Zuzana Mauréry: Každé manželství je hluboký černý les a vidí do něj jen ti dva

Za pár dní vstoupí do kin Muž, který stál v cestě. Patří tento snímek k těm, které by měl v rámci historických souvislostí vidět každý?
Vždy je dobré si připomenout svou historii a dějiny. Mladí lidé pomalu nevědí, co se stalo v roce 1989… Přitom minulost je příčinou současnosti. Mnoho odpovědí na dnešní události spojené s válkou za našimi hranicemi najdeme v naší nedávné minulosti. Bohužel, většině mladých přijde zbytečné ptát se na vše podobné svých otců a dědů. Škoda.

Je v dnešní době důležité dávat vědět o hrdinech doby? Mohou jít příkladem…
Samozřejmě. Je přirozené hledat své vzory. Navíc hrdinů typu Františka Kriegela je stále méně. Nikdo není černobílý, ani on. Proto je důležité, například i na základě tohoto filmu, pátrat po souvislostech a pochopit, kde se jako národ historicky nacházíme. My Slováci máme s identifikací problém. Máme sklony k tomu, plést si neustále dojmy s pojmy. To je naše národní vlastnost.

Muž, který stál v cestě:

Zmíněný velkofilm přinese silné emoce. Máte ráda takové herecké příležitosti?
Určitě. Je to pěkná herecká práce a možnost dotknout se dějin.

Zajímají vás role, jako je žena Františka Kriegela Riva, kdy se do daného tématu můžete ponořit a dozvědět něco nového?
Jistě. Já například o Františku Kriegelovi a jeho ženě Rivě dosud nevěděla. Bylo to velmi zajímavé a dojemné poznání.

Svatba Adély Elbel bude magická a tábornická, ale bez pohorek a ešusových řízků

Jak se hraje reálná postava, která už není naživu?
Jsou tam určitá omezení nebo předurčení i jistá zodpovědnost. Je zapotřebí našlapovat opatrně. Na druhou stranu ale nejde o dokument. Určitou uměleckou licenci si, alespoň myslím, můžeme dovolit. Samozřejmě za předpokladu, že se podaří zachytit „esenci“ dané osoby.

Riva a její manžel byli velmi silný pár. Přijde vám fascinující propojení opravdových osobnosti?
Měla jsem pocit, že se ti dva opravdu našli. Byly to dvě samostatné, vyzrálé a vyhraněné osobnosti s nelehkým osudem. Ale na druhé straně jsem z nich, nebo mezi nimi, cítila jakousi „lehkost bytí“.

Riva byla svému muži (hrdinovi Pražského jara, který jako jediný nepodepsal Moskevský protokol) oporou, ženou v pozadí, její role však byla velmi zásadní. V čem z vašeho pohledu?
To nedokážu posoudit. Každé manželství je hluboký černý les a vidí do něj jen ti dva. Riva Františka velmi milovala, ale přežila ho o dvaadvacet let. To svědčí o její velké životní i mentální síle.

Martina Preissová nikdy nevypadala líp. Naučila jsem se do sebe investovat, říká

Poznat osudového, silného a charakterního muže, být jeho oporou… A naopak stát se jím uznávanou a obdivovanou ženou je romantický sen snad každé ženy. Je tohle i vaše touha?Jasně. To bych podepsala. Ještě stále jsem romantik.

V rozhovoru k filmu jste řekla: Je hezké, že Kriegelovi měli jeden druhého. Vy jste byla vdaná, můžete porovnávat, jaké to je s oporou i bez…
V první řadě musí být člověk oporou sám sobě. Pokud by mělo mé štěstí záviset na druhém, asi to nedopadne dobře. Myslím, že největším rizikem vztahu není ztráta milované osoby, ale ztráta sebe sama.

Herečka Zuzana Mauréry má vlastní kapelu:

Film vznikal více než sedm let. Říká se, že co se vleče, neuteče.
Pokud věříte cestě, na kterou jste se vydali, je důležité nevzdat ji.

Ptala jsem se na hrdiny, zda mohou jít příkladem… můžete i vy, coby Riva Kriegelová, silným příběhem ženy inspirovat?
Já jako Riva Kriegelová? Takhle bych to vůbec nespojovala. Jsem jen herečka, která slouží představě režiséra, respektive scenáristy. Mojí prací je hrát roli, ne zosobňovat její postoje a poslání. To ale nevylučuje můj obdiv k silným ženám, mezi které se řadí i Riva Kriegelová.

KVÍZ: Věkový rozdíl slavných párů. Víte, pro které celebrity není překážkou?

Jste dítě roku 1968, hrajete manželku jedné ze zásadních postav toho letopočtu. Jaké bylo vrátit se do doby narození?
Zvláštní. My herci jsme velmi senzitivní. Uvěřit situaci, kterou hrajeme, a předat z ní zprávu divákovi je naše řemeslo. Když jsem viděla hotový film poprvé v mobilu, měla jsem skličující, až trýznivý pocit. Za svobodu je třeba bojovat stále. Myslím, že film poslání splnil.

Když jsme u „vašeho“ roku 1968, pojí se s natáčením něco symbolického, neuvěřitelného?
Ano. Jedna věc mi přijde až krutě neuvěřitelná. Kolik lidí je stále ve vleku ruské propagandy.