Jasanský s Polákem začali spolupracovat v roce 1985, ještě před nástupem na studia na FAMU. Jejich tvorba má povahu dokumentu, jehož věcnost narušuje jemná ironie. Práce z přelomu 80. a 90. let vnesly do jejich díla subjektivizovaný záznam změn ve společnosti a získávají téměř sociologický rozměr.
Cyklus 14 barevných fotografií Na bílém papíře (1988 až 1989) zachycuje předměty, které autory obklopovaly ve všedním životě. Dokumentují skutečnost ve své absurditě a současně jsou parodií na žánr fotografického zátiší. Podobně je tomu v cyklu Chlapi (1989 až 1990). V anonymním prostředí ulice se pozornost soustředí na postavy mužů, tentokrát bez autorské stylizace. „Obě rané, méně vystavované série měly formativní význam jak pro soudobé umění v Čechách, tak pro další směřování autorské dvojice Jasanský – Polák," uvedla Bartušková.
Špaňhel v grafických cyklech postupně obměňuje jedno téma. Vychází z reality, kterou posouvá do rozvolněnější polohy. Zachycuje květiny, města, motýly, ale i benzinové pumpy, kostely a hřbitovy. Výstava jeho grafické tvorby představí výběr prací z let 2000 až 2016, doplněný několika obrazy, které vznik vystavených grafik iniciovaly.
