nechyběla ani matematika a zákony fyziky. Ujasnili si práva a povinnosti plavčíka. Nahlédli také do provozních řádů bazénů a v neposlední řadě absolvovali pětihodinový kurz první pomoci a postupu při její realizaci. Do této doby byl pro mne plavčík pouze pohledný mladý muž, ale po této zkušenosti mohu říci, že záchranáři nemají lehkou práci. Každopádně bych nechtěla být v jejich kůži a jsem ráda, že na nás na koupalištích a bazénech dávají pozor sečtělí a vzdělaní lidé.
Eliška Fuxová

Zájezd do Španělska

Na začátku školního roku 2011/12 se část naší třídy zúčastnila zájezdu do Španělska. Především za účelem zlepšení jazykových dovedností.
Jedeme autobusem. Cílem je město Lloret de Mar, tam budeme mít dočasný domov, ale my zatím projíždíme Německo a Francii. Cesta ubíhá poměrně rychle, čas si krátíme hraním především slovních her a já také čtením.
Po příjezdu do města nás nepříjemně překvapilo několikahodinové čekání, které jsme museli protrpět, než jsme se mohli ubytovat. V každém pokoji byla koupelna s toaletou, čtyři postele a okno. Pokoje byly poměrně skromné, ale jelikož jsme v hotelu trávili minimum času, bylo to vyhovující. Každé ráno jsme měli k snídani široký výběr sladkého a slaného pečiva, ovoce a zeleniny, uzenin, teplých pokrmů, například míchaných vajíček. Obdobný výběr potravin jsme měli také k večeři. Obědy jsme si v hotelu nezaplatili, jelikož jsme každé poledne trávili návštěvou památek.
Během zájezdu jsme navštívili středověkou pevnost přímo ve městě Lloret de Mar, byl z ní nádherný výhled na okolí. Dále jsme navštívili hlavní město Catalánska - Barcelonu. Zde jsme prošli část těch nejzajímavějších míst města a poté dostali rozchod. Velice působivý byl Park Güss, který navrhl světoznámý architekt Antoni Gaudí. Celý den jsme po městě cestovali metrem a musím říct, že ač je zdejší metro velice rozlehlé, rozhodně není ale žádný problém se v něm zorientovat a dostat se přesně tam, kam chcete.
Další zastávkou v našem putování je město Figures, kde se narodil světoznámý umělec Salvador Dalí. Město zaujme architekturou a výstavou tohoto umělce. Byli zde k vidění také pouliční malíři, kteří svá díla přímo na místě prodávají.
Také jsme podnikli plavbu lodí z města Lloret de Mar lodí podél pobřeží. Propluli jsme kolem několika vesnic a měst, až jsme v jedné vystoupili. Zde jsme strávili dopoledne na pláži.
Poté jsme opět navštívili Barcelonu. Avšak tentokrát jsme prošli jinou část města, nejvíc mě zaujala katedrála Sagráda Familía, kterou také navrhnul Antoni Gaudí. Katedrála je sice stále nedostavěná, ale i tak je velice impozantní. Také jsme navštívili barcelonské akvárium, kde chovají žraloky a různé druhy ryb.
Poslední den ve Španělsku jsme byli během dopoledne naposledy na pláži a procházeli centrum města. Odpoledne jsme se odebrali do svých pokojů a začali si balit všechny věci, které jsme si přivezli i se suvenýry, které jsme tu koupili.
Ráno, těsně před odjezdem, se dobalovalo, prováděli jsme poslední přípravy a před obědem jsme vyrazili i se zavazadly k autobusu, který na nás čekal na parkovišti. Cesta zpět ubíhala mnohem pomaleji, pravděpodobně proto, že jsme byli unavení a nedočkaví domova.

Jakub Hanzl EL3

Kutná Hora, město stále plné záhad

Je krásný sluneční den a já začínám svou cestu u kutnohorského vlakového hlavního nádraží, které se nachází v části Sedlec. Nádraží bylo do r. 2000 mnohem rušnější než dnes, kdy v noci, o sobotách a nedělích a nutno dodat i o svátcích spí.
Budova je typická nádražní. Kupuji si jízdenku na vlak. Paní z výdejny vyhledala můj spoj v počítači, jízdenka vyjede z tiskárny. „Ach, pamatuju na ty mnohem dřívější. Tvrdý, světlehnědý nebo šedivý papír s údaji tam a zpět, s cenou, datem platnosti, třídou, propíchnutý dírkovačem. Ta doba je pryč!"
Koukneme se na první nástupiště. Kde nic tu nic. Co tu chybí? Lavičky, odpadkové koše a květináče to nejsou. ,,Proč tu ale v květináčích nejsou květiny?" ptám se jednoho pracovníka nádražní služby. ,, Slečno, vy asi nejste z Česka a nebo nevnímáte dění v této zemi, protože byste se takhle nemohla ptát. Kdo by je ošetřoval, ba dokonce hlídal? Časy se mění. Na krásu není." začal si chlapík zpívat.
A teď rychle do podchodu. Je po rekonstrukci. „Vidíte, jak je novodobě vyzdoben," ptám se kolemjdoucích. ,, Jak se vám líbí umělecká díla zde vytvořená?" Mladík radši neslyší. Oslovená podsaditá dáma ,, Mě je to celkem jedno, jen uklidit by tu mohli. Vždyť se podívejte té špíny a stejně sem teče voda. Daj to někdy dopořádku? Vidíte, nedávám pozor a jsem v louži."A má pravdu, je zde co napravovat.
Nyní se podíváme kousek dál směr historické město. Chůze po nedávno novém chodníku je příjemná. Před námi je most vedoucí přes koleje spojující jednu z dvanácti částí Kutné Hory Malín, jehož historie je však starší než dějiny samotné Kutné Hory. To jen na okraj, snad v příští reportáži.
Přes most jezdí velmi málo aut. Ale proč? Od místních se dozvídám, že tento most je již dva roky uzavřen a je v plánu jeho bourání. Doprava do centra je zdlouhavá. Autobusy jezdí přes mnohakilomentrovou objížďku, která trvá 30 minut. Před dvěma roky byli obyvatelé Malína za 10 minut v centru. Radnice byla pro posílení autobusových spojů, ale to „Malíňany" stejně okrádá o čas. Zmatený pán mi sděluje „Víte, nikdo ani nepočítá s tím, abychom se dostali pěšky do města, protože v případě bourání není v plánu ani ta provizorní lávka přes koleje. Prý by byla moc drahá. Tak my si budeme chodit přes koleje na vlakáč, i když je to zakázaný. U nádraží jsme za pár minut. No, není to rychlejší než objížďkou cestovat přes půl hodiny? No?" Musím jen s údivem přikývnout. ,,Slečno, ještě vám povím, víte, nemůžou najít firmu s pracovníky, kteří by opravili most. Je to k smíchu v době nezaměstnanosti. No, řekněte?!"

