Všechny řádky odteď až dolů budou znít jako nehorázný patos, ale moje pocity z koncertu byly takové i před rokem po jeho skončení, bez ohledu na úterní Gottovo úmrtí.

Věkový průměr

Ten mě překvapil už při stání ve frontě do haly. Ani zdaleka se neblížil stovce. Tolik mladých lidí pohromadě jsem neviděla snad ani na koncertě Leoše Mareše. Tam mimochodem Mistr také vystoupil. Jak jinak, než stylově a jak jinak, než v kožichu. On, Hvězda, Bůh a Mistr, si totiž ze sebe uměl udělat legraci a jeho humor byl jiskrný, laskavý, bavil.

Čau mládí

Čekala jsem všechno, ale že se na koncertě Karla Gotta takhle od plic zasměji, ani náhodou. Bylo na něm tolik vidět, jak si chce koncert užít, ale z piedestalu sestoupil dolů na zem a v každé větě sršel vtipem. Mnohé z písní už nedokázal zazpívat jako dřív, některé musel zpívat i v tóninách o dost níž. Ale ani ho nenapadlo, že by to nějak maskoval nebo zpíval na playback. On to prostě přiznal, a když pak místo svého slavného hitu Čau lásko zazpíval Čau mládí, řvala jsem smíchy i dojetím nejen já, ale celá aréna.

Fandil mladým

Na pódiu se v průběhu večera vystřídala celá řada hostů, ani jeden z nich ale nebyl z dob dávno minulých. Naopak, všechno byli mladí interpreti – Marek Ztracený, Markéta Konvičková či Ewa Farna. A často to v průběhu večera nebyli oni, kdo skládali pocty Karlu Gottovi, ale Mistr jim. Mnohokrát zopakoval, jaký mají talent a jakou mu je ctí si s nimi zazpívat.

Humor vládl nad patosem

Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že dojemné chvíle nepřišly. Když začal zpívat Kíseň Když jsem já byl tenkrát kluk, to zněly písně líp, tušila jsem, že se dojetí asi neubráním. Najednou jsem si vzpomněla na náš obývák, mámu s tátou, gramofon a desky. A sebe s bráchou, jak s božským Kájou zpíváme více či méně do rytmu. A když halou zněla část sloky „Škoda, že jsem, co jsem a kluk, že jsem už byl!“, věděla jsem, že Karel přesně ví, o čem zpívá a že ví, jak moc jsou jeho dny konečné.

Koncert skončil a já svojí spolusouputnici v hledišti slíbila, že jestli bude Kája mít koncert k osmdesátinám, určitě jedeme. Ve vlaku z Libně pak snad nebyl nikdo jiný, než účastníci koncertu a všichni zpívali, včetně průvodčího. Škoda, že ve směru na Libeň už na Kájův koncert nepojedeme.