Setkat se s ním lidé mohli při slavnostním přejmenování ulice J. Spudila na Formanovu, kde se nachází režisérův rodný dům. Druhou možnost spatřit osobnost světové kinematografie dostali návštěvníci Dusíkova divadla, kde se s ním konala beseda. Zvídavé dotazy pokládali sami diváci, k čemuž je vyzýval moderátor akce Jan Kraus. Ten otázky Formanovi reprodukoval, případně ještě doplňoval a rozšiřoval.

Děti v divadle byly velkou inspirací

Že se Forman bude věnovat filmování, to ho prý napadlo právě v Dusíkově divadle v Čáslavi. „To mně byly asi tři nebo čtyři roky, tak mě sem rodiče vzali a tady na tomhle jevišti bylo nějaké představení. Skauti dali dohromady večírek. Bylo tady asi deset hromádek kamenů a dvě družiny soutěžily v tom, kdo je rychle přendá z jednoho konce na druhý. Viděl jsem ty děti na jevišti, ony byly tak osvětlené tím světlem, těmi reflektory a my tam seděli a tleskali jim. My jsme jim fandili – to na mě zapůsobilo. Řekl jsem si, že to chci dělat, nosit kamínky po jevišti,“ zavzpomínal Forman.

Přání se mu po letech zčásti splnilo. Místo v hledišti seděl v křesílku na jevišti osvětlený reflektory a byl za hvězdu. Nemusel ale přenášet hory kamínků, aby mu lidé tleskali a fandili. Stačila jeho přítomnost, jeho poutavé vyprávění o filmařině, jeho názory, vzpo〜mínání na dětství v Čáslavi a současný život v Americe.

Jedna z prvních otázek diváků byla, jestli by režisér chtěl opět bydlet v Čáslavi. Odpověděl pohotově: „No teď, když tady máme ulici, tak to víte, že jo.“
Jan Kraus s nadsázkou dodal, že by v té ulici rád koupil barák, protože je to výborná adresa. Pak Forman trochu zvážněl a zavzpomínal: „Já jsem tady žil vlastně jen do svých osmi let, ale přesto pokládám Čáslav za svůj domov. To se nedá nic dělat, když tady člověk prožije dětství, tak tu je doma.“

Forman svůj kladný vztah k rodišti opravdu nezapřel. V jeho řeči se několikrát objevila slova patriotismu. „Byl jsem strašně vždycky pyšný na Jana Žižku a na to, že máme strašně vysoký kostel a strašně mě uráželo, když někdo říkal Čáslavi prkenice – nevím, proč se to říkalo,“ pousmál se světoznámý režisér.

Na druhou stranu když si Forman zamlada prohlížel pohlednice z Prahy, tak prý strašně záviděl, že v Čáslavi také nejsou tramvaje a přál si je. Moderátor Kraus okamžitě zaglosoval: „Tak to se od té doby hodně zlepšilo.“

Nejlepší relaxace je usnout ve dne

Po prvních pár rozpačitých dotazech opadl ostych, diváci se při zážitcích Miloše Formana, komentovaných Janem Krausem, jednoduše uvolnili a v divadle se povídalo téměř jako v kruhu rodinném. Řeč se stočila i na režisérovo oblíbené jídlo (samozřejmě, že typické české pokrmy) nebo na způsob relaxace. „Nejlepší relaxace je usnout ve dne. Spát. A to já si, když nemusím pracovat, velice rád dopřávám,“ podotkl Forman.

Víte, jakou dětskou knihu měl Forman nejraději? „Tu napsal Vítězslav Šmejc z Čáslavi! To byla nejoblíbenější kniha mého dětství. Tygr pana Boška, Tygr jede k moři, Tygr za polárním kruhem, to byla moje bible. Dokonce jsem si asi před deseti lety z nostalgie sehnal Tygra pana Boška a znova si ho přečetl,“ uvedl Miloš Forman.

Při otázce, koho by si zvolil jako největšího Čecha, nejdřív zavtipkoval, že Jana Krause, ale poté se bez zaváhání projevil jako pravý patriot: „Já jako Čáslavák? Tady je to jasný – samozřejmě Žižku!“

Po necelé hodině vyprávění se beseda nachýlila ke konci. Do zákulisí vyprovodil Formana ohlušující potlesk a pohled do povstanuvšího publika v zaplněném divadle.

Miloš Forman je prý hrdý na to, že je v Čáslavi kino nesoucí jeho jméno a ulice pojmenovaná po jeho otci. A Čáslaváci jsou a právem budou patřičně hrdí na to, že Forman je právě čáslavským rodákem.

O návštěvě Miloše Formana v Čáslavi se dočtete i ZDE.

Radka Hrubá