Věra Hornychová

Odemykání Doubravy 2013

Letos se odemykání řeky Doubravy uskutečnilo již po dvaadvacáté. Díky velikonočním svátkům bylo odemykání řeky Doubravy odsunuto o týden dozadu, proto letošní otvírání Doubravy proběhlo první víkend v měsíci dubnu. Pozornost byla jako vždy věnovaná převážně sobotě a to tedy sjezdu řeky. Ale vodáci se dostavovali do Pařížova již v pátek odpoledne a večer, aby byli připraveni na druhý den. Ti, co nevlastní kanoi, kajak či raft si mohli některé z těchto plavidel půjčit, aby si to užili, jak se patří.
V sobotu vše vypuklo již brzy ráno. V 8:00 se uskutečnila pod Pařížovskou přehradou prezence. O 2 hodiny později, tedy v 10:00 proběhlo tradiční zahájení vodácké sezony na řece Doubravě. Toto tradiční zahájení vodácké sezony zpečetil svým příchodem Dědek Doubravák a jeho družina, dále následoval vodácký pokec, krmení vodní „havěti" a nakonec to nejdůležitější – odemykání řeky zlatým klíčem. Letos poprvé však při zahájení nastoupili kanonii Jejího Veličenstva císařovny Marie Terezie, období Sedmileté války 1757 – 1763 bitvy u Kolína. V 10:30 se vodáci nalodili do svých plavidel a vyrazili na strastiplnou cestu až do Ronova nad Doubravou. Celá tato trasa krásnou a malebnou přírodou měří 10, 2 km.
Posádky se z Pařížova přesunuly do obce Mladotice, kde doplnily energii a pokračovaly přes nebezpečné Martinské kameny pod kostelem sv. Martina. Zde bylo posádkám umožněno občerstvení a při případných nehodách zde byla připravena první pomoc. Po Martinských kamenech, které každoročně prověřují připravenost a schopnost vodáků, se posádky nechaly unášet proudem až do Ronova nad Doubravou, kde tato zábava samozřejmě nekončila. Příležitost sjezd si řeku Doubravu dostala mládež i děti a to z Ronova nad Doubravou až do Žlebů, tato trasa měří 6 km. Večer se od 20:00 konala volná zábava a příjemné posezení na Vodáckém country bále v sále místního hostince v Ronově nad Doubravou. K poslechu a tanci hrála hudební skupina WYRTON.
Letos se při odemykání Doubravy po zimě sešlo díky chladnému počasí tolik lidí, co v minulých ročnících, ale lidí, kteří si nenechali ujít alespoň pohledy z mostů, a břehů řek bylo dostatek. Jak všichni víme, letošní jaro ne a ne přijít, a tak se mnoho vodáků a nejen těch snažilo zahřát různými prostředky, ať už je to teplé oblečení, pití alkoholu nebo přiblížení se ohni. Každý rok je mnoho přihlížejících na mladotickém mostě, odkud je velký rozhled.

Našli se i tací, kterým nepřízeň počasí nevadila a dokonce jim sobotní sjezd nestačil, a tak se vydali v neděli na upouštění Pařížovské přehrady. Tento volný sjezd byl z Pařížova až do Žlebů. Po oba dva víkendové dny byl zajištěn průtok 9 kubíků. Ještě minimálně hodinu po uzavření výpustí na přehradě byl dostatek vody v úseku Mladotice – Ronov nad Doubravou.
Ubytování pro vodáky bylo zajištěné ve vodáckém kempu na louce v Ronově nad Doubravou, který byl vybaven pitnou vodou, místem na mytí, WC, ohništěm, vojenským stanem a stánkem s občerstvením. Komu se nechtělo stanovat, tak se mohl ubytovat v Club Hotelu v nedaleké Třemošnici. Pravým vodákům však nemohla vadit zima ani nepohodlí, aby už konečně otevřeli vodáckou sezónu pravým kempováním.
Atmosféra, která zde panovala, byla nejen příjemná, ale hlavně nezapomenutelná. Lidé zde zapomínali na starosti a problémy z každodenního života. Myslím si, že kdo se jednou zúčastnil nějaké podobné akce se svými přáteli a skvělými lidmi, tak na ni po dlouhou dobu nezapomene. Doufejme tedy, že se tato tradice i nadále bude na našich řekách udržovat, protože kde jinde se důkladně vyblbnout než na řece s partou super lidí.

Andrea Houfková

Reportáž z florbalového turnaje přípravky Tygříků

Historicky prvního soutěžního turnaje, který se konal 13. 10. 2012, se zúčastnilo družstvo přípravky Tygříků. Děti se velice těšily, až poprvé okusí, jak takový pořádný turnaj vypadá. Bylo vidět jejich velké nadšení a odhodlanost se do zápasů obout ze všech sil a poprat se soupeři jako správné šelmy. A zrovna prvním soupeřem, který měl prověřit, jak na tom hráči přípravky Tygříků jsou, byla ORKA III a šlo tedy o velmi vyrovnané derby dvou týmů.

TYGŘÍCI – ORKA III 7 : 5
Děti s nadšením nabíhají na hřiště, rozhodčí píská a hra začíná! Od počátku mají Tygříci hru více pod kontrolou, jen se jim nedaří své akce pokaždé dotáhnout až do zdárného konce. Více se hraje na půlce soupeře, šelmičky útočí ze všech sil. První historickou branku turnaje vstřelilo družstvo Tygříků a tím zahajuje neskutečně vyrovnaný zápas. Tým se v první půli snaží, jak může, avšak po poločase je skóre vyrovnané. V druhém půli se hráči ještě více do hry opřeli, zabrali a více si nahrávali. Vstřelili dvě krásné branky do sítě soupeře, čímž zaslouženě vyhráli.

TYGŘÍCI - FBC Start 98 I 3 : 10
Bohužel v tomto zápase šelmičky na soupeře, pozdější vítěze turnaje, vůbec neměly. Brankář Tygříků provedl spoustu kvalitních zákroků, díky kterým se počet branek nepřehoupl přes desítku. Vstřelili tři branky, které byly velmi pěkné, ale soupeř byl jasně lepší a zaslouženě vyhrál.

TYGŘÍCI – FBK DRACI ČERČANY 0 : 13
Pokud v minulém zápase byli soupeři jasně lepší, tak v tomto Tygříkům úplně dochází síly. Tým hraje už druhý zápas po sobě, hráči si nestihli pořádně odpočinout a ve druhé půli hra značně pokulhává. Je vidět velká únava, pohyb na hřišti je velmi vláčný. Konec zápasu vypadá bohužel spíše jako hra kočky s myší a již jim ani nezbývá čas vstřelit nějakou branku.

