Výstava nových akvizic Sbírka 4, která se dočkala realizace v roce 2011, rozšiřuje expozici stálé sbírky nazvané Sbírka 123. Stopy historie v akvizicích a zároveň mapuje akviziční činnost od založení galerie ve třech předchozích etapách. Instalace Adama Vačkáře – Varhany ze střelných zbraní – Partitury, jako terč na střelnici absurdní až paradoxní a přesto se vyznačují hlubokou reálností.

Sbírka 4/nové akvizice - Vystavené objekty a instalace byly na přelomu osmdesátých a devadesátých let prezentovány na důležitých výstavách v Praze a některé i v cizině: instalace „Dvojčata“ (1991) Mileny Dopitové, „Veřejná intimita“ (2009/1990–91) Pavla Humhala, série čtrnácti fotografií „Na bílém papíře“ (1988–89) od Lukáše Jasanského a Martina Poláka, výběr fotografií-objektů z cyklu „Řeholní pacient“ (1991) Václava Stratila, instalace a objekty „Na modlitbách“ (2008/1992), „Smetákový kříž“ (2008/1990) a „Nožíky-rybičky“ (2008/1991) od Filipa Turka. Pro všechny autory je v tomto období charakteristický společný zájem o předmětnost a významy předmětu, na druhé straně současně o projekci vlastní identity v řešení sociálních situací a interakcí se světem.

Kurátorka výstavy: Adriana Primusová. Odborná spolupráce: Noemi Smolik. Grafické řešení: Adam Macháček, Petr Bosák, Robert Jansa. Foto: Martin Polák. Komentované prohlídky s kurátorkou výstavy: 17. 1. a 15. 3. od 16:30 hodin.

Instalace Adama Vačkáře – Varhany ze střelných zbraní. Na dřevěných podstavcích jsou rozloženy hudební partitury, na kterých jsou zaznamenané noty. Vlastně se ale nejedná o noty. Jsou to stopy průstřelů zbraní různého kalibru, které byly provedeny na střelnici, kde partitury sloužily jako terč. Tyto noty jsou pak převedeny pomocí analogických elektronických hudebních přístrojů fungujících na principu elektrických frekvencí na hudbu, která se ozývá ze železných, na zemi ležících trubek připomínajících varhany. Varhanní zvuky zaplňují rozsáhle prostory bývalé koleje. Střelba se proměňuje v hudbu, střelná zbraň nabývá podobu varhanové trubky, násilí a ničivá síla jsou původem hudební kompozice – destrukce se stává konstruktivní, barbarství kulturou. „Synesthesia“ je titul této instalace a vztahuje se na způsob vnímání, kde původní vjem jednoho smyslu vyvolává vjem smyslu jiného. Hudba vyvolává představu střelby, varhany mířících pistolím – absurdní představa a přesto reálná.

Kurátorka výstavy: Noemi Smolik. Odborná spolupráce: Veronika Marešová. Grafické řešení: Terea Hejmová Foto: Adam Vačkář

SBÍRKA 4/NOVÉ AKVIZICE - V roce 2009 se Galerie Středočeského kraje rozhodla uskutečnit koncepční nákup souboru uměleckých děl, jehož smyslem bylo položit základ nové dílčí profilace sbírky. Výběr zvolil a návrh nákupní komisi tehdy předložil David Kulhánek s následujícím zdůvodněním: „Jednou z nových profilací sbírky je zaměření na inovativní momenty v českém umění v 80. a 90. letech 20. století (zejména objekty, první instalace, důraz na propojování objektu, textu a obrazu, na sociální dimenzi uměleckého sdělení a otázku proměny autorství). Umělecká díla z tohoto období mají rostoucí potenciál, představují prověřené hodnoty, ztělesňují identitu a kontinuitu současného českého umění jako jeho již historický aspekt. Jsou znovu doceňována v odborném kontextu, jejich tržní zhodnocení přesto zaostává.“

ADAM VAČKÁŘ 1979 PRAHA – v roce 2006, spustil Vačkář akci „Minuta ticha“. Během sobotního odpoledne vyzval návštěvníky pařížského musea součastného uměni Palais de Tokyo aby zachovali minutu ticha. Výzva proběhla megafony a sirénami, prostředky, která jsou spíše spojovány s katastrofami, zmatkem a autoritativním jednáním. Přesto téměř 1200 návštěvníků se ponořilo do ticha, které bylo v rozporu s formou jeho vyvolání. Dvousmyslný klid, v němž doznívaly zvuky sirén a megafonů. Stejnou akci potom opakoval v roce 2007 v Galerii Hlavního města Prahy.

V jiné akci, také v roce 2006, „namaloval“ v Ushuaia, v nejjižnějším cípu Argentiny, o kterém se mluví jako o konci světa, na asfaltovou silnici bílou moukou dvě postranní a jednu střední přerušovanou čaru, které jakoby vedly do nekonečna. Konec světa ale i populární představa o konci dějin jak ji formuloval Francis Fukyama se zde střetávají s nekonečnem. Konečno nekonečno, dva si navzájem odporující koncepty se zde překrývají, stejně jako slova Yes a No, které Vačkář umístil napsané přes sebe na reklamních tabulích po Praze v roce 2007.

V roce 2007 píše Vačkář v ranních hodinách na bílé pruhy silničních přechodu titulky z denního tisku. Titulky, které mají upoutat pozornost a které informují o důležitých událostech se tak stávají vedlejší věcí, přes kterou bez povšimnutí přejíždějí auta a šlapou chodci. Tím se obrací původní poslání titulků jako poutače pozornosti ve svůj opak: v rozmazané, udupané, mizející. Akce má jméno „News Dispersed“.

Konečno přecházející v nekonečno, ničivá síla, která se mění v hudbu, důležité poselství, na které šlapou náhodní chodci, hrozivé sirény, které vyvolávají klid a naopak zdánlivě věčné jistoty jako jsou slova ano a ne, které se navzájem popírají – to jsou absurdní protiklady, táhnoucí se jako nit celým dílem Adama Vačkáře. Jsou absurdní a přesto reálné.