Proč se děti dostávají do problémů?
Otázka, na kterou nelze stručně odpovědět a na kterou by chtěla znát většina lidí jasnou odpověď. Záleží na tom, z jakého úhlu pohledu se na to podíváme. Jestli z pohledu malého dítěte, dospívajícího člověka nebo staršího občana. Pojďme se na to podívat z mé strany, žákyně druhého ročníku gymnázia.
Proč se tedy děti dostávají do problémů? Co je důvodem? Bohužel tím nejčastějším a pro mě nepochopitelným důvodem je špatný vztah mezi rodiči. Pokud jsou na každodenním pořádku manželské hádky, dítě chodí domů se strachem, jestli to bude dneska stejné, nebo ještě horší. V některém případě to vyústí v rozvod a myslím, že pro dítě je velmi těžké se s takovou změnou vyrovnat. Rozhodnout se, s kým bude trávit zbytek života a s kým chce žít. Nechápu, když se někdo zeptá dítěte, koho z rodičů má radši. Nikdy bych se nedokázala rozhodnout, protože jak v mámě, tak v tátovi je něco, co k životu nepostradatelně potřebujeme. Myslím, že právě v některých rodinách chybí to rodinné zázemí, důvěra a podpora.
Rodiče dětem zakazují, protože se o ně bojí. Mají strach, že se jim něco stane, zvláště ve velmi mladém věku. Na druhou stranu děti to porušují, chtějí vyzkoušet něco nového. Můžeme to vidět dnes a denně, kdy v parku sedí party pubertálních dětí, kouří cigarety a popíjí levný alkohol. Možná se tím snaží hodit všechny své starosti za hlavu, protože se doma bojí svěřit.
Naopak také velmi častá zábava mladistvých, je celodenní vysedávání u počítače. Znám spoustu dětí, které přijdou ze školy, vezmou si sluchátka, odpojí se od světa a ponoří se do virtuálního světa her. Velmi často brutálních a nereálných válek. Myslím si, že děti potom nemají věcný pohled na život. Příkladem je jistě všem známý skandál v Norsku, který se stal před dvěma lety.
Ovšem problémy nemusejí nastávat jen z her, ale i ze sociálních sítí. Facebook. Všem známý a mladými lidmi velmi oblíbený. Myslím si, že ho v dnešní době má přibližně každý druhý člověk. Neříkám, že je to špatná věc, určitě to usnadňuje spojení se známými osobami v době, kdy spolu nemůžeme být osobně. Pravdou ale je, že jsem napsala se známými lidmi. Spousty pubertálních dětí touží po lásce, a když se nenaskytne osobně, naskytne se virtuálně. Profil hezkého kluka s dokonalým popiskem uchvátí snad každou holku. Začne si s ním psát, věřit mu. Ale vlastně neví, kdo za druhým počítačem sedí a v mnoha případech je to úchyl nebo pedofil, který ji chce jen využít. Fakt je, že s takovými starostmi, jako je láska, se děti málokdy svěřují rodičům.
Také ve věku dospívání se hodně mladých ohlíží na svět módy. Na to, aby měli značkové oblečení a aby byli těmi, co nosí ty nejnovější trendy. Často s tím souvisí nedostatek financí v rodině a dítě se trápí, že nezapadne to party těch, kteří na to prostě mají.
Nejsem pesimistický člověk, jak se ze článku může zdát. Jen se snažím najít pár těch nejčastějších příčin, kvůli kterým se děti a mladí lidé dostávají do problémů.
Každé životní období má své pro a proti, ale řekněme si, že kdybychom dopředu věděli, jaký život nás čeká, nemělo by přece cenu o něco bojovat a něčeho dosáhnout.
Kateřina Schovancová