TYGŘÍCI – ORKA II 16 : 0
Před čtvrtým zápasem děti opět nabírají síly. V tomto zápase si Tygříci spravili chuť na dalším družstvu Orky. Musím ovšem podotknout, že tým Orky je složen z poměrně velkého počtu děvčat a malých dětí. Ovšem soucit v tuto chvíli není na místě. Šelmičky si s chutí zastřílely do sítě soupeře a nedaly jim vůbec žádnou možnost skórování. Po tomto utkání z dětí čišelo obrovské odhodlání a síla do dalšího zápasu.

TYGŘÍCI – FBC ŘÍČANY 3 : 5
Tento rozhodující zápas byl spíše takovou zkouškou, počítalo se s tím, že tým Říčan bude mít jasně navrch. Avšak tomu tak nebylo. Sice soupeři rychle vedli o tři branky, ale pak se šelmičky probraly a třemi rychlými góly srovnaly skóre. Bohužel se tým soupeře také probral, načež se hra motala hlavně okolo branky Tygříků a do poločasu ještě jednou Říčany inkasovaly. Tygříci šli do druhého poločasu se ztrátou jednoho gólu. Tým měl poměrně dost šancí, aby vyrovnal, čehož ve druhém poločase bohužel nevyužil. Opět pokulhávalo zakončení, po kterém by se zvýšilo skóre ve prospěch Tygříků. Ve druhé půli šelmičky ještě jednu branku obdržely a již nedokázaly žádnou vstřelit, což znamenalo, že obsadily celkově 4. místo v turnaji.

Michaela Kommová

Kutná Hora opět válela
Žlebům se moc na domácí půdě nedařilo. Zato FK Kutná Hora B jela pecky. Jak celý zápas probíhal, to se dozvíte v reportáži.
V sobotu 6. dubna 2013 nastoupila FK Sparta Kutná Hora B proti domácímu týmu SK Žleby. Oba týmy nastupují na hřiště s dobrou náladou a úsměvem na tváři. Hráči si podávají ruce a každý z týmu se rozestoupí na určené pozice. I když počasí moc nepřálo, tak i přes to dorazili podpořit své týmy fanoušci Kutné Hory a hlavně fanoušci domácího týmu. Rozhodčí odpíská začátek zápasu a boj o body začíná. V prvních dvaceti minutách sledujeme nezáživný fotbal, skoro to vypadá jako jen přátelské utkání. Týmy se snaží bránit, občas se dostanou dopředu k pár šancím, ale soupeře neohrozí. Skóre zápasu otevřela Kutná Hora B zhruba ve 25. minutě zápasu. Kdy skvělou střelou dává první gól hráč Vodička. A už začíná rivalita. Trenéři koučují své hráče, do toho pokřikují fanoušci. Výtky mají nejen proti hráčům, ale jako vždy i na pana rozhodčího. I když je pravda, že nám fanouškům Kutné Hory se zdá, že rozhodčí píská spravedlivě, tak Žleby to nemůžou přenést přes srdce. Domácí tým ke konci prvního poločasu dostává druhý gól, jehož střelcem je opět zmíněný Vodička. V druhém poločase se nálada začala zostřovat, domácí tým se snažil dohnat ztrátu dvou gólů a začali být agresivnější, to jim moc nepomáhá, spíše škodí. Znáte to ne? Když se snažíme, tak nám připadá, že děláme větší chyby, tak to bylo i tady chtěli dát gól a místo toho jen faulovali, ovšem to jsem trochu odbočila. Rozhodčí už začíná rozdávat karty. Jako první dal domácímu hráči žlutou kartu za faul, druhou žlutou udělil hráči z Kutné Hory. Na řadu přichází další skvělý gól hostujícího týmu. Střelcem tohoto báječného gólu je Filip Kopecký. Po 3 brance měla Kutná Hora zápas zcela pod kontrolou a dohrával se už jenom z povinnosti. Domácí hráč Němec obdržel v 55. minutě červenou kartu, poté co fauloval brankaře Procházku a v následné skrumáži mu velmi nesportovně oplácel. Na hřišti strávil pouhých 10 minut, poté co v poločase vystřídal zraněného Buchla. Rozhodčí zrovna takzvaně "zařízl" domácí mančaft. Kutnohorští už vědí, že bude pro Žleby těžké dohánět ztrátu třech gólů v deseti hráčích a ani trochu nepovolí, stále tlačí na domácí. O několik pár minut přichází na řadu další gól. Kutná Hora už vede 4:0. Fanoušci přimrzají k lavičkám na tribuně, ale tento gól pozvedne každého fanouška, protože tímto gólem si hráč Vodička zkompletoval hattrick. Domácím fanouškům už dochází trpělivost, svůj vztek si vybuřují vulgárními nadávkami na hráče a hlavně na trenéra. Mezi fanoušky dvou různých týmů to na tribunách jenom vřelo napětím a možná i nevraživostí. Náhle Filip Kopecký se dostává k šanci a Žleby dostávají další gól od Kutné Hory. V 83. minutě dochází k neočekávanému zvratu-hostující hráč Melezinek fauloval na hranici velkého vápna domácího útočníka a z následného přímého kopu trekoval parádní střelou, vstřelil čestný úspěch domácích. Touto brankou bohužel nic nezmohl a Kutná Hora vede 5:1. V 90. minutě rozhodčí odpískal konec zápasu. Domácí doufali alespoň v prodloužení, které se bohužel nebo bohudík ani nekonalo a tak FK Sparta Kutná Hora B zaslouženě porazila SK Žleby s naprostým přehledem 5:1. Kutnohorští se radovali i v kabině, kde si dali vítězný pokřik a všechno dobrý. Zatímco hráči Žlebů odcházeli ze hřiště zdrchaní a bez bodu. Celý zápas byl úžasnou podívanou, myslím si, že fanoušci neměli důvod k nudě. V zápase se pořád něco dělo. Vítězný tým si vedl skvěle a nezbývá nám nic jiného než jim popřát hodně štěstí do příštích zápasů a hlavně do sezóny 2013.

Zdeňka Králová

Podzim 2012
aneb poslední sraz bez Fridexu

Jako každý rok se i dnes 10. října 2012 konal u vesnice Štenberk, 16 km severně od Olomouce sraz nadšenců automobilů Škoda. Neuvěřitelně bohatou historii letos okořenilo 100. výročí od vůbec prvního srazu. Součástí akce jsou každoročně různé dovednostní soutěže, závody a burza náhradních dílů automobilů.

