Malíř mimo jiné představil obraz svého dědečka ve vojenské uniformě, který namaloval podle černobílé fotografie. A nebylo to snadné, aby zjistil barvy tehdejších uniforem s různými barevnými doplňky, musel oslovit historiky.
Malování Čáslavi z rozmanitých pohledů už k Víťovi, jak ho kamarádi oslovují, neodmyslitelně patří. Dále malíř složil poklonu čáslavskému rodákovi, režisérovi Miloši Formanovi, a namaloval ho s doutníkem, který k němu patří. Představil také neobvyklou techniku, při které používá plíšky zlata.
Zakomponovat do obrazů osmikarátové zlato rozhodně není běžný postup. Při malování svých obrazů používá zlaté plíšky o rozměrech šestnáct krát šestnáct centimetrů. A některé ve dvou nebo dokonce třech vrstvách.
O tom, že „jablko nepadá daleko od stromu“, přesvědčil malíř návštěvníky výstavy dalším překvapením. Obrázky totiž představil také jeho nadaný vnouček Tomášek. A pozorný návštěvník si mohl všimnout, že v jednom obraze je nenápadně zakomponován portrét Šnebergovy manželky. Napovíme - obraz se týká času. Malíř zkrátka maluje to, co má rád!
Za zmínku stojí, že výstavu navštívil opravdový hrdina - malířův více než devadesátiletý tatínek, plukovník ve výslužbě Emil Šneberg, který byl přímým účastníkem bojů Pražského povstání na konci druhé světové války. Po otcově boku se aktivně účastnil odbojových akcí a také posledních bojů s Němci, kteří se skrývali v údolí Divoké Šárky.
Na letišti provedli odminování, čímž zabránili velkým ztrátám na lidských životech. Za statečnost po válce oba Šnebergy vyznamenal prezident Edvard Beneš Československým válečným křížem. V loňském roce prezident Miloš Zeman Emilu Šnebergovi udělil medaili Za zásluhy o stát.
Setkání čtyř generací Šnebergovy rodiny bylo dojemné. Ten nejstarší, hrdina první a druhé světové války, shlížel z obrazu na svého více než devadesátiletého syna. A také na vnuka a pravnuka.
