Často si připadám extrémně líný, ale zase se nechávám věcmi pohltit. Když něco píšu, texty nebo hru, neznám volný čas. Buď na tom dělám, nebo to mám pořád v hlavě –  víkendy, od rána do večera,“ říká v rozhovoru pro Deník známý český zpěvák Ondřej Ládek, kterého však všichni znají pod jménem Xindl X. S Ondřejem se autor textu zná, proto by to mezi nimi bylo divné, kdyby si v rozhovoru vykali.

Novinka Xindla X – skladba Černý stíny:

Zdroj: Youtube

Ondřeji, s rodinou často pobýváš na Kanárských ostrovech. Máš tam nějaké vazby?
Jsem člověk, který potřebuje teplo, a tam je teplo víceméně celoročně stejné. Před třemi lety, za druhé vlny covidu, jsme tam odjeli původně na čtrnáct dní, jenže potom u nás zavřeli školy. A tam školy normálně fungovaly, celá situace kolem covidu tam byla lepší. Tak jsme zkusili dát děti do anglické školy tam. Dětem bylo tehdy sedm a osm, a protože už od nás měly základy z anglických škol, nedělalo jim to problém. S angličtinou šly hrozně nahoru, protože škola byla plná dětí cizinců. Všechny děti na tom byly stejně a musely se prostě i o přestávkách spolu domluvit. 

Nechtěli jste se tam usadit?
Uvažovali jsme, jestli se na Kanáry nepřestěhovat – že bych do Čech jezdil jen na koncerty. Ale asi bychom nezvládli koncerty poskládat jen do dvou měsíců, kdy mají děti prázdniny. Pořadatelé taky přestávali volat, protože měli pocit, že jsem emigroval a skončil s muzikou… Rozhodli jsme se tedy vrátit domů do Čech. I proto, že jsme začali narážet na limity tamějších škol. Vzdělání pro děti úplně neodpovídalo našim představám. A nakonec ani možnosti kroužků. Syna tenkrát chytl basket a cítili jsme, že potřebuje hrát v lepším klubu, aby hráčsky vyrostl. Paradox je, že na Tenerife se hraje basket na hodně vysoké úrovni. Ale tím, že naše španělština nebyla úplně nejlepší a že jsme neměli moc kontaktů, protože jsme se tam pohybovali jen v české komunitě, nevěděli jsme, jak se do těch klubů dostat.

Jaké jsi měl dětství ty?
Jsem Pražák, do dvaceti jsem bydlel na Vinohradech a pendloval mezi Prahou a Novou Rabyní, kde jsme měli chatu. Všechny prázdniny jsem tedy trávil v lese a u vody na Slapech. Ale nemám moc dobrou paměť, z dětství si toho moc nepamatuju. Moje zásadní věci přišly až po revoluci. Vím jen, že už za totáče jsem tíhnul k muzice a zkoušel různé nástroje. Asi to bylo pochopitelné, poněvadž babička učila zpěv a piano, které mimochodem učily i obě moje prababičky.

Pianu jsem se nakonec vyhnul, protože, jak se říká, co je v domě, není pro mě. A našel jsem si kytaru. Od deseti jsem si nějakou dobu vystačil se čtyřmi akordy. Na písničkách to bylo dost poznat a vyšší ambice přišly až na gymplu, kdy jsem se snažil naučit víc a skladatelsky se posunout, abych nehrál jen plagiáty Beatles nebo ploužáků Guns and Roses.

Ivana Chýlková, Jan Tománek
Po prvním kole StarDance má Ivana Chýlková už šest kilo dole. Nejen díky tanci

Jak to pokračovalo?
Taky jsem začal chodit do dramaťáku a dělat divadlo. Něco z toho ve mně asi taky zůstalo.