Na první pohled vypadala letošní účast vskutku hojně. Abych se přesvědčil o pravosti svého tvrzení, vydal jsem se na parkoviště. Na otázku, kolik je v kempu aut, odpověděla sympatická pořadatelka Mirka následovně: „Vypadá to na 311, což bude asi rekord."
Již v časných ranních hodinách na soutěžící jako první čekala „Jízda zručnosti naslepo". „Jako řidič dostanete pásku přes oči a spolujezdec vás naviguje. Kličkujete mezi kužely a záleží jen na vaší rychlosti a zručnosti. Moc jsem si to užil, i když jsem nevyhrál. Snad příště!" vypověděl jeden ze soutěžících. A jaký byl recept na výhru onoho závodu? „Tak určitě, důležitý je dobrý spolujezdec a hlavně nesrazit žádný kužel. Za to jsou pak trestné sekundy navíc." konstatoval skromně vítěz Evžen Prokop.
Všude byl dostatek stánků s občerstvením, a tak piloti posilněni párkem a pivem zdarma se vrhli na druhou soutěžní disciplínu „Sprint na 250 metrů". Opět mé zpovědi neunikl vítěz závodu. „Je to takovej můj koníček, šetřit nějakou korunu, a pak něco koupit no. Pod kapotu jsem nechal už dobrejch 50 000 Kč. Ještě bych potřeboval na Favoritu snížit kola, přední, zadní spoiler, malej volant a to stačí."

Letos nově zavedená soutěž „Tahání auta na čas" se mohla těšit velké oblibě. Přičemž rozdělení do kategorií mužské a ženské se ukázalo být velmi praktické, jak sám dodal jeden ze soutěžících. „Muži táhnou auto na laně přivázané za přední nápravu, kdežto ženy musí tlačit vozidlo zezadu. Určitě je to pro ně cenná zkušenost. Do budoucna si manželka rozmyslí, jestli pojede nakupovat boty semnou nebo sama autobusem."
V podvečer bylo již vše připraveno k závěrečné soutěži „Závody do vrchu" a divácká kulisa čítající přes 20 000 návštěvníků odměnila závod s náležitou důstojností. Těsně před samotným startem se mi podařilo odchytit a vyzpovídat jednoho z pořadatelů. „Pokusili jsme se opět o výjimečný závod, což se nám díky mimořádně početné a kvalitní účasti jezdců podařilo. Trať o celkové délce 7 800 metrů s převýšením 307 metrů se pyšní třemi desítkami zatáček různých poloměrů. Letošní ročník je ve znamení nového klouzavého asfaltu na několika místech." Ten byl zdrojem hned několika kritických momentů některých závodníků. I tak se jezdci postarali o nejeden záchvěv traťového rekordu. Hvězdou závodu se nakonec stal Walter Struckmann, Rakušan žijící v Brně, který má za sebou neuvěřitelně bohatou sbírku triumfů ze závodů do vrchu. Dovoluji si říci, že je to jeden z jezdců s opravdu bohatou historií. Svou pověst neporazitelnosti spojenou se zvláštním jezdeckým stylem, tedy atypickou jízdní stopou, uplatnil i zde a s přehledem zvítězil.

Napětí a touha po vítězství byla mezi soutěžícími obrovská. Každý z účastníků vložil do svého čtyřkolového „miláčka" nemalou sumu peněz, o to větší bylo pak úsilí uspět v závodě. Našli se ale i tací, kteří se přijeli jen pochlubit se svým vozem. „Je tam tovární čtrnáctistovka z fábie, která má těch 111 kW, což je tak 160 kobyl no." Svěřil se mi Luděk Procházka, majitel vozu Škoda Felicia. Mladší řidiči přijeli především poznat nové lidi, získat zkušenosti a užít si skvělé atmosféry. Jako například dvaadvacetiletý Pavel. „Přijel jsem tak nějak pokecat s lidma, nějaký dobrý nápady si odnýst, poznat prostě nové lidi a ještě než začne padat sníh, tak si namlouvat, že teplé dny ještě neskončily."
Celý den jsem si spolu s jezdci náramně užil. Domů jsem se vrátil obohacen o nové zážitky a cenné zkušenosti a možná příští rok si sám na vlastní kůži vyzkouším, jaké to je závodit a vyhrát.

Marcel Nepustil

Reportáž z olympiády v anglickém jazyce
Jak řekl Reinhard K. Sprenger „Monolog váš svět zmenšuje. Dialog ho zvětšuje." Abychom mohli komunikovat, je zapotřebí rozvinout naše znalosti cizích jazyků, které rozvíjejí naši inteligenci, schopnost tvořit dialog i s cizinci, jimž bychom také měli dát možnost svobodně vyjádřit svůj názor, a tak „zvětšovat" náš svět.
Cizí jazyky jsou v dnešní době velmi důležité, proto by jim měli lidé věnovat velkou pozornost a využít každou možnost se vzdělávat.
Naše škola – VOŠ, SPŠ a OA Čáslav pořádá již několikátým rokem olympiádu v anglickém jazyce. Do prvního kola, kde se prověřují znalosti z gramatiky, porozumění poslechu a schopnost napsat dopis v angličtině bez jakékoli přípravy, jsou nominováni studenti, kteří jsou osloveni svým profesorem na anglický jazyk. Celkem se účastní 12 žáků z prvního, druhého a třetího ročníku všech oborů střední školy.
Nastal „den D". Je úterý 29. ledna 2013. Nervozita stoupá, všichni netrpělivě čekáme na zvonek, jenž odstartuje začátek první hodiny, a tak začátek testů. „Pusťte se do práce" řekla dohlížející paní profesorka poté, co upřesnila zadání. Vrhli jsme se do toho! „Máte dost času, tak pracujte v klidu" podotkla, „máte na to dvě vyučovací hodiny".
Po první části olympiády – poslechu – jsme si všichni poměrně oddechli, jelikož se nám to nezdálo tak těžké. Pečlivě jsme pokračovali sami v plnění dalších částí, např. cvičení na otestování naší slovní zásoby, napsání pozvánky kamarádce (kamarádovi) na naši narozeninovou párty atd.
Hned na začátku druhé hodiny měli snad všichni hotovo, a tak zbyl čas na opravu testů. „A je to opravené, můžu vám hned vyhlásit výsledky!" oznámila nám paní profesorka. Pět nejlepších postoupilo do druhého kola, kde se ověří ústní projev jednotlivých soutěžících včetně znalostí z reálií.
Následující den se pět studentů (včetně mě) s nejvyšším počtem bodů z prvního kola olympiády sešlo v ještě nervóznější atmosféře před učebnou, kde jsme netrpělivě čekali na paní profesorky. Snažíme se myslet na něco jiného, vtipkovat a odreagovat se.
Zvonek zvoní, paní profesorky přicházejí k učebně a my se vystrašeně usmíváme. Jsme přizváni do učebny, kde jsme seznámeni s průběhem konverzace. Zkoušející si budou zvát jednoho studenta po druhém a budou mu pokládat různé otázky, aby se rozmluvil a následně dokázal popsat obrázek.
„Ať nejsem první!" přáli jsme si všichni. Ale na každého přijde řada! Po příchodu do učebny, kde se zkouší, se paní učitelka každého mile zeptala: „How are you?". Většina odpovědí zněla takto: „I am fine, thank you, but I am very nervous!".
Po odzkoušení všech zúčastněných známe vítěze! Součet bodů z prvního kola s tímto jednoznačně určuje vítěze. Umístila jsem se na prvním místě, což jsem upřímně vůbec nečekala. Byla jsem strašně šťastná, jako bych vyhrála maraton! Na krásném druhém místě se umístila Šárka Bednářová z EL2 a na bronzovém místě se umístil Jan Hušek z S2. Všichni tři jsme byli překvapeni, vzrušeni a plní euforie. Naši školu v okresním kole, které se koná 19. února 2013 na Gymnáziu Jiřího Ortena v Kutné Hoře, nebudeme bohužel reprezentovat všichni, ale jen já a Šárka.
Okresní kolo je tu! V naší kategorii se náš sešlo 9. Zde už nepanuje tak přátelská atmosféra, jelikož se málokdo zná navzájem. Každý se soustředí jen na jedno - vydat ze sebe všechny jazykové znalosti a co nejlépe se umístit.
Vítězem se stává! Okolo dvanácté hodiny v poledne jsou body sečteny a vítěz je jasný. Ceny jsou předány a my s Šárkou odjíždíme zpět do Čáslavi bez umístění. To nám ale ani trochu nevadí! Máme nové zkušenosti, které určitě uplatníme v hodinách anglického jazyka, ale také v našem osobním životě a při dalších studií!

