Sál se naprosto beznadějně zaplnil, několik desítek návštěvníků muselo koncert dokonce vyslechnout vestoje, protože prostě židlí bylo pomálu.Početné a velmi hudebně naladěné publikum potěšilo ale všechny tři hráče.

„Hraje se tady výborně, je vidět, že lidé vědí, na co přišli a odezva je skvělá,” zhodnotil náladu v sále Michal Prokop.
Ten trio založil v roce 1987 a po odmlce v devadesátých letech, kdy se z dráhy muzikanta pustil na dráhu politickou, se v roce 2000 k hraní vrátil. A to nejen ke své kapele Framus Five, ale znovu oživil i uskupení s Andrštem a Hrubým.

Životní etapy

Která životní éra byla pro Michala Prokopa nejúsměvnější? Ta předlistopadová, politická či ta dnešní?

„Já jsem se snažil vždycky najít v životě něco úsměvného, z čeho bych měl dobrou náladu. I když doba před listopadem nebyla moc veselá, tak je to spíš o tom, co příjemného si člověk v životě najde.”

Styl akustické hudby, kterou trio hraje, Michalu Prokopovi naprosto sedí a baví ho. „Asi je to znát na všech třech. Tohle je muzika, která nejde naplánovat a nazkoušet, hodně improvizací vzniká přímo na místě, podle nálady, o to je to lepší,” vyjádřil to, co všichni lidé v sále cítili,. Obrovskou pohodu.

Tu zmínil i multižánrový kytarista Luboš Andršt. Kytarová legenda, která má své stabilní projekty, za všechny zmiňme Blues band Luboše Andršta, který také existuje už desítky let.

Kromě jiného jsem se ho zeptala i na to, zdali se Prokop po působení v politice nějak změnil. Jestli ho nezměnila naše podivná politická kultura.
„Myslím, že vůbec ne. Je takový, jaký byl, když do ní šel.,” je přesvědčený Andršt.

Nepřehlédnutelnou figurou tria je houslista Jan Hrubý. Hudebník, kterému není široko daleko rovno, bohém, který se od počátku osmdesátých let pohybuje v kruhu muzikantů Andršt, Prokop, Mišík , píše filmovou hudbu, baví se nezávaznými projekty s různými muzikanty a kromě toho podniká své sólové hudební výlety. Ke keltské muzice, kterou představuje jeho kapela Kukulín.

„Teď byla chvíli v klidu, ale počítám, že příští rok by se zase mohla probudit a možná vznikne i nějaká deska,” řekl s potutelným úsměvem.

Domů, do Otvovic

Jan Hrubý přebývá ve svém mlýně ve známých Otvovicích, chová ovce a rýpe se v zahradě: „Už tam zůstanu, je mi tam dobře a ve městě já být nemůžu,” dodal.

Ale hudební projekty ho z vesnického domu vyvádí ven. Do Walesu, kde trávil hodně času a kde vznikaly i desky s keltskou muzikou (výraz keltská sice nemá rád, ale jako terminus technicus ho chápe) už asi nepojede.

„Raději se budu věnovat desce a třeba skládání hudby pro nějaký dobrý film”. Přestávka skončila a tři zralí pánové opět nastoupili před publikum. Kdo jste ještě koncert neslyšel, a zná jen desky, pak doporučuji dluh dohnat. Protože třeba Blues o spolykaných slovech rozkošatí improvizacemi do neuvěřitelného tvaru. Který se ale stejně mění koncert od koncertu. A jak se shodli všichni tři - hraje se podle nálady jejich a nálady publika.