Iron man 3
Do kin se dostává třetí díl akčního filmu Iron Man, kde hlavní postava geniální vynálezce zbraní Tony Stark neboli Iron Man zase pořádně dostane na zadek. Tony opráší svůj elegantní plechový oblek a vydá se na cestu boje a ochránce Světa. V sázce nebude jen jeho život, ale i život jediné osoby, které si cení nejvíc. Scénáristi našemu hrdinovi pořádně zavařili. Od pořádné nakládačky až po zboření „Malibu hausu". Jenže náš hrdina se nedá a se svým geniálním mozkem vymyslí určitě perfektní plán. Určitě se všichni můžeme těšit na osobité kouzlo, ironický, posměšný úšklebek a arogantní chování Robert Downey Jr. v roli Tonyho a jeho lepší polovičky okouzlující, chytré a nebojácné sekretářky Gwyneth Paltrow alias Pepper. Můžeme se těšit na další hvězdy, možná ne tak oblíbené a známé, jako je Don Cheadle, Ben Kingsley, Paul Bettany, Rebecca Hall, atd. Akce a ničení typické pro plechového muže je zaručené a my se všichni těšíme, jak nakope Tony svým nepřátelům a lidem, kteří sužují naši zemičku prdel! Zvládne to náš neumírající hrdina, nebo padne na kolena strachem před nebezpečím, které ještě nezažil? Nemůže věřit nikomu, jen sobě, svému mozku a plechovému obleku. Všichni držíme plechovému muži palečky a doufáme, že nás nenechá ve štychu a ochrání nás.
Můj názor na předchozí díly:
Tony zdědil po otci velikou továrnu na zbraně, plno nápadů a inteligenci, jenže to mu nepomůže, když ho unesou teroristé a požadují, aby pro ně vyráběl zbraně. Snaží se najít způsob, jak se od nich dostat, a tak dostane nápad stvořit brnění, které bude napojeno k jeho „druhému srdci". Brnění funguje, a tím se zrodí hrdina Iron Man. Hned v prvním díle se Tony seznámí s Pepper, která se stane jeho osobní asistentkou a láskou. Nepřehnané romantiky, výbuchy, akčnost a dynamika bojů – jedním slovem Iron Man.
V druhém díle se Tony bude muset postavit svým přátelům a lidem, kteří chtějí zabavit jeho majetek – jeho plechový oblek. Samozřejmě je s grácií jemu vlastní odpálkuje. Jenže nebezpečí se skrývá všude. V armádě robotů, která rozhodně nepřišla na přátelský pokec, ani jednomu mentálně narušenému týpkovi, který bojuje za životy které rodina Starků „zničila". V tomhle díle jde o boji robot proti robotovi. Na obouch stranách výjimečné mozky a strojírenské schopnosti. Ve filmu je také první zmínka o Avengers, která nás odkazuje na stejnojmenný akční film se superhrdiny jako je Hulk, Kapitán Amerika, Thor nebo právě Iron Man. Rozhodně oba filmy s Iron Manem nezklamaly a diváci jsou připoutáni do křesel dynamičností a dramatičností.
Iron Man u nás má premiéru 1.5.2013 přesně o půlnoci, kdy Fanynky a fandové akčních filmů zaplní kinosály. V Kutné Hoře se bude promítat ve čtvrtek 9.5.2013 od 19:00. Kdo film nestihne má možnost v Čáslavi 18. nebo 19. Května v 20:00 nebo 20. Května v 17:30. Všechna promítání jsou ve 3D. Doufám, že se film bude líbit a nezklame Vás.

Mahulena Krišková

Naše demokracie
Všichni znáte slovo demokracie. Tohle slovo nás obklopuje minimálně každý týden v neděli, kdy běží na více televizních programech živé politické debaty. Demokracie by tedy pro nás mělo být veskrze familiární slovo, ale znáte jeho význam? Tuhle otázku vám kladu proto, že sám nevím, co demokracie ve skutečnosti je. Chci se teď tímto slovem zabývat aspoň mírně do hloubky (tedy do mělčiny).
První demokracie vznikla v Řecku a to pouze v Aténách, které si udržely demokracii asi sto let. Aristoteles tehdy ovšem říká, že demokracie je vláda špatného typu. Demokracií se podle něj dostává k moci lůza a dav, tudíž je demokracie srovnatelná s tyranií nebo oligarchií. Podle mého názoru, má tento názor pravdu. Ovšem demokracie může jako vláda lůzy fungovat pouze po krátkou dobu, potom se objeví silná osobnost, která strhne rozkomíhané jazýčky vah, kterým směrem chce. Demokracie ve smyslu vlády lůzy se pak změní na jinou formu vlády. Po ovládnutí Řecka Římem se demokracie na dlouho vytrácí. Ve středověku nebyl čas ani podmínky na demokracii, protože celá Evropa se po stěhování národů zmítala v boji o moc a území. Když se zastavil tento boj, přišel boj o náboženství. Demokracie se pak připomněla až v renesanci, ovšem pouze jako slovo z dávných časů. Po mírném ustálení poměrů se poprvé začali objevovat disputace o politice i v jiných než aristokratických kruzích a to v kruzích akademických. Jen co se nově objevené názory uhnízdili aspoň v některých hlavách lidí, začínají se objevovat snahy o reformaci státních aparátů v demokratičtější verze monarchií. První pokusy nikdy nevycházejí dobře, tudíž jsou historie prvních demokratických států jako Anglie a Francie velmi spletité. Amerika je čestnou výjimkou pouze proto, že se odtrhla od Anglie a ztratila tak de facto jedinou možnou vládnoucí dynastii, tudíž její transformace v republiku byla skoro (podotýkám pouze skoro) ukázková. V této chvíli to začíná vřít v mnoha státech a mnoho učenců studuje a formuluje mnoho demokratických zásad. Hlavní centra demokratických nálad jsou v měšťanských salonech, kde se demokratické a liberální myšlení uchytilo jako králík v Austrálii. Tento proces samozřejmě probíhal v mnoha zemích v různý čas, což bylo způsobeno spoustou faktorů, které nemám čas rozebírat. Ocitáme se nyní už v 19. století. U nás proces demokratizace společnosti probíhal velmi pomalu z důvodů pověstné rozvážnosti českých politiků jako Palacký a Rieger, ale například i soupeření s německou národností o politický vliv v zemi. Nicméně i přes tyto problémy a neústupnost Františka Josefa I. jsme se jako stát blížili ke konstituční monarchii. Vše ovšem změnila první světová válka, která z nás ze dne na den udělala svobodný stát. Demokracie První republiky nesla už tehdy problémy, se kterými se setkáváme dnes my. Problémy jak sociální, tak čistě politické sféry. Málokdo ví, že i v první republice byla hlasování mnohdy velmi těsná a například druhé zvolení T. G. Masaryka do funkce prezidenta proběhlo za velmi bouřlivé atmosféry, kdy byla téměř odhlasována plichta. V letech po prvním Československu se o demokracii skutečně nedá mluvit až na několik světlejších chvil v letech 1945-1948. Po roce 1989 se demokracie do naší země vrátila, nicméně, proto, že pamětníci První republiky, jediné skutečné demokracie na našem území, už nemohli předat jejího ducha. To prakticky řečeno znamená, že my musíme demokracii budovat znovu. Budování demokracie je po 89. roce vlastně ještě těžší, protože současná demokracie se staví na totalitních základech čtyřiceti let komunismu, zatímco První republika se stavěla na základech monarchie.
Na závěr bych se chtěl vrátit k otázce, kterou jsem položil na začátku. Co si poprvé představíte pod pojmem demokracie? Jsou to demokratické volby, svoboda tisku, člověka nebo snad ekonomická
Pavel Myšička