Andrea Pipková

Návštěva Egypta
Jako každý rok naše rodina jezdí na dovelenou, tentokrát jsme vybrali Egypt. Dne 28. 7. 2010 se ocitáme ne letišti v Praze. Zde naše cesta začíná.
Ubytovali jsme se v hotelu, který se nachází v krásně zahradě s velkým bazénem, přímo u moře a s krásnou písečnou pláží. Součástí hotelu je zoo, proto mě volně chodící opičky nijak nepřekvapily. Příjemně mě překvapil krásný, dlouhý korálový útes s vynikajícími podmínkami pro šnorchlování. Fascinující zde byly barevné rybičky a spousta dalších mořských živočichů.
Po celou dobu našeho pobytu bylo krásně slunečno, teploty přesahovaly hodně přes 30 stupňů a byla stále modrá obloha bez mráčku. Úžasný byl výhled z hotelového pokoje, směřující přímo na vlnící se moře. Všude kolem voněla rozkvetlá zahrada, plná palem a exotických rostlin. Takhle by si dovolenou představoval každý z nás, dny plné odpočinku a pohody. Můj poslední den v Egyptě byl však o mnoho náročnější. Po dnech plavání v moři, opalování a dalších typických aktivitách na dovelené jsme si domluvili výlet na pyramidy.
Po náročné cestě taxíkem jsme dorazili do Káhiry. Teploměr ukazoval neuvěřitelných 43 stupňů. Tímto naše cesta však nekončila. K pyramidám jsme se dostali až po jízdě na velbloudech. Areál pyramid byl hlídaný ozbrojenými hlídkami, které se na nás netvářily nijak přívětivě, což nás po náročné cestě na velbloudech nedokázalo nijak rozhodit. Jedinou pozitivní věcí bylo pomalu zapadající sluníčko, kdy každý z nás doufal, že se teplota začne snižovat.
Příjemným překvapením pro nás byly světelné efekty. Jednotlivé pyramidy byly osvíceny, což bylo doplněno i hudbou. Neměli jsme tolik času, což nám bohužel neumožnilo prohlídku všech pyramid. Nejzajímavější pyramidou pro mě byla Rachefova pyramida. Tomu, kdo nemá rád těsné prostory, by se zde moc nelíbilo. Do pohřební komory totiž vede úzká ulička, ve které je obrovské teplo.
Po návratu do hotelu jsem byla celkem překvapena, po tak náročné cestě jsem čekala, že budu velmi utahaná, ale únava mě nepřemohla. Poslední den v Egyptě jsem si chtěla pořádně užít.
První návštěvou byly malé obchůdky a trhy v rušných uličkách. Všude kolem vonělo exotické ovoce, olivové oleje, různé druhy koření a především silné parfémy, připomínající jednu z typických rostlin Egypta a to jasmín. Já jsem jasmín nacházela každé ráno ve svém hotelovém pokoji, kdy květy jasmínu byly krásně poskládány do různých obrazců. Přišlo mi, že lidé nepřišli do ulic za účelem nákupu, ale pouze si užít večerní atmosféru egyptských ulic.
Moje cesta pokračovala k moři. Neznám nic příjemnějšího než večerní procházku kolem moře, hřející jemný písek a šumějící moře. Zlákal mě nápad, jít si naposledy večer zaplavat, ale vzpomněla jsem si na dokumenty o žralocích a proto mě tento nápad velmi rychle opustil.
Hotel každý večer pořádal animační programy, kdy zde vystupovali různí egyptští muzikanti a tanečníci. Bylo velice příjemné poznat kulturu cizího státu.
Bylo velice těžké vrátit se zpět do České republiky, bylo by příjemné zůstat ve vyhřátém Egyptě. Doufám, že se tam ještě někdy podívám a zažiju zde nové zážitky.
Všude dobře, doma nejlíp!

