„Říkala jsem si, že je potřeba to napravit a vrátit jí zpátky její renomé. Tohle je skutečný klenot a zaslouží si mnohem větší pozornost,“ říká ředitelka organizační složky Římskokatolické farnosti Kutná Hora-Sedlec Radka Krejčí. Knize před jejím uvedením na trh požehnal přímo v katedrále farář sedlecké farnosti Pavel Tobek.

Kdy přišel ten první impulz k tomu, že jste se rozhodla sepsat knihu o Sedlci? 
Když jsem nastoupila na pozici ředitelky organizační složky, zjistila jsem, že tu chybí jakákoli publikace o Sedlci. Byly tu samozřejmě nějaké brožury, ale dle mého názoru ne příliš aktuální a ne příliš povedené. Knížka o Sedlci od památkáře Aleše Pospíšila byla a je beznadějně vyprodaná a není vůbec k dostání. Proto jsme v první řadě vytvořili tištěného průvodce, kterého prodáváme za 20 korun. Ale ta potřeba vytvořit knížku, kde bude plnohodnotná textová i fotografická část, byla obrovská, i s ohledem na to, že v kostnici je zakázáno fotit a my na tom razantně trváme.

Nová kniha Radky Krejčí a Ondřeje Soukupa o Sedlci jde na trh.Radka KrejčíZdroj: se svolením Radky Krejčí

Měla jste jasnou představu o tom, jak by taková publikace měla vypadat? 
Mým cílem nebylo napsat odbornou publikaci, ale nechtěla jsem vytvořit ani prostého průvodce. Je to tak na rozhraní mezi tím a příjemným příběhem, který mapuje 900 let dlouhou historii Sedlce, která je neprávem opomíjená a mně je to hrozně líto. V Kutné Hoře je jasným symbolem chrám sv. Barbory a ta naše nádherná úžasná katedrála je tak trochu v jejím stínu a mě to už dlouho mrzí. Říkala jsem si, že je potřeba to napravit a vrátit jí její renomé.

Co tedy odstartovalo tu cestu, na jejímž konci je Vaše prvotina s názvem „Katedrála a kostnice v Kutné Hoře-Sedlci? 
Loni mě oslovili z prestižního britského nakladatelství Scala Arts & Heritage Publishers, což byl takový druhý aspekt toho všeho - pojďme být světoví a pojďme být v prestižní společnosti. A tak začala naše spolupráce. Díky ní bude mít knížka skutečně celosvětový dosah a bude k dostání od Aljašky, přes celou Evropu až po Japonsko.

Kniha Radky Krejčí a Ondřeje Soukupa o Sedlci jde do světa:

Zdroj: se svolením Radky Krejčí

Autorem fotografií v knize je Ondřej Soukup. Šla jste na jisto ohledně této spolupráce? 
Mít k ruce dobrého fotografa pro mě bylo stěžejní, a to se povedlo. Myslím si, že mám toho nejlepšího. Ondřej Soukup je kutnohorský rodák, nejen fotograf, ale i kameraman, obrovský kreativec a milovník Sedlce, což pro mě bylo zásadní. Kdyby mi tehdy na mou nabídku řekl ne, nevím, jestli bych do toho vůbec šla. Každopádně společně jsme pak šli po stopách Sedlce, nejprve fotograficky a teprve až když jsem měla fotky, začala jsem textovat.

Jak dlouho vám trvalo, než jste všechny ty historické skvosty nafotili? 
Focení bylo rychlé, protože my oba jsme strašně zrychlený. Všechny ty fotky, které v knize jsou, jsme sfoukli za 5 hodin i s pauzou na oběd. Nachodili jsme při tom asi 25 tisíc kroků. Já většinou vím, co chci. Měla jsem seznam toho, co musíme vyfotit, takže jsme šli cíleně.

Z noční prohlídky sedlecké katedrály.
Obrazem: Noční katedrálou v Sedlci provedli návštěvníky cisterciáčtí mniši

A potom přišla na řadu Vaše úloha. Knihu napsat… 
Když jsem měla fotky k dispozici, mohla jsem podle toho, jak na mě obrázky působily postavit kostru knihy. Důležité bylo, aby příběh šel chronologicky a logicky. Přiznám se, že jsem se musela hrozně nutit k tomu sednout si a psát. Týden jsem pak byla zavřená v obýváku, vypnula jsem si mobil a psala. Byla jsem v prazvláštním asketickém módu, kdy jsem jen psala a pila kávu. A pak průběžně valila texty na vydavatelství a ladila s grafikem a editorkou v Londýně finální podobu.

Říkáte, že je sedlecká katedrála opomíjená, a tak trochu ve stínu dvou kutnohorských dominant – sv. Barbory a kostnice. Byl to i jeden z důvodů, proč kniha vznikla. Proč si to myslíte? 
Když se podíváte na prostředí, do kterého je zasazená Barbora a pak do čeho je zasazená katedrála v Sedlci, je to úplně jasné. Jsem přesvědčená, že si zaslouží víc pozornosti, a to od všech, ať už od Kutnohoráků nebo místní samosprávy. Pojďme tohle místo udělat hezčí společně, celý tenhle prostor. Lidé když jdou kolem, řeknou si no jo no, ale když vejdou dovnitř, jsou naprosto odzbrojeni tou prostou krásou a symbiózou gotiky a baroka. Takhle světlá gotická katedrála nikde jinde ve světě není. Je to nejhezčí kostel na světě a navíc je to Santini. Tady on začal, nebýt tohoto místa, nebyl by možná tím, kým se stal, protože tady dostal tu první možnost. Pojďme s tím, co máme pracovat a víc dbát na to, že tohle je kutnohorský klenot, stejně jako chrám sv. Barbory a skutečně hrozně opomíjený.

Jarní rovnodennost v katedrálním chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci:

Zdroj: Youtube

Co by podle Vás bylo řešením? 
Je jasné, že nemůžeme mít ambici přeložit silnici první třídy, to je nesmysl. Ale kdyby alespoň katedrála nebyla zapuštěná pod tím obrovským schodištěm. Zámecká ulice spojující katedrálu a kostnici je jedním z nejnavštěvovanějších míst v Kutné Hoře a málokdo si to uvědomuje. Projde tu strašně moc lidí, loni to bylo 250 tisíc, před covidem půl milionu. A co vidí? Starý mobiliář, staré křivé lampy, starou silnici a nevzhlednou ulici, která ničím neláká. Přitom by stačilo obnovit kočičí hlavy, dát sem hezčí mobiliář, květinovou výzdobu. Sami se snažíme to tady zvelebovat, ale sami nic nezmůžeme. Měli jsme dokonce studie od studentů architektury z Technické univerzity v Liberci, což byla jedna z našich prvních výstav, a musím říct, že to byly nádherné nápady, co by se s prostorem dalo dělat.

Stejně opomíjená je ale podle Vás historie celého Sedlce. Máte pocit, že tato část Kutné Hory není doceněná? 
Já pořád říkám nebýt Sedlce není Kutná Hora, i proto jsem napsala knihu o něm. Je o 200 let starší, než samotné město. V knize zmiňuji i legendu o mnichovi, který našel stříbro, označil ho svoji kutnou - odtud Kutná Hora, nikoli od slova kutat. A nebýt toho stříbra, které nalezli cisterciáci, je otázka, jestli by Kutná Hora vznikla a měla takovou podobu. To oni stříbro objevili a na jejich pozemcích se začalo dolovat.

Napsat knihu bývá pro řadu spisovatelů a autorů jejich splněný sen. Je to i Váš případ? 
Já jsem vždycky chtěla psát a vždycky jsem psala. Jsem milovník textů a audia, nemám ani televizi, to mě nebaví. Texty mě provázejí už od dětství, kdy jsem psala povídky. Během studia na střední škole, jsem dokonce vyhrála cenu Josefa Škvoreckého za nejlepší divadelní hru. Později jsem spolupracovala s novinami jako externí dopisovatel a chtěla jít studovat žurnalistiku s tím, že to zkusím propojit s literární nebo divadelní kritikou. To byl můj sen. Tam jsem se ale nedostala, tak jsem vystudovala češtinu na Technické univerzitě v Liberci.

Sedlecká kostnice:

Zdroj: Youtube

Nechybí Vám rodná Desná a Jizerské hory? 
Žije tam stále moje rodina, ale oni jsou víc sportovně založení, já jsem spíš kavárenský a kulturní povaleč. U mě bylo jasné hned v těch dvanácti, třinácti letech, že tam žít rozhodně nebudu. Nejdříve jsem utekla do Liberce, pak do Irska, pak do Prahy. Ale Kutná Hora byla můj osud. V roce 1996 jsem tu byla na táboře, a když jsem se vrátila domu, řekla jsem našim, že v Kutné Hoře budu jednou žít. Našla jsem dokonce fotku, jak jsme šli tehdy s táborem z města do kostnice, a já si dodnes pamatuju, jakou ve mně kostnice zanechala stopu. A po 25 letech jsem se stala tím, kým jsem se stala. To je osud.

Co děláte ještě ráda, kromě práce, kterou evidentně milujete? 
Jsem totálně poživačný člověk, mám ráda dobrou kávu, proto jsem si také pro život vybrala Kutnou Horu, kde je výborných kaváren několik, dobré víno a dobré jídlo. A samozřejmě můj život provází knihy, hudba a vlastně umění obecně. A abych byla v kondici a čistila si hlavu, vybíhám a chodím, každý den se snažím udělat alespoň 10 km. Často mě také můžete potkat s blokem a tužkou v ruce, kdy si zapisuji myšlenky, nápady, krátké textíky, tak nějak se snažím vypsat a třeba jednou napsat další knihu, tentokrát už ale ne o Sedlci.

A ještě poslední otázka, kde si budou moci zájemci Vaši knihu koupit? 
V Kutné Hoře se publikace prodává u nás v katedrále, v kostnici a v infocentru. Dále jsme několik výtisků dodali i do knihkupectví Kosmas a jednáme i s městským infocentrem. Pro mimo kutnohorské je k dostání na našem e-shopu. A jinak se o distribuci doslova do celého světa stará přímo Scala, která má svou distribuční síť opravdu na všech kontinentech.

Požehnání knihy v sedlecké katedrále 20. července 2023.Zdroj: Deník/Michal BílekRadka Krejčí pochází z Desné v Jizerských horách. Vystudovala filozofii a český jazyk na Technické univerzitě v Liberci, poté deset let působila v oblasti módy jako HR manažerka ve společnosti Lindex. Od roku 2018 pracuje na pozici ředitelky organizační složky Římskokatolické farnosti Kutná Hora – Sedlec. V roce 2023 jí vyšla kniha Katedrála a kostnice v Kutné Hoře - Sedlci, která se věnuje téměř devítisetleté historii sedleckého kláštera a kostnice.