Galerii Středočeského kraje, v bývalé jezuitské koleji v Kutné Hoře, bude k vidění od 22. října 2023 do 4. února 2024. Její kurátorkou je Adriana Primusová. Výstavu doprovodí série komentovaných prohlídek a beseda za účasti rodiny a pamětníků. Lektorské centrum GASK připravuje k tématu edukační programy pro školy a výtvarné dílny pro rodiny s dětmi. Před koncem roku vyjde k výstavě katalog. Významný galerijní počin vzniká ve spolupráci s rodinou autora – s dcerou Janou Chytilovou a manželkou Jaroslavou Podhrázskou.

Vladimír Uher - Katedrála Nanebevzetí panny Marie a sv. Jana Křtitele v Kutné Hoře - Sedlci.
Santini ožije také v Galerii Středočeského kraje, na fotografiích Vladimíra Uhra

Výstava prezentuje na ploše 620 metrů čtverečních tvorbu Podhrázského v novém kontextu. „Dosud se kladl důraz na potřebné představení a zhodnocení autorovy umělecké tvorby v její komplexnosti, tentokrát je kromě toho také cílem výstavy poukázat na umělecké, intelektuální a současně osobní vazby, které v nelehké historické době měly svůj zásadní význam, chceme tedy ukázat i lidský moment,“ říká kurátorka výstavy Adriana Primusová.

GASK - Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře:

Zdroj: Youtube

Expozice představí průřez autorovým dílem a uměleckou tvorbu jeho nejtěsnějších přátel, proměňující se v rozličných časových etapách. Dílo každého z nich je svébytné a mimořádné, přesto vytvářejí jednotný myšlenkový svět. Součástí expozice, která čítá přes 100 uměleckých děl z veřejných i soukromých sbírek, budou dobové fotografie, unikátní filmové záznamy z přelomu 40. a 50. let a výběr z rozhovorů režisérky Jany Chytilové s umělci a historiky umění.

UMPRUM 1947 - zleva stojící Zbyněk Sekal, Stanislav Podhrázský, sedící Josef Lehoučka, neidentifikovaný, Mikuláš Medek, v pozadí kresba Stanislava Podhrázského. Foto: Emila MedkováUMPRUM 1947 - zleva stojící Zbyněk Sekal, Stanislav Podhrázský, sedící Josef Lehoučka, neidentifikovaný, Mikuláš Medek, v pozadí kresba Stanislava Podhrázského. Foto: Emila MedkováZdroj: se souhlasem GASKStanislav Podhrázský – český malíř, sochař a restaurátor – se narodil nedaleko Jindřichova Hradce, vyučil se malířem pokojů a několik let se této práci také věnoval. Po svém příjezdu do Prahy byl v roce 1945 přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru Františka Tichého. Na škole se setkal se spolužáky a budoucími celoživotními přáteli Zbyňkem Sekalem, Mikulášem Medkem, Miloslavem Chlupáčem a Zdeňkem Palcrem. Tito umělci, kteří všichni ukončili školu kvůli svým politickým postojům bez diplomu, se později stali – kromě Mikuláše Medka – členy skupiny Máj 57, jež se vymezovala vůči politickým vlivům v umění. Od poloviny 60. let se kromě několika samostatných výstav účastnil i řady výstav kolektivních doma i v zahraničí. Po radikální změně poměrů na konci desetiletí se jeho tvorba objevovala na veřejnosti po řadu let jen výjimečně. Podhrázský pracoval již od padesátých let společně se Zdeňkem Palcrem, Miloslavem Chlupáčem a Mikulášem Medkem také jako restaurátor. V sedmdesátých letech byl nucen se k restaurování vrátit a spolu s přáteli Václavem Boštíkem, Zdeňkem Palcrem a Olbramem Zoubkem se během následujících let významně zasloužil o obnovu renesančních sgrafit zámku Litomyšl. V roce 1990 musel opustit svůj ateliér a byt na Malé Straně a přestěhoval se s manželkou Jaroslavou na Vyšehrad. V prvních letech zde ještě maloval menší formáty, ale od poloviny devadesátých let již netvořil. Stanislav Podhrázský zemřel v Praze 20. května 1999.