Lucie Procházková


Statek Malčany – Institut celostní péče o koně aneb, návštěva pana Vydry
Statek Malčany se nachází nedaleko malé obce Čím ve Středočeském kraji. Tento statek, který patří panu Václavu Vydrovi, jsem navštívila 30. dubna 2013. Na statku je momentálně „ustájeno" 19 koní. Pan Vydra zde pro koně utvořil prostředí, ve kterém mohou zdravě a přirozeně žít, což je v dnešních podmínkách velmi obtížné a často pro mnohé majitele koní nereálné.
Na statek jsem byla pozvána a bez váhání jsem toho využila. Setkala jsem se s mnoha novými lidmi, kteří milují koně a jsou ochotni u nich strávit celý den, věnovat se jim, pečovat o ně a darovat jim lásku, kterou si zaslouží.
Prohlídka areálu
Vcházíme bránou a už vidíme spoustu koní, ať už přežvykujících seno v přístřešku či, vyhřívající se koně na slunci.Prostorný a vzdušný přístřešek obdivujeme už z důvodu, že je vymyšlený tak, aby koně měli možnost ulehnout na měkkém podkladu či postát a srovnat si nohy na tvrdém podkladu.
Fascinující je, že se lidé na statku snaží co nejvíce koně „inspirovat" k pohybu. Je to vymyšlené tak, aby se koně museli pohybovat. Výběhy jsou rozděleny na letní a zimní, z důvodu regenerace půdy. Mezi výběhy jsou cesty ohraničené ohradníkem a na různých rozcestích uzavřeny jednosměrnými bránami.
Cesty jsou vedeny přes různý povrch například přes tupé kameny pro správné obrušování kopyt. Koně mají možnost smočit si kopyta v brouzdališti a vlastně je to pro ně povinnost, do brouzdaliště vede opět cesta, kterou koně musejí projít. Dále jsou v cestě utvořeny schody, po kterých si koně protahují a trénují páteř. Je to pro ně tak zvaná gymnastika.
Stojíme před „bankomatem pro koně". Je to krmný dávkovač. Každý kůň má určenou denní dávku ovsa či ječmene a více mu dávkovač nedá. Každý kůň má také obojek s čipem, podle kterého se bankomat řídí. Na tomto fascinujícím místě stojíme snad deset minut a jsme udiveni tím, jak koně stojí frontu a čekají na denní dávku ovsa.
Dalším zajímavým místem, kam se dostáváme je klinika pro koně. Každý si kliniku představí jinak, ale to co vidím, mi rozhodně jako klinika nepřipadá. Dozvídám se ale spoustu nového a hned je mi jasné, že jde o perfektně vymyšlený způsob regenerace koní.
Vše je zařízeno tak, aby koně mohli zdravě a hlavně co nejvíce přirozeně žít. Každému je asi jasné, že v dnešních podmínkách je to velmi obtížné a nelze to zcela zrealizovat. Ovšem pan Vydra a další pracovníci se snaží pro koně utvářet prostředí, které bude koním co nejvíce vyhovovat. Stejně jako lidé jsou koně živí tvorové a pokud v těle nefunguje něco tak, jak by mělo, odráží se to v organismu celého těla.
Metoda Strasser
Na statku Malčany se zaměřují na způsoby podle doktorky Hiltrud Strasser. To mě také na statek přivádí. Jde o přirozený život koní, jak už jsem popisovala a dále jde i o péči a o korekturu kopyt.
Paní Martina Lehoučková provádí ukázku na valachovi, který měl úraz zadní nohy. Nešťastnou náhodou si přetrhl tepnu ve spěnce, proto má kopyta v horším stavu. Ukázka trvala necelou hodinu. Při této korektuře paní Lehoučková vystrouhává rohovinu co nejvíce, ale za stálého kontrolování reakcí koně.
Konzultace
Pan Vydra se nám věnuje, jak jen může. Na statku jsme asi 2 hodiny a stále se dozvídáme úžasné a nové věci. Při prohlídce areálu nám pan Vydra vysvětluje k čemu jednotlivá místa, povrchy a zařízení jsou. Při korektuře kopyt popisuje postup a odůvodňuje, k čemu metoda Strasser slouží.
Rozloučení
Je neuvěřitelné, jaký program pro nás připravili a s jakou ochotou se nám věnovali. Na statku se loučím se slovy: „až bude hezky, přijedu znovu". Asi je vám jasné, že se mi zde velmi líbilo a doufám, že statků, jako je tento, v České republice vznikne více.

Kateřina Radilová

Francie – splněný sen

Bonne journée. Au revoir. Krásný jazyk a země. Francie láká mnoho lidí, proto v neděli 17. 6. 2012 po druhé hodině odpolední nezvykle ožívá autobusové nádraží v Čáslavi. Scházejí se tu mladí i staří proto, aby dali na šest dní sbohem svým kamarádům a dětem, odjíždějícím do Francie. A už jsou tu i paní profesorky a dospělý doprovod celé výpravy. Chvíli po půl třetí přijíždí autobus, jehož úkolem je dopravit skupinu bezpečně tam a zpátky. Začínají se nakládat zavazadla. Nastupovat! Na poslední chvíli se řeší zasedací pořádek a čeká se na opozdilce. Konečně. Autobus se rozjíždí, přihlížející mávají.Vládne příjemná atmosféra, studenti se seznamují.Večer pouští řidiči film, cestující se ukládají ke spánku. Venku prší.

V pondělí jsou všichni rozlámaní a nepříliš dobře vyspalí, navíc venku prší. Nálada není již tak veselá. Déšť ustává, studenti s doprovodem vystupují na náměstí Bastily a prohlídka s výkladem profesorky začíná. Tempo chůze je rychlé, jedna dvě fotky a jde se dál. Další zastávkou se stává náměstí Victora Huga, kde je možno vidět spisovatelův dům. Na fotografiích se často objevují fontány, kterých je v Paříži nespočet, studenty zaujala především fontána Neviňátek. Poté dostávají chvíli na nákupy.
Dále se pokračuje k nejnavštěvovanějšímu monumentu Paříže – ke katedrále Notre Dame. Den se chýlí do své druhé půlky, a přesto ještě není konec prohlídky. Na studenty čeká další pařížský skvost, a to Louvre. Fotoaparáty cvakají ostošest, téměř každý si přeje zachytit Monu Lisu. Ale tři hodiny vyhrazené na prohlídku ubíhají velmi rychle a celá výprava odjíždí k hotelu. V autobuse se řeší poslední otázky ohledně ubytování. Po příjezdu na hotel studenti rychle usínají.

V úterý se vyjíždí již ve čtvrt na osm směrem k Eiffelově věži. Zde studenti dostávají rozchod, doporučeno je jim prohlédnout si i náměstí Trocadero a Martova pole, čemuž rádi vyhoví, protože je tu opravdu krásně.
Odpoledne si studenti prohlédli Paříž z lodi a poté se odebrali k Triumfálnímu oblouku, který jim „vyrazil dech". Cestou k autobusu procházejí přes proslulou ulici Shanzelize.

Z hotelu se ve středu odjíždí až ve čtvrt na devět, což všechny potěšilo. Jsou dobře vyspalí, mají dobrou náladu. Cílem cesty je zámek Fontainebleau. Protože jeho zahrady jsou opravdu krásné, stráví zde celá skupina příjemné dopoledne, během něhož stíhá i prohlídku zámku.
Jako další je v plánu cesta do Versailles, která se komplikuje zajížďkou 80 km. Na překrásný zámek se nakonec dostávají až v šest večer. Proto je třeba celou prohlídku urychlit, což všechny mrzí. Pár fotek a šup, šup do autobusu a jede se na hotel. Zde je nutné si sbalit, protože další den se odjíždí domů. Všude vládne chaos, nastává zběsilý úklid pokojů a hledání věcí.

Hned ve čtvrtek ráno se nakládají kufry a skupina vyjíždí směrem k Sorbonně. Dále si prohlíží Lucemburské zahrady, zážitek kazí nepříjemný déšť.
V poledne navštěvují Invalidovnu a museum Rodina. Na odpoledne zbývá návštěva Sacre Coeur, při níž však studenty nepříjemně překvapuje bouřka. Sami si pak prochází Moulin Rouge a Pigalle, poté nakupují.
K večeru opět využívá výprava metra, aby se dostala k autobusu. Řidiči pouští filmy, všichni mají opravdu dobrou náladu. I když se jim pobyt líbil, velmi se těší domů.