MATURITY 2013
Tento týden začala na všech středních školách písemná část státních maturit. Maturity se tak opět dostaly do hledáčku médií. Každý den jsme informováni o novotách, vylepšeních, statistikách a všemožných opatřeních, která mají vzbudit dojem, že s maturitami už je vše v pořádku, tento rok proběhnou bez excesů a že se jedná o zkoušku na úrovni. Zkoušky z dospělosti se dočkaly dvou výrazných změn – první z nich je, že slohové práce se budou opět hodnotit na školách a druhá, že studenti si už nemohou vybrat mezi těžší a lehčí variantou zkoušky. Zatímco první změnu schvaluji, s druhou jsem velmi nespokojená. Od začátku sice fandím tomu, aby maturity měly jednotnou úroveň pro všechny studenty, nesouhlasím ale s tím, aby tato jednotná úroveň odpovídala loňské základní, tedy lehčí, úrovni obtížnosti. Argumenty některých studentů a vyučujících, že maturity přece nemohou být složitější, jinak by je neměli především studenti učilišť šanci složit, zásadně odmítám. Ano, měli by s tím problémy, ale pokud má maturita mít vůbec nějakou hodnotou, tak by to tak mělo být. Není přece možné, aby k takové zkoušce přišel každý bez vyvinutí úsilí, jelikož potom hodnota maturity jde, lidově řečeno, do kopru. A to se bohužel děje.
Andrea Buchtová

Proč se dnešní mládež chová k rodičům hůř, než dříve?
Zajímalo by mě, kde jsou ty doby, kdy děti svým rodičům vykaly. Bohužel si myslím, že tyto doby si s sebou odnesly nejen vykání rodičům, ale i úctu a slušné chování. Ale zamysleme se nad sebou, je opravdu nutné, chovat se ke svým rodičům takhle drze? Přemýšlela jsem, na čí straně je chyba a došla jsem k názoru, že si nemáme co vyčítat. V dobách dřívějších měli rodiče na své děti mnohem více času, a tak se mohli věnovat jejich výchově mnohem intenzivněji. Naproti tomu v současné době oba rodiče většinu času věnují práci, aby mohli vydělat nějaké peníze a udržet pro sebe a své děti určitou životní úroveň. Děti v této době žijí prakticky na „volné noze", neboť své rodiče vidí až večer. Někteří ale zaregistrují, jak málo času věnují svým ratolestem, a tak se jim to snaží vynahradit. Dávají jim drahé dary, vysoké kapesné a přehršle svobody. Teď bychom si asi měli my děti zamést na svém vlastním dvorku, neboť toho, co nám rodiče nabízejí, celkem sprostě využíváme a na to jak se snaží, se k nim chováme drze. Někdo více někdo méně. Myslím, že bychom se měli každý zamyslet, jestli by se problém s nedostatkem času rodičů nedal vyřešit tak, že rodičům pomůžeme doma, třeba s vysáváním a dalšími činnostmi a když se k rodičům budeme chovat mile a s úctou, budou se domů těšit. Otázka je, jestli se v této uspěchané době může dostavit nějaké zlepšení, nebo bude už jen hůř a hůř. Naštěstí zde ale můžu zmínit, že existují i světlé výjimky. A právě ty bychom si měli brát za svůj vzor, neboť právě tyto výjimky nám dokazují, že to jde. A tak by bylo dobré, aby se rodiče zamysleli sami nad sebou, a dávali svým dětem dobrý příklad. Zároveň by měly děti své rodiče více respektovat a poslouchat. Kdo ví, třeba dosáhneme takové vzájemné důvěry, že se dočkáme mnohem větší svobody, než máme do teď a možná, že se jednoho dne přeci jen dočkáme toho, že v autobuse budou sedět starší lidé, že se na ulici zase budeme zdravit a nikdo nebude muset používat sprostá slova. Svět by byl hned veselejší.
Kateřina Chroustovská