S manželkou Markétou tu představujete manžele, vy sami jste se v červnu vzali, to se hezky sešlo.
Hrajeme spolu úplně poprvé, jenom jednou jsem zaskakoval v jakémsi divadelním představení, kde ona hrála. Ale protože jsem se musel naučit text za jediný den, vůbec jsem ji nevnímal. Bojoval jsem, abych přežil, a samozřejmě jsem při tom představení hodně improvizoval. Hrát společně v Ordinaci je fajn, výhoda je, že se doma můžeme spolu učit texty. Jsem rád, že díky práci spolu strávíme celý den.

Proč jste se brali až loni v létě?
Ono to tak všechno vyplynulo. Syn Vavřínek byl malej a my jsme chtěli, aby si svatbu užil, proto to dřív nešlo. Teď jsou mu tři roky a je úžasnej, snažím se každou volnou chvíli strávit s ním a podle toho si taky domlouvám některé pracovní povinnosti.

Tereza Pergnerová
Tereza Pergnerová: Nežiji hvězdným životem. A byla to skvělá volba

Máte mnohem delší vlasy, než jste míval. Nechal jste si je narůst kvůli Ordinaci?
Vůbec ne. Věděl jsem půl roku dopředu, že pojedu v létě zase surfovat. A každý správný surfař má dlouhé vlasy. Protože mě tenhle sport hodně pohltil, chtěl jsem zažít, jaké to je, když vám vlasy při surfování vlají ve větru. Zažil jsem to a cítil se úžasně. Ale roztočil jsem film a seriál, tak jsem se nemohl ostříhat, proto mi delší vlasy zůstaly.

Jak vám to na surfu jde?
Po těchto prázdninách je to lepší, už můžu říct, že jsem se projel na vlně. Jsem sice pořád začátečník, ale čím dál posedlejší. Surf chytl i Markétku, tak mi v tomhle rozumí a řekli jsme si, že budeme jezdit surfovat dvakrát ročně. Na surfu, se ženou a synem, který se placatí na břehu u vody, to je pro mě nejhezčí léto. Jezdíme s partou kamarádů na jedno místo, máme tam i známé Čechy, kteří mají hospodu. Našli jsme místo, kde je nám dobře, jen je to moc daleko.

Jezdíte tam autem?
Já se létat bojím, takže autem. Markétka s malým letěli a já jel autem, zpátky jsme jeli autem všichni a vzali to přes Provence, kus Španělska, bylo to moc fajn. Ideální je zvládnout cestu za tři dny, já ji ujel za dva. Mám skvělé a bezpečné auto, suzuki, už několikáté za sebou.

Jiří Lábus
Jiří Lábus byl číslo už jako dítě: Jsi ubožák, říkala mi učitelka

Je to vaše vysněné?
Mám auta moc rád a chtěl bych každý půl rok jiné. Vždycky si o nějakém sním, dívám se na inzeráty, ale pak si žádné nekoupím. Jednou mám placaté, jednou vysoké, ale pořád mám suzuki, které mi hodně dobře slouží a funguje. Není pro mě problém odřídit trasu přes celou Evropu. V autě se cítím svobodně. Můžete kdekoliv zastavit, dokonce v něm i přespat. Jednou jsem jel na natáčení někam do Beskyd a přijel na noc, v hotelové recepci už nikdo nebyl. Tak jsem si složil sedačky a přespal v autě. Deku jsem měl s sebou, vozím ji vždycky. Když jsem ráno z auta vylezl a šel na plac, koukali na mě hodně překvapeně.

Mluvíte o natáčení v Beskydech, ale to asi nebyla Ordinace v růžové zahradě?
Byl to film z hokejového prostředí Smečka. Hráli jsme s Vaškem Vašákem trenéry patnáctiletých kluků. Já hokej miluju a kdysi jsem ho hrál, takže tahle role pro mě byla něco jako dárek. Film řeší některá docela zásadní témata jako třeba šikanu nebo přehnané ambice rodičů, rivalitu a podobně. Točili jsme i s opravdovými hokejisty, navíc režisér Tomáš Polenský je bývalý hokejový brankář, všechno se to hezky sešlo v úžasný natáčení.

Vídali jsme vás taky jako kouče v nedávné řadě show Tvoje tvář má známý hlas. A byl jste dost bláznivý kouč.
Chtěl jsem být bláznivý kouč, připadá mi bizarní mluvit s vážnou tváří třeba o tom, jaké herecké projevy používá v nějakém klipu třeba Britney Spears. Dělat kouče v Tváři byl můj splněný sen, protože dělat blbosti s tak skvělou partou a mluvit o tom jako o práci je ideální kombinace. Rozhodně mi nevadilo, že ze mě moderátor Ondra Sokol dělal blázna. Kdysi jsem se bral mnohem vážněji a před každým představením se v divadle chodil bát do šál (do záhybů opony). Ale už jsem trochu jinde. Lidi z divadla tuhle mou bláznivou stránku znají dobře. Ano, hraju ve vážných kusech, ale mám rád, když se život a práce berou s nadhledem, když se člověk nebojí být trapnej, dělat chyby.

Hana Vagnerová
Herečka Hana Vagnerová: Pocit, že nikam nepatřím, je dost šílený

Co nového vás v divadle čeká?
V Národním měl na konci loňského roku premiéru Oidipus a na konci sezony se pustíme do Idiota ve Stavovském divadle. Na něj se těším moc, zase se po nějaké době zakousnu do velké role a budu jí úplně pohlcený.

Televizní diváci vás rádi sledovali jako horkokrevného policistu Berana v detektivním seriálu V.I.P. vraždy. Jak moc jste se od té doby změnil?
Schválně se zeptám maminky, jestli si myslí, že jsem se za poslední roky změnil. A v čem. Mamince je trochu líto, že teď nemám moc času za ní jezdit, ale největší zadostiučinění pro ni je, když vidí, že jsem šťastnej. Mám Slezsko rád, tu opravdovost lidí, kteří říkají věci na rovinu a s ničím se moc nemažou. Když tam přijedu, hned se snažím přepnout do ostravštiny, ale přesto mi říkají, že mluvím po pražsku. Potkala mě spousta věcí, tak jsem se asi v lecčems musel změnit. Hlavně jsem asi dospěl. Ale v některých věcech bych se měnit nechtěl. Pořád bych chtěl být ten kluk ze Skřečoně u Bohumína. Doufám, že ten základ ve mně pořád zůstane.

MONIKA SEIDLOVÁ