Příjezd do Čáslavi byl naplánován až na páteční poledne, ale již kolem šesté ráno budí řidiči studenty slovy „Vítejte doma." Do Čáslavi tedy přijíždí už v devět hodin. Na autobusovém nádraží, kde se v neděli sešli, se i rozcházejí. Plni dojmů, zážitků a s mnoha suvenýry se rozjíždí do svých domovů.

Zdeňka Sahulková

Myši na jevišti
,,Slyš. Slyš. Slyš. Pláč tří myš.
Krást neměly, sýr v neděli.
Zlá selka na ně si počká a chudinkám vydloubá očka,
pak stáhne je, položí na pekáč,
proto ten pláč, pláč, pláč."
Na začátku večera jsem ještě netušila, že na tuhle říkanku už nezapomenu.
13. února 2013 Praha divadlo Pod Palmovkou
Je chladný večer, máme ještě čas, procházíme se dlouhou rušnou ulicí. Kam půjdem? Je až moc velká zima na procházky, říkám si pro sebe. Ve světlech lamp se mi zdají všechny postavy škaredé a tajemné. ,,Už aby to zzzačalo!" zvolá můj doprovod s drkotáním zubů.
Konečně se otevřou dveře. S prvním davem se nahrneme dovnitř. Atmosféra je okouzlující. Vstupující lidé se z těch škaredých postav mění v elegantní upravené návštěvníky. Míříme k šatnám odložit si kabáty. Připadám si jak v jiném světě, každý se usmívá, lidé spolu hovoří o svém očekávání. Já osobně o hře s názvem Past na myši nemám zrovna dobrou představu a spousta spolužáku také ne. Jejich reakce ,,Jen doufám, že to nebude nějaká kravina." jsem slyšela snad od každého.
Za chvíli to začne a my uvidíme, na čem jsme. Pohodlně se usazuji do sedadel na balkoně. Mám pěkný výhled na jeviště, a i když je divadlo menší všichni mají dost místa, ,,Konečně pořádný sedačky, to je rozdíl od národního!" chválí si svá místa kluci.
První zvonění, vypínám mobil. Čekám na druhé a třetí, ale místo nich slyším dětskou písničku o myších s morbidní pointou ,,Slyš, slyš, slyš! Pláč tří myš…". Celý sál je stejně překvapen jako já a ještě narychlo vypínají mobily. Naskakuje mi husí kůže, co to jenom bude? Zrak upírám na plátno, na němž se promítá starý film s hrajícími si dětmi. Už pomalu začínám tušit, o co půjde.
Hra začíná nevině v malém hotýlku za zimního večera. Na scénu přichází postavy, některé zvláštní jiné naprosto obyčejné. Tajemné a výstražné zvuky dodávají hře dynamičnost. Ve mně při každém takovém zvuku hrklo. Hra mě ani na chvíli nenechává v klidu, nutí mě všímat si detailů a indicií, které jsou skvěle vytvořeny a naznačovány. Zápletkou je vražda a cílem je zabránit další. Jako ve správné detektivce je podezřelý každý.
Pauza, nechávají nám čas na zamyšlení. Hra předčila mé očekávání, už se nemůžu dočkat, jak hra skončí. Vycházím ze sálu a jdu si pro pití. Je až neuvěřitelné, že každý probírá hru a hledá vraha, jejich konstrukce jsou slyšet odevšad ,,Bude to ten blázen. Ne určitě to je manžel…" Dávám se do řeči se studentkou vysoké školy Janou, její typ na vraha je manželka, obhajuje ,,Pokaždé, když slyší tu písničku, tak se zarazí a jde pryč. Určitě je jedna z těch dětí a ty mají největší motiv." Já jsem zmatená, každý by to mohl být, o ničí minulosti nic nevím, a přesto sázím na bláznivého mladíka.
Hra pokračuje. Pohodlně usazená hltám informace a soustředím se na rozluštění záhady. Ani náhodou bych nechtěla být v jejich kůži, přesně jako ty myši chycená s vrahem v jednom domě. Napětí se stupňuje a rozuzlení je nepředvídatelné. Lidé vstávají a tleskají ve stoje.
Odcházím z divadla a s ostatními probíráme, jak moc nás hra překvapila. Nikdo nelitoval, čekání v zimě a dlouhou cestu. Po zbytek večera si všichni broukali tu strašlivou písničku. Na ni už asi nikdy nezapomenu…

Kristýna Strnadová

Reportáž z cesty na Měsíc 
Ačkoli se to zdá být neuvěřitelné, konečně se do vesmíru podíval i „obyčejný" člověk. Dne 28. 2. 2013 se vydal Jakub Houska na výlet do kosmu.
Než však mohl vzlétnout nad naši planetu, musel projít mnoha zátěžovými zkouškami. V první řadě se probojoval z 500 uchazeči, dále se podrobil fyzickým, psychickým a vědomostním testům, ve kterých uspěl s výborným výsledkem. Přípravy k odletu trvaly bezmála jeden a půl roku. Byl odloučen od rodiny a podroboval se zátěžovým testům. Nyní se po týdnu pobytu na měsíci vrátil a my jsme byli při jeho přistání.
A jaké to bylo?
Z Jakuba číšil optimismus, bylo tedy na první pohled jasné, že se mu výlet velice líbil. Při schůzce s námi nám detailně popisoval všechny pocity a zážitky:„Když odstartovala raketa a já slyšel ten hrozný rachot, uvědomil jsem si, že bych se také nemusel vrátit zpět na Zem, ovládla mě spousta rozporuplných myšlenek, na jednu stranu jsem se velice bál, ale na druhou jsem byl plný očekávání a napětí", prozradil nám svoje první pocity.
Když překonali gravitaci a byli v dostatečné vzdálenosti od Země, uvědomil si, jak je naše planeta malinká v porovnání s celým vesmírem. Netrvalo dlouho, a Jakub společně s posádkou lodí přistál na Měsíci. „Byl jsem strašně zvědavý, jaké to bude, vstoupit na pevninu Měsíce. Ovládlo mě napětí a zvědavost. Najednou se to stalo! Najednou jsem já, řidič taxíku, stál na Měsíci, ačkoli, nemohu říct, že pevně na obou nohách."(směje se)
Ostatní posádka lodi na Měsíci provedla během několika dní potřebný průzkum a Jakub byl přítomen každému odebírání vzorků. Jeho myšlenky se během pobytu dokonce i stočili k existenci Ufo. „Přemýšlel jsem, jestli nás oni zelení mužíci také takto zkoumají, možná o tom ani nevíme, a odebírají si vzorky z našich zahrad" Celá cesta na Měsíc Jakubovi ale nepřipadala jako celý týden, spíš tak dva až tři dny.
Na naši otázku, zda by se ještě chtěl podívat znovu na Měsíc, nebo na nějaké jiné vesmírné těleso odpověděl velice zajímavě:„Určitě bych chtěl navštívit další kus vesmíru, ale pouze pod podmínkou, že by se mnou jela má rodina a všechny ty krásné okamžiky prožila se mnou. Myslím si, že kdybych měl s sebou svoji manželku a obě dcery, byl bych si cestu více užil, protože takhle jsem pořád myslel na to, jak by se tvářili, kdyby viděli to, co právě vidím já. Velice mě mrzelo, že jsem je nechal samotné doma a odletěl na Měsíc bez nich.
Jakubovi se na této cestě líbilo, že je to právě on, kdo dostal tu příležitost, vyzkoušet si let raketou a vidět to, co mnoho lidí jen tak neuvidí. Užíval si vznášení se nad pevninou Měsíce. Stav beztíže popisoval humornými příběhy, kdy mu ulétalo jídlo, oblečení a vše, co v dané situaci potřeboval.
Výlety na Měsíc se pomalým, ale jistým tempem dostávají do povědomí obyvatelstva. Bohužel kvůli nákladné cestě, a důležitým testům budou tyto výlety konány jen příležitostně. Zájemců je ale nespočet.

