Lístky byly vyprodány téměř okamžitě a množství zbývajících zájemců se pak do divadla dovolávalo marně. Být ten večer (středa 27.února 2008) na Nohavicovi se zkrátka pro velké množství lidí stalo životní nutností.
Co posluchače na písničkáři láká?
Netroufám si odhadnout, co všechno v lidech tento zájem vzbuzuje a který důvod je ten největší. Je to dlouhodobá Nohavicova popularita, jeho zajímavý a typický pěvecký projev, ovládání hudebních nástrojů nebo jsou to spíš virtuózní texty? A nebo jdou lidé hlavně za humorem v jeho písničkách? Nebo je přitahuje nabídka velké „porce poezie a filozofie“, kterou tyto koncerty nabízejí. A nebo dokonce hraje určitou roli i jisté napětí, které kolem Jarka Nohavici vzniklo v souvislosti s nedávným „odhalením“.
Možná něco z toho, možná všechno dohromady. Nevím, ale určitě to stojí za přemýšlení.
Koncert, který nese název „Sám“, opravdu dokáže diváky uspokojit ve velmi široké míře.
Texty směřuje k Jiřímu Suchému
Jarek Nohavica je bezesporu velice umný textař. Z jazyka, zejména toho kratkeho, dovede vytěžit maximum. Suveréně si hraje se slovy a slovíčky, je doma v různých jazykových vrstvách. Ne náhodou se hlásí k Jiřímu Suchému a přes něj vlastně i k poetismu. Také tématické rozpětí je velké. Kdo chtěl být jeho zpívanou poezií povznesen, byl, neboť z pódia pluly komety, svítily hvězdy, klenulo se nebe a svítilo slunce. A kdo se spíš těšil na lechtivější témata, i ten byl uspokojen, protože se občas mihla holá řiť a další živočišné ingredience. Ve sledu písniček se mísily ty nejstarší a starší s těmi nejnovějšími (z nového alba Ikarus).
Aranžmá nemělo chybu
Nohavicovi nelze upřít výrazné charisma. Jistě si je toho vědom, navíc celkové aranžmá tuto skutečnost ještě podtrhuje. Ve hře světel a na pozadí mlžných kouzel vypadal jako nadpozemský mág. Připojíme-li posluchače dychtící po každém slově, máme zde „ tu pravou atmosféru“. „Tady jsem velitelem vozu já“, vykřikl Jarek, a měl pravdu.
Všechno jako by bylo dokonalé. Od zájmu diváků až po produkci. Všechno probíhalo hladce. Zpěvák mnohokrát ubezpečil publikum, že je výborné, všichni jsou skvělí, protože se tady sešli („Na všechny vás vidím !“), dokonce i budově našeho divadla se dostalo skvělé pochvaly.
Texty jsou spíše spiklenectvím
Jarek Nohavica se snaží posluchače ničím moc neznepokojovat. V úvodu si to sice „vyřídí“ se „zasranou STB“, v další písni si postěžuje i za „bratříčka Kryla“, ale pak už všechno plyne moudře, chvíli vesele, chvíli posmutněle. Pokud se v jeho písních nebo povídání objevil osten, mířil jinam než do svědomí přítomných. Ne vy, to ni…Pokud si postěžuje, jeho publikum je pouhým posluchačem stesků, nikoliv viníkem. A kdyby posluchači hrozilo příliš mnoho „umění“, Jarek vymění kytaru za harmoniku a sestoupí do hospodských jistot. Ne, nebojte, žádné globální oteplování není, je to humbuk stejně jako jiné humbuky. Příroda si s tím poradí.
Jarek Nohavica si své posluchače hýčká a vytváří z tohoto pouta až jakousi spikleneckou sounáležitost. Média jsou zlá, ale mí posluchači mi rozumějí…
A tak posluchači zřejmě odcházeli z jeho koncertu ve velké pohodě, tak potřebné v dnešní stresující době. Chápu, že se koncerty Jarka Nohavici tolika lidem líbí…
Je známo, že Jarek Nohavica zásadně rozhovory pro noviny nedává. Po představení v Kutné Hoře rozhovor poskytl, ale vymínil si, že bude umístěn pouze na webu MTD. Můžete si jej tedy přečíst na adrese : www.divadlo.kh.cz
Vladimír Císař
