Představíte čtenářům CD, která jste vydali?

Petr: Jedná se o čtvrté CD, ale od těch předchozích se poněkud liší. Vlivem okolností jsme začali hrát s Lídou v rámci buskingu i na ulici. Považovali jsme to za lepší variantu, než jenom zkoušet doma. Díky tomu jsme taky měli přímou odezvu od lidí, kteří se u nás zastavovali. A v neposlední řadě jsme si díky tomu vydělali i na nahrání našeho čtvrtého CD. Je to trochu krok stranou od našeho základního repertoáru, protože jsme tam jenom my dva. Popsal bych to tak, že Melissa je jako strom - díky stylovému záběru, a toto CD je pouze jednou větví toho stromu. Je to další možnost, jak pojmout naší muziku a s vydáním nám pomohl Petr Klér se svou agenturou.

Lída: Pravda, je to zase něco úplně nového. A zároveň i nová zkušenost pro mě. K prvním impulzům vytvořit něco ve dvou došlo minulý rok, kdy jsme dostali nabídku napsat kratší hudební motivy k divadelní hře pro ochotnické divadlo. Společné komponování a aranžování nás bavilo natolik, že jsme si řekli, proč nezkusit natočit takové album celé.

Kolik jste nechali udělat kusů?
Petr: Nechali jsme zatím vyrobit 300 kusů CD, což je minimum, které se dá vylisovat. Vypalovaná jsme nechtěli. Snažím se ještě o digitální distribuci po internetu. Kvůli tomu jsem se musel naučit co a jak, včetně právních souvislostí, jako je například registrace muziky nebo ošetření autorských práv. V tu chvíli je to totiž potřeba. Není to ale jenom tak, protože s tím souvisí právně závazné smlouvy a podpisy atd.

Lída: Jak říká Petr, hmotný disk a krásný obal, který mohu držet v ruce, jsou nezbytnou součástí celého CD. Souhlasím, ale samozřejmě nelze zaspat dobu. Většina mých přátel či vrstevníků už žije hudbou v PC či mobilu, proto se snažíme vyhovět i jim.



Jakou máte zkušenost s hraním na ulici?
Petr: Za sebe musím říct, že jenom dobrou. Nikdo nám nevynadal. Naopak, lidé se zastavovali. Na ulici jsme hráli v hlavní turistické sezoně, a proto jsme se setkali s lidmi z celého světa. Vím, že jedno CD například putovalo do Chile. Italští turisté se nás pro změnu ptali, kolik takových písní máme, že mají v Itálii restauraci, kde by naší hudbu rádi pouštěli.

Lída: Mě to třeba moc překvapilo. Čekali jsme ledacos, ale ohlasy kolemjdoucích nás utvrdily v tom, že hudbu asi neděláme úplně špatně a jak zmínil Petr, dokonce se díky turistům dostala i do světa. Zároveň tyto ohlasy bereme jako silnou motivaci pro další práci.

Jak dlouho vydržíte na ulici hrát?
Petr: Záleží na spoustě věcí. Podle požadavků města smíme hrát na jednom místě hodinu a půl. Ovlivňují to ale i další věci, jako například počasí, zájem lidí. Zároveň také nesmíme překážet na místě, kde už hraje někdo jiný. Nesmíme hrát například v neděli ráno před kostelem nebo v těsné blízkosti hřbitova. Pokud je pěkné počasí, vydržíme hrát i půl dne. Myslím, že si to dáme znovu. Co myslíš, Lidu?

Lída: To každopádně.

Co plánujete do budoucna?
Petr: Hlavně co nejvíc hrát. Naštěstí ale máme okolo sebe i lidi, kteří jsou ochotni nám pomoct. Záleží i na jejich nápadech a na tom, co se naskytne. Chtěli bychom určitě dělat další muziku. Pokoušíme se dát také opět dohromady ten náš bigbeatový program. Uvidíme, jak se vše vyvine, protože probíhají změny v kapele. Každopádně, bude-li to možné, další deska by mohla být převážně bigbeatová.

Lída: Doufáme, že budeme mít do budoucna štěstí, co se týká obsazení kapely a snahy táhnout za jeden provaz. Užili jsme si spoustu akustického hraní, ve kterém samozřejmě pokračujeme, ale také bych se ráda věnovala více i bigbeatovému programu.



Jak jste začínali?
Petr: První nahrávku jsem vydal pod názvem Melissa v roce 2004. Tehdy jsem ale nedal dohromady pět lidí, kteří by chtěli muziku dělat pořádně a naplno. Na každé desce jsme v jiné sestavě. to je už bohužel pomalu taková „tradice“. Po pauze se vše rozjelo až v roce 2015. Od té doby začala kapela něco tvořit. Já zatím jedu tak dvě alba napřed a čím dál víc spolupracuji na muzice s Lídou. Mám pocit, že do sebe nějak vidíme, i když jsme zrovna každý jinde.

Lída: Pro mě bylo hraní v kapele celkem novinka, do té doby jsem se věnovala převážně hudbě klasické. Tím však nechci říct, že mě jiné žánry nezajímaly. Melissa mi dala možnost se dále hudebně vyvíjet a získávat nové zkušenosti.

Proč právě název Melissa?
Petr: Chtěl jsem jednoduchý, mezinárodně srozumitelný název, který bude dobře vypadat napsaný stylovým písmem a bude mít také souvislost s tím, o čem hrajeme. Melissa znamená z anglického i latinského překladu Meduňka. Promítá se to do té naší hudby a já v tom vidím souvislost. Nikdo nás zatím za tento název nezažaloval, tak je asi vše v pořádku.

Kde všude jste hráli?
Petr: Například na hradu Bezděz, v hezkém kamenném sále, na zámku Kačina, v hlineckém muzeu, ale taky třeba na příbramském i kutnohorském náměstí. Nebo také v kavárně Blues Café, kde to má úplně jinou atmosféru, protože sedíte ani ne metr od lidí. Myslím si, že lidé by měli chodit na koncerty! Je tam úplně jiná atmosféra, než když si něco pouští z telefonu.

Lída: Taky na lodi, na svatbě, rockovém Beatfestu v Kolíně a hned na to na folkovém festivalu v Kladně.