Radka Tichá

Chlast, slast či živel pro děti nevhodný?

Názory na požívání alkoholu se různí, ať už jde o konzumaci zlatého moku nebo pekelného dryáku. Podle všeobecného mínění se společnost přiklání k variantě omezení pití lihovin a to především u mladistvých. Ne každý si však může říci, že s alkoholem začal až v dospělosti. Při svém osobním průzkumu vás zavedu na místa, kde běžně dochází ke konfrontaci mezi dodržováním zákonů, slitováním se nad lidským chtíčem a bezohledným prahnutím po zisku. Budou to místa záhadná leč každému známá, zahalená pod tajemným závojem smogu a mnohdy i nebezpečná. Řeč je samozřejmě o hospodách.
První navštívený podnik je od pohledu pajzl. Putyka plná kouře a neodbytných zákazníků, vzduch vydýchaný od rána a alkohol padá do štamgastů jak peníze gamblerů do automatu. Kvůli průzkumu zaměřenému na prodej lihovin nezletilým osobám vedou mé první kroky k baru, kde si objednávám půllitr piva a panáka „rychlé univerzální medicíny". Ačkoliv mi je 18 let krátce, žádost o předložení průkazu zletilosti neslýchám. Pro jistotu jde vždy po mě nezletilý informátor, ale žádnou změnu při koupi lihovin nezaznamenává. I když mě akt hostinského vzhledem k prostředí nepřekvapuje, je to od něho bezohledné. Ve druhé části průzkumu se ptám zákazníků, jaký je jejich názor na problematiku nalévání a konzumace alkoholu u dětí a mladistvých. Většinou odpovídají, že je to především na rozhodnutí rodičů, zda své ratolesti nechají chodit po hospodách, ale spíše se přiklánějí ke konzumaci většího množství lihovin až v dospělosti. „Zakázané ovoce chutná nejlépe, a když je alkohol zakázaný, tím víc ho děti chtějí, protože kamarádi taky pijí, tak oni musí taky." konstatuje dotazovaná osoba. V jednom případě mi však je řečeno: „Kdo žije, ať pije. Tělo má jít do hrobu zhuntovaný a na něco člověk umřít musí, tak proč s tím nezačít už za mlada." Pravdou je, že tělo má jít do hrobu zhuntované, ale ze zdravotních důvodů není dobré konzumovat alkohol už v útlém mládí. Na požívání lihovin je snazší navyknout a v růstovém věku odumírá více buněk.
Příští zastávkou je solidní hostinec. Prostředí čistší než na zámku a vzduch jak dovezený z hor. Dalo by se předpokládat, že objednat si alkohol bez předložení průkazu zletilosti bude naprosto nemožné, avšak, jak už to bývá, zdání klame. Já i informátor si objednáváme bez vyzvání předložení průkazu zletilosti. V putyce sedí pouze 2 starší pánové. Na tradiční otázku, jaký je váš postoj k problematice nalévání alkoholu nezletilým, mi jeden odpovídá: „Podívejte se, nalejvání alkoholu nezletilým je svinstvo, přesto zakázat to nejde. I přes různé příkazy a nařízení se alkohol k dětem dostane, ať už přes zletilé kamarády, nebo od rodinného příslušníka." „Jasně," podotýká druhý, „dneska nalijí komukoliv, aby měli nějakou tržbu. Vždyť se podívejte tady, taky vám nalili bez problémů." Hostinský své počínání argumentuje vyvlékavě: „Když jim nenaliji já, tak jim nalijí jinde. Navíc opít je u sebe nenechám a jedno pivko ještě nikoho nezabilo." Má svým způsobem pravdu, ale jakby potom vypadala naše společnost, kdyby takto smýšleli v každé hospodě?
V dalších pěti podnicích už zletilost poctivě kontrolují a odpovědi dotazovaných jsou téměř vždy záporné k nalévání alkoholu dětem. Mladistvý, kterých se tato problematika nejvíce týká, se mi však vyslechnout nedaří.
Ačkoliv ve všeobecném vidění stále zůstává nalévání alkoholu mladistvým a dětem velmi častým jevem, v dnešní době si výčepní dobře hlídají zletilost svých zákazníků. Z průzkumu vyplývá, že většina lidí má záporný postoj k této problematice. I když za mladistvý zodpovídají rodiče, dítě by samo mělo být seznámené s negativním dopadem alkoholu na zdraví a samo by se mělo umět rozhodnout, zda se vystaví nebezpečí či s pitím lihovin počká.

Tomáš Zářecký

Autor: Redakce

24.6.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Krajský úřad Středočeského kraje v Praze.

Krize krajské koalice dospěla na ostří nože. Silná slova mohou vystřídat činy

Děti z mateřských škol se setkaly v Březové u Kutné Hory
35

Děti z mateřských škol se setkaly v Březové u Kutné Hory

Kutnohorští policisté hledají muže z kamerového záznamu

Kutná Hora - Kutnohorští policisté pátrají po totožnosti muže z kamerového záznamu v Kutné Hoře. "Osoba na fotografii z kamerového záznamu může poskytnout informace k případu podvodného jednání, ke kterému došlo v uplynulých dnech v Kutné Hoře. Svým svědectvím může přispět k dopadení pachatele, či objasnění tohoto případu," uvedla policejní mluvčí Vendulka Marečková.

Děti navštívily policejní oddělení v Uhlířských Janovicích

Uhlířské Janovice /FOTOGALERIE/ - Děti ze Základní školy Uhlířské Janovice navštívili v říjnu letošního roku v dopoledních hodinách místní Obvodní oddělení Policie ČR.

ANKETA: Proč jdete letos k volbám?

Kutnohorsko - Ptali jsme se obyvatel Kutnohorska, zda se chystají k volbám.

KRÁTCE: Pošta ve Zbraslavicích dočasně omezí svůj provoz

Kutnohorsko - Přečtěte si krátké zprávy z regionu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení