V gotických kulisách zazněly skladby předních hudebních skladatelů - Bohuslava Martinů, Vítězslava Nováka či Franze Schuberta a to v podání klavíristky Terezie Fialové, violoncellisty Petra Nouzovského a Graffova kvarteta.

Celý festival pak vyvrcholil v neděli 11. června v kostele zvěstování Panny Marie v Bohdanči u Kutné Hory závěrečným rozloučením a poděkováním. Postludium pro sólové violoncello od Johanna Sebastