Říkala jste, že to, že byly letos zrušené všechny velké akce ve městě, je v pořádku.
Ano, jednak vzhledem k situaci s koronavirem, ale také jsem doufala, že si lidé díky tomu pak snad budou akcí více vážit. Kutná Hora je skoro překulturnělá, je unikátní svou širokou nabídkou v oblasti kultury, máme tu mnoho velkých akcí během roku a někdy mám pocit, že se jako organizátoři o návštěvníky skoro „přetahujeme“. Celkově jsem v posledních dvou letech vnímala, že ti jsou trochu zhýčkaní, nevidí, kolik práce, energie a peněz je do každého projektu potřeba vložit. Často slýchám o Čáslavi a Kolíně. Ale každé město je jiné. Myslím, že u našich sousedů není nabídka v oblasti kultury tak široká a pokud je zde několik akcí do roka, samozřejmě se těší vysoké návštěvnosti. V Čáslavi i v Kolíně pak mají tradici trhy, mají k tomu také skvělou dispozici. Ale na kávu tam skoro nemáte kam zajít – na rozdíl od Kutné Hory, kde je skvělých podniků hned několik. Každé město je zkrátka jiné a mělo by stavět na své unikátnosti. Nemusí být přece všude všechno.

Jak podle vás oživit centrum Kutné Hory? Tolikrát skloňované a mnohokrát přirovnávané k městu duchů?
Osobně Kutnou Horu jako město duchů nevnímám, ačkoli je stále co zlepšovat. Pracuji v cestovním ruchu posledních pět let a vnímám dění také jako občan města. Oživení centra Kutné Hory vidím v rovině cestovního ruchu a zároveň také života a fungování místních obyvatel a lidí z blízkého okolí. Jsou to dva světy, které se zde potkávají a je důležité na obě skupiny myslet při přípravě aktivit tak, aby se do nich mohly zapojit, aby pro ně byly atraktivní – pak budou mít důvod město navštívit. Myslím, že především u místních tu existuje dluh.

Vnímáte v tomto ohledu nějaké změny za poslední roky?
Naštěstí v posledních letech přibývají k tradičním akcím i akce nové, které cílí na místní obyvatele – například Cukrářské slavnosti, Kutnohorský advent nebo z letoška akce Zažít město jinak a další. Tyto akce vznikají ze samostatných iniciativ a jejich atmosféru dělá právě to, že je připravuje někdo, kdo zde skutečně žije a dělá je srdcem. Cestu vidím ve spolupráci a propojování různých subjektů, kterou jsem několikrát vyzkoušela v praxi, to pak dobře funguje a přináší užitek všem.

Myslíte si, že právě to je cesta? Akce „Zažít město jinak“ se hodně povedla a Dačického náměstí bylo plné lidí – ale nikoliv turistů, nýbrž místních.
Určitě je to cesta k oživení centra města. Komunity a jejich akce dobře fungují v jednotlivých čtvrtích – v Sedlci, Malíně, lidé se tam znají, jsou sousedé. V centru je to ale jiné a podobné akce mohou pomoci přiblížení místních, poznání se. Tady je budování komunity téměř na začátku.

Jak konkrétně by mohlo pomoci město v podpoře podobných akcí nejen ve svém centru?
Nějaké standardní nástroje tu jsou, třeba osadní výbory, grantový program. Pomohl by ale také aktivnější přístup lidí, kteří tuto oblast (kultura, propagace) mají na starosti. Myslím si, že v dnešní době, a to ve všech oblastech, prostě už nestačí dělat to tak „jako se to dělalo vždycky“ a když se podíváme k sousedům – do Čáslavi a do Kolína, tak i z osobní zkušenosti vím, že i v „městském“ prostředí, to jde. Je to o lidech, osobní odpovědnosti, sdílení, komunikaci, zjišťování, ale také reflektování zpětné vazby, o sledování aktuálních trendů. Je v pořádku, když podobné akce vznikají „zespoda“, ale zároveň každý, kdo si někdy zkusil nějakou akci zorganizovat, tak ví, jaká je to práce a úsilí, aby se vše dotáhlo do zdárného konce. A není snad ani problém udělat jeden ročník, ale vytrvat a pokaždé najít finanční zdroje a energii pokračovat. Je to otázka určitého nadšení a všem, kteří toto nadšení ještě mají, by město mělo vycházet vstříc a být jim partnerem.

Cukrářské zimní slavnosti letos nebudou, škoda.
Na začátku to možná vyznělo jakoby nic, ale rozhodnutí o neuskutečnění každé zaběhnuté akce je srdcebol… Kvůli budoucím mateřským povinnostem jsem takto „vrátila“ městu organizaci Kutnohorského adventu a nakonec jsem se rozhodla v zimě neorganizovat ani zmíněné Cukrářské slavnosti. Situace je teď velmi nejistá a obávám se, že vynaložené úsilí by přišlo vniveč. Aktuálně se věnuji projektu Žiju v centru KH a Cukrářské slavnosti plánuji uskutečnit na začátku května 2021, kdy už snad už bude situace pro podobné akce příznivější.