Tahle zkušenost tě přivedla na FAMU?
To ani ne, na FAMU jsem se dostal spíš zpátky přes muziku. V deseti mě srazilo auto, kroužků včetně dramaťáku jsem nechal. Nehodu jsem málem nepřežil, teprve po týdnu mi objevili vnitřní krvácení do břicha. Ležel jsem několik neděl v nemocnici, nepouštěli ke mně ani rodiče. Tři měsíce jsem byl úplně mimo kolektiv. Bylo to v devadesátém roce, vzpomínám si, jak jsem z postele koukal na volební spoty stran v televizi, která nešla přepnout…

Do party dramaťáku se mi už těžko vracelo, ke všemu mě přeřadili mezi starší děti – už teenagery – a já si s nimi najednou neměl co říct. Ale stejně jsem se k téhle múze střídavě vracel, tedy nejen k divadlu, ale i k psaní her a povídek… Už na gymplu jsem psal básničky a písničky – volný verš v češtině a písničky v angličtině, protože všechno, co jsem poslouchal, bylo v angličtině. Pak mi došlo, že se to dá spojit. Navíc mi moje české texty přišly lepší než anglické, u nichž jsem mnohdy nevěděl, jestli vyznívají tak, jak si myslím.

Padel aneb Tenis v akváriu

Ondřej Ládek měl rád tenis – rád ho sledoval, ale věnoval se mu i aktivně. „Tenis jsem i hrál, jenže doktorka mi ho kvůli mým plotýnkám a šlachám na ruce nedoporučila. Pak jsem ale na Kanárech poznal padel!“ Jde o raketový sport, který v sobě spojuje tenis a squash. Vznikl na konci šedesátých let v Mexiku, záhy se rozšířil po celé Latinské Americe a je populární i ve Španělsku. „Je to takový tenis v akváriu, ve kterém se podobně jako ve squashi berou do hry i okolní stěny,“ říká Ondřej Ládek. „I při padelu se člověk dost naběhá, ale hraje se pevnými raketami bez výpletu a vždycky jako čtyřhra. Velkou výhodu, hlavně pro svoje plotýnky, vidím v tom, že v padelu nejsou tak velké rotace jako při tenise, takže záda nedostávají tolik zabrat. Na Kanárech ho hrajeme opravdu často.“   

A co ten film?
Kamarád dělal amatérské filmy a já mu u jednoho navrhl, že až ho dotočí, vytvořím k němu muziku. Jenže on se pořád neměl k dokončení scénáře, tak jsem se hecnul, že ty filmy budu psát s ním. Až to mě vlastně přivedlo k filmové škole. Po gymplu jsem se původně dostal na češtinu a literaturu na fildě, kde jsem ale vydržel jen půl roku. Měl jsem pocit, že se adoruje jen devatenácté století. Jako by se od té doby už nic lepšího nenapsalo, přičemž to je zrovna období, které mě moc nebaví. A hlavně jsem měl naivní představu, že se při studiu literatury naučím psát.

Moje paní profesorka, která učila i na FAMU, mi doporučila, že když se chci naučit psát, měl bych to zkusit tam. Tak jsem to udělal. Přihlásil jsme se  do nulťáku na FAMU, a potom jsem se tam dostal. Škola mě nasměrovala na film, muziku jsem odložil a vrátil se k ní až po FAMU. Nejdřív jsem si bláhově myslel, že se budu filmem živit – ještě během mého studia šel v kině film Restart, ke kterému jsem napsal scénář. Ale žádné velké haló nevyvolal a já musel řešit živobytí. Tak jsem se plácal ve všelijaké práci s textem, selfpromo v televizi…

Dělal jsi i v reklamě.

Jo, to bylo krátké období. Na full time – od rána do večera, asi tři nebo čtyři měsíce. A zjistil jsem, že to není pro mě. Radši cizeluju jeden dobrej text dlouho, než abych jich vychrlil množství v nějakém čase. Slogany, produktové dopisy pro klienty, které se formulují tak, aby si všimli jen výhod… A po nocích jsem si čistil karmu, když jsem psal protestsongy proti konzumu. Už z téhle doby mám songy, co tvoří páteř mojí první desky. Pak jsem ale dostal lano ze sitcom projektu, kdy se hledali scenáristi, co by se naučili psát sitcom podle amerického modelu. A v rámci tohohle projektu jsme s kamarády vymysleli sitcom Comeback, který se pak na víc než rok stal mým životem. Přitom jsem dál natáčel písničky na desku.

Karolína Krézlová
Herečka Karolína Krézlová si prožila peklo: Je neuvěřitelné, co si lidi dovolí

Prvními díly Comebacku jsem vydělal nějaké peníze, takže ji bylo za co natočit. A když se seriál začal vysílat a já byl na dobré cestě, uvědomil jsem si, že se to s muzikou nedá stíhat dohromady. Protože sitcom se nedá psát napůl. Má-li za něco stát, musíte tím žít a trávit psaním každý den a celý den… Vybral jsem si tedy muziku. Ani ne proto, že by mi byla bližší než psaní scénářů, ale bylo to něco, co bylo víc moje. A co se tvorby týče, nejsem zrovna týmovej hráč. Lépe řečeno, můžu jím být – dokud jsem kapitán.

Jak relaxuješ?
Často si připadám extrémně líný, ale zase se nechávám věcmi pohltit. Když něco píšu, texty nebo hru, neznám volný čas. Buď na tom dělám, nebo to mám pořád v hlavě –  víkendy, od rána do večera. Já relaxuju s rodinou. Skutečnost, že ji mám, považuju za požehnání. Děti jsou malé jen jednou, snažím se být s nimi, protože až vyrostou, už s námi třeba nebudou chtít trávit tolik času. Budou mít svůj život. Jsem tedy s nimi, neutíkám se do samoty.

Xindl X se svou ženou Monikou:

Jezdíte na chatu?
Místo chaty máme Kanáry, ačkoli tam se nejezdí každý víkend. Ještě pár let předtím, než jsme se tam za covidu odsunuli na dva roky prázdnin, koupili jsme tam malý byt v paneláku. Ale v paneláku u moře. Částečně jako investici, částečně proto, abychom mohli jezdit na dovolenou někam, kde máme zázemí a nemusíme tam tahat kočárky a tuny dětského oblečení. Je fajn mít svoje stabilní místo, kam se můžeme vracet. Na druhou stranu se to trochu tříská s tím, že se ženou rádi cestujeme a rádi poznáváme nová místa. Loni jsme vyrazili za gorilami do Ugandy, letos jsme si udělali výlet do Los Angeles.

O prázdninách mezi koncerty se snažíme vyrážet alespoň na pár dní po Evropě. Letos jsme byli třeba v Holandsku, kde nám tři dny ze čtyř propršely. Vzali jsme děti do Barcelony, kde už jsme byli několikrát, ale ještě ne s nimi. A na pokračování projíždíme pobřeží Francie. Loni z Monte Carla do Nice, letos z Cannes do Marseilles, příští rok snad dáme cestu z Marseilles ke španělské hranici. Samozřejmě jezdíme i na tu opravdovou chatu na Rabyni, ale ne za chatařením, nýbrž za rodiči, kteří tam celoročně bydlí.

Pavel Lohonka, lépe známý jako muzikant Žalman, se ve vodách hudebního průmyslu pohybuje už přes padesát let
Písničkář Žalman si užívá na chatě: Křičí na mývaly, pozoruje UFO a stále skládá

Na chatu a chalupu se také zpravidla nejezdí odpočívat, ale proto, aby se tam něco dělalo.
Já jsem nikdy neměl kutilské sklony, spíš mi jde o únik od dělání. Akorát je blbé, že když mají děti prázdniny, je taky nejvíc koncertů, takže s rodinou netrávím víkendy, jezdím s nimi od neděle do čtvrtka.

Jak to máš s řízením auta – baví tě, nebo se mu rád vyhneš?Řízení je na mé ženě, já neřídím. Dřív mi přišlo, že to po Praze nepotřebuju, koneckonců do poměrně vysokého věku jsem z Prahy víceméně nejezdil. Když jsem začal fungovat jako Xindl X, zvykl jsem si objíždět republiku vlakem. Později jsem si pořídil i skládací kytaru, kterou původně vymysleli na motorku. Má skládací krk a ladění kupodivu drží.

Šlágr v podobě hry Staročeská konopnická.
Mým snem je nacvičit Jiráskovu Lucernu, říká režisér Vladimír Riederer

Kytary také sbíráš.
To vzniklo postupně a trochu za to může náš někdejší kytarista Pepa Štěpánek, který vždycky něco zajímavého přitáhl. Hodně nástrojů jsem koupil přes něj. Baví mě kytary ze šedesátých a sedmdesátých let – Gibson, Fender, Gretsch, akustické kytary Martin. Líbí se mi i nástroje Rickenbacker, ale ty bych si nekoupil, protože jsou těžké jako kráva. Já potřebuju lehké nástroje, protože mám vyhřezlé plotýnky.

Hraju na elektrické i akustické nástroje. Ty šedesát let staré elektriky beru i na koncerty, ale o archivní akustiky bych se bál, že by ty cesty v dodávce nemusely přežít. Takže když hraju na akustiku, používám kytary BSG, co mi na míru stavěl Honza Štovíček. Mám i mandolíny a ukulele. A v kapele druhého kytaristu, protože když se snažím sám uhrát všechno, chytnou mě šlachy na levé ruce…

Jako dítě Ondřej Ládek sbíral kdejaké blbosti, třeba pivní zátky.Jako dítě Ondřej Ládek sbíral kdejaké blbosti, třeba pivní zátky.Zdroj: Deník/ Zbyněk Pecák

Udržuješ se v kondici nějakým sportem – kolo, běh…?
Kolo mi nic moc neříká, možná od té bouračky mám něco v sobě, že se mi nechce do provozu. Doma jsem měl rotoped, ale prodal jsem ho a místo něj pořídil běžecký, respektive chodicí pás. Jak jsem teplomilný, jakmile venkovní teplota klesne pod třináct stupňů, už se mi ven na tříhodinovou túru nechce. Ale s pohybem mi pomohly taky Kanáry. Když přišel covid a nedalo se koncertovat, naučil jsem se vidět „zpola plnou sklenici“, nikoli „zpola prázdnou“, jak se říká. Chtěl jsem si dát život trochu do pořádku, a k tomu dost pomáhá právě i pohyb.

Člověk nejdřív začne být docela úspěšný v muzice, hrne to dopředu, a pak si všimne, že nevěnuje čas sobě, svému fyzickému i psychickému zdraví. Takže jak jsem měl víc času, změnil jsme životosprávu, přestal pít, víc hleděl na to, co jím, a začal jsem chodit delší trasy. Na Kanárech je to podél pobřeží všude pěkné, tak se tam chodí o to lépe. Tady mám aspoň řeku, a tak chodím do Troje, do Karlína nebo po Stromovce.


Nahrává se anketa ...

Jsi tedy spíš městský člověk než ten, kdo křižuje přírodu se svahy, horami a lesy.
Čím jsem starší, tím méně potřebuju městský shon. I na Kanárských ostrovech vyhledáváme spíš místa, kde je lidí méně a nemusíme se pořád proplétat davy.

Nechodíš na ryby? Ty se dají chytat i v řece ve městě.
Mě by nebavilo celý den sedět a čekat, než se něco stane. Bratranec mé ženy Moniky takový rybník provozuje se vším všudy. Ale já mám radost spíš z toho, když tam vezmu děti a vidím, že je chytání a pouštění ryb zpátky baví. Já sám bych je taky vždycky hodil zpátky do vody. Zrovna lovce v sobě nemám.

Písničkář a rapper Xindl X
Xindl X: Nikdy jsem o sobě moc nepsal. Ale teď mi to párkrát ujelo

A co jiné koníčky?

Nejsem koníčkový typ, ale jako dítě jsem sbíral kdejaké blbosti, třeba pivní zátky. Taky jsem chodil do indiánského oddílu, který jsem ovšem po té nehodě s autem taky opustil.

Myslíš, že by ta nehoda mohla být i za tvou nechutí k řízení?
Asi ne. Dřív jsem to nepotřeboval, pak jsme jezdil vlakem a dnes si někdy říkám, že by se mi to vážně hodilo. Vyhrožuju už pět let, že si udělám papíry, ale asi mi ty návyky půjdou do hlavy pomaleji než v mládí. Je fakt, že jezdit veřejnou dopravou je už pro mě trochu jiné než dřív, přece jen už u nás nejsem úplně anonymní, ale po Praze jezdím normálně. Lidi mě moc neoslovujou, protože se přece jen zdráhají říct „Ahoj, Xindle…“, aby třeba jednu nechytili, kdyby si mě spletli s někým jiným…

Začátek turné:

Co tě čeká během podzimu?
Podnikneme turné k patnácti letům od první desky. Už jsme ho vlastně započali – koncert v Praze jsme stihli ještě v září, zbytek se odehraje celý v listopadu, kdy objedeme celkem osm měst, od Brna až po Slovensko. Říkal jsem si, že bude fajn si ty starší písničky připomenout. Normálně z nich hrajeme už jen Anděla a Dysgrafika. Pro kapelu je to osvěžení, protože u vzniku těch písní nikdo z nynějších členů nebyl, takže se budou muset naučit vlastně dvanáct nových věcí.

Moc se na to těšíme, protože na festivalu vystupujeme obyčejně hodinu, zahrajeme nejhranější hity a jdeme z pódia. Zatímco samostatný koncert má hodiny dvě, není tak anonymní, jsi s lidmi víc nablízko. Po koncertě je čas se společně vyfotit, prohodit pár slov…

Ondřej Ládek alias Xindl X  (*1979)

Písničkář, hudebník a scénárista se narodil v Praze. Po gymnáziu započal studium češtiny a literatury na FF UK, z něhož však zběhl a později vystudoval scénáristiku na FAMU. Ještě během studia napsal scénář k filmu Restart a scénáristicky se podílel i na úspěšném sitcomu Comeback.

V roce 2007 zvítězil Xindl X s písní Mamut v soutěži Česko hledá písničku a o rok později získal ocenění Autorská Porta za píseň Dysgrafik. Jeho píseň Anděl byla v roce 2008 nejhranější písní na serveru Bandzone.cz. V roce 2008 vydal debutové album Návod ke čtení manuálu, za které získal nominaci na cenu České hudební akademie Anděl v kategorii folk a country. Mezi další hity Xindla X patři například písně Chemie, Láska v housce, V blbým věku, Cudzinka v tvojej zemi aj.

Během patnácti let na scéně vydal Ondřej Ládek – Xindl X sedm studiových desek, vypustil do světa přes třicet klipů a s různými sestavami muzikantů odehrál přes osm set koncertů. Písničkář posbíral čtyři zlaté desky a jednu platinovou, devět nominací na Anděla, Skokana roku v Českém slavíkovi, několik cen OSA a ceny na Portě i na Zahradě písničkářů. Xindl X napsal knížku, divadelní hru, hudbu k muzikálu, texty ke druhému a spoustu textů a hudby pro jiné interprety. Žije v Praze se svou ženou Monikou a dětmi Mikulášem a Alicí. Společně často vyrážejí na Kanárské ostrovy, kde mají zázemí.