Ženy se chopily chlapské práce. I dětem se nedostávalo vzdělání, jelikož byly uvolňovány ze školy, aby pomáhaly v domácnostech.
Jak se však válka promítla do života šlechty ve Zruči nad Sázavou? Pocítily ji vůbec? A co ostatní lidé v městečku – jak se s nástupem války vyrovnali?
Vyhlášení 1. světové války zastihlo obyvatele Zruče nad Sázavou ve chvíli, kdy město bylo dá se říci na vrcholu svého rozmachu. V roce 1914 o městečko a život v něm pečují jeho majitelé z šlechtického rodu Schebků, sídlící ve zručském zámku. Adolf Schebek, inženýr a projektant, se zasadil společně s otcem Janem o vybudování dnešní železniční trati ve směru na Kutnou Horu. Zruč tak prožívala skutečný průmyslový boom.
Mezi pomocníky byl oblíbený lékař
Vtom přišla válka. O jejím vyhlášení se dozvěděli občané Zruče po vybubnování na tehdejším náměstíčku pod zámkem, dnes nazvané jako náměstí MUDr. Svobody. Ten se sám významně podílel na dění během války.
„Doktor Svoboda byl ve městě velice oblíbený pro svůj dobrácký přístup. V době války školil samaritány z řad hasičstva nejen se Zruče, ale i širokého okolí, kteří lidem pomáhali," uvedla Jiřina Janatová, jedna z organizátorek výstavy Proč mámy pláčou, která připomíná osudy občanů Zručska za 1. světové války. „Josef Svoboda byl při tom, když se válka na zručském náměstí vyhlašovala i slavně zakončila," doplnila Jiřina Janatová.
Žáci místo školy pomáhají matkám
Ve staré kronice města, dokumentující dění v tomto roce, nalezneme zápisy, že žáci navštěvující místní základní školu byli uvolňováni nejen ze sobotní výuky, ale mnohdy i na dlouhé týdny ze školní docházky. Především chlapci zastávali práci svých otců a pomáhali matkám nejen v domácnosti, ale i při hospodaření na poli.
Hraběnka Emma pomáhala raněným
Majitel zručského zámku Adolf Schebek se vyhlášení 1. světové války nedožil, zemřel v roce 1906. Veliké nasazení projevila však během války hraběnka Emma (1858 – 1930), manželka Adolfa Schebka. Ta neváhala a ve svých šestapadesáti letech vstoupila do služeb Červeného kříže ve Vídni, aby prospěla rakousko – uherské monarchii.
Pavilón Radeckého kasáren (pozn. red.: Jan Josef Václav Antonín František Karel hrabě Radecký – český šlechtic a rakouský maršál) byl přeměněn na lazaret a Emma von Schebek se zde vypracovala až na pozici vrchní sestry. Později byla vyslána do polského Lublinu. „V roce 1916 strávila půl roku v týlovém vojenském lazaretu za východní frontou. Ve zbytku války spíše asi odpočívala a možná se zotavovala z válečné reality, kterou poznala na vlastní kůži," píše se v dobovém tisku Wiener Salonblatt.
Vyznamenání a ztráta iluzí
Odsud po odchodu z postu vedoucí pomocné stanice odjíždí na zámek Rosochatec u Německého, dnešního Havlíčkova Brodu v Čechách. Za své služby obdržela i čestné vyznamenání Červeného kříže.
Hraběnka Emma se však po ukončení války musela vyrovnat se zklamáním, které během války zakusila. Přesto, že na počátku projevila značné vlastenecké nadšení v domnění, že nepřátelé donutili Rakousko – Uhersko k nutné válečné obraně, v průběhu války odhalila krutou pravdu, a sice že monarchie sledovala válkou svůj vlastní prospěch a zničila tisíce lidských životů. Na její náladě se nepříznivě podepsala také cukrovka, se kterou se potýkala už před válkou.
close
zoom_in
Zeť sbíral tajné informace
Zajímavé ale byly osudy i dalších členů rodiny. Dcera hraběnky Emmy, Adolfina von Wallerstein und Marnegg, se provdala za podplukovníka Edmunda Rittera Mayera von Wallerstein und Marnegg. V letech 1886 až 1892 byl šéfem Evidenzbüra, což byla první rakousko – uherská stálá zpravodajská služba. V době 1. světové války sbírala zpravodajská služba hlášení z nejrůznějších zdrojů. Ta poté denně předávala veliteli generálního štábu a jednou týdně císaři Františku Josefovi.
