Mirko, známe vás s obarvenou hlavou a v barevném oblečení. Pestrost v šatníku je vám vlastní? 
Barvy jsem v sobě měla asi vždy. Ale asi to zná každý. Svazují nás jisté konvence… S věkem však přijde něco záviděníhodného, za to jsem ráda. Začala jsem si říkat: „Co mi je do nich!“ (smích) Když někdo chce být zapšklý v černé barvě, ať je. 

A ještě jeden aspekt má barevné oblečení. Silnější lidé by na černou měli zapomenout. Svět okolo nás je barevný. Když se obléknu do černého a mám sto padesát kilo, stane se ze mě obrovská černá jarmara v barevném prostředí, kterou všichni uvidí. Když svou jarmaru obléknu barevně, splynu s prostředím a jsem méně výrazná. 

Mirka van Gils Slavíková se o své recepty ráda podělí. V rozhlasovém rozhovoru toho prozradila mnohem víc:

Zdroj: Youtube

Máte ráda barvy a jste veselá. Taková jste byla vždy nebo jste se k tomu propekla?
Smutná jsem nikdy nebyla. Odmala jsem byla rošťák. Sousedi dodnes říkají, že jsem hodně zlobila. Život ubíhá v sinusoidách. Když se ocitnete v dolíku, můžete začít pít, kouřit, zahořknout… Já smutky obracela do práce. Tím pádem jsem neměla čas, přemýšlet nad tím, jak je ke mně život nespravedlivý. Pečení mě udržovalo nad vodou a v pozitivnu. 

Prochází láska žaludkem? 
Definitivně ano! Své muže jsem si nejen vypekla, ale i vyvařila. Moji bývalí partneři, až na toho posledního, se kterým nejsem a ani nechci být v kontaktu, vzpomínají na mou kuchyni s láskou. 

Mirka van Gils Slavíková
Růžové vlasy už ke mně patří, říká známá cukrářka Mirka van Gils Slavíková

Kromě vašich synů, pečete pro někoho? 
Já jsem vlastně nikdy sama nebyla, i když vztahy udržovat moc neumím. Není to ale proto, že bych nechtěla. Možná dávám mužům moc volnosti, protože mám vztahové hodnoty postavené jinak, než jak jsou obecně vnímány. Většinou proto dojde k tomu, že je druhá strana naruší, případně dokonce zneužije.

Stále kolem sebe někoho mám. Zda se to ukotví či nikoliv, nevím. Člověk je párový druh. Myslím si, že ti, co říkají, že je baví samota, nemluví pravdu. Je přece hezké s druhým něco sdílet. 

S cukrařinou jste začala v osmdesátých letech v Praze. Mohla by vaše kniha Štědré a voňavé vyjít už tehdy? 
V této podobě určitě. Hledala jsem v různých pramenech, jaké knihy o vánočním cukroví byly kdy vydány. Vytříbeně vybranou kolekci cukroví, které by bylo krásně nafocené, jsem ale nenašla. Proto si myslím, že i tenkrát by byla velmi praktická. 

Mirka van Gils Slavíková nabízí řadu pekařských kurzů:

Byla by opravdu stejná? Nechyběly by v ní „dnešní“ suroviny? 
Za komunistů tu nebyla pravá vanilka. Nahrazovala se vanilinovým cukrem. Neznali jsme pekanové a makadamové ořechy, pistácie se prakticky nedaly sehnat. Rozdíly by se našly, ale minimální. 

Je pravda, že zákusky se kdysi vyráběly poctivě? Žádné šizení a náhražky? 
Dávné chutě nám velmi razantně deformují nostalgie a vzpomínky. Loni jsem vydala knihu s recepty Famózní - Od babičky. Opírala se o receptury nejen z dob první republiky, ale také z dob socialismu. 

Při přípravě jsem pro autentičnost chtěla postupovat podle tehdejších státních norem. (České státní normy určovaly, z čeho má být konkrétní pokrm vyroben, pozn. red.) Rychle jsem zjistila, že to udělat nemůžu.

Josef Maršálek si odskočil z kuchyně na parket:

Josef Maršálek a Adriana Mašková
Josef Maršálek: V soutěži StarDance nemám větší ambice než přežít ji ve zdraví

Za jakého důvodu? 
Recepty by se skládaly z tukových polev, margarínů… Za komunistů, a já se v té době vyučila, byly výrobky máslové a tukové. A my si bohužel neseme vzpomínku na ty tukové, jako na to blaho. Pokud bych udělala opravdu echt retro recepty, dnes by to nikomu nechutnalo. 

Ceny zákusků se v dražších podnicích pohybují i kolem sto padesáti korun. Je taková cena adekvátní? 
Naprosto se s takovou cenou ztotožňuji. Chcete-li dojít ke skvostnému výsledku, musíte použít super kvalitní suroviny. A ty jsou drahé. Navíc je za takovými zákusky obrovská ruční práce. 


Nahrává se anketa ...

Tu ale řada lidí nevidí. 
Potěšila mě moje bývalá studentka. Někdo jí k mým názorům řekl: „Hodně tě naučila, ale ona už je stará.“ Odvětila, že mám řemeslo pod kůží, protože se neztotožňuji se silikonovými formami, cukrářskými pěnami apod., protože pak se nejedná o řemeslnou práci. Jsem na svou studentku pyšná. Nese si myšlenku, že cukrář je řemeslník, který musí umět pracovat rukama. Od toho se pak odvíjí i jeho cena. 

Kniha Štědré a voňavé naznačuje, že milujete Vánoce. 
Jsem vánoční maniak, miluju Vánoce! Byly jsme tři sestry. Rodiče v nás až do patnácti let udržovali pocit, že Ježíšek existuje. Přestože od určitého věku víte, že všechno je jinak, nám se to líbilo. Byly jsme za to rády.

Mirka van Gils Slavíková, kniha receptyMirka van Gils Slavíková sestavila knihu z těch nejlepších a prověřených vánočních receptů, které za svůj život sesbíralaZdroj: se souhlasem Davida Brázdy

Dodnes si pamatuju, jak jsem jako malá prošla se zavázanýma očima halou, abych na jejím konci spatřila velký stromeček plný zapálených svíček. To je moje nostalgie Vánoc a já se ji snažím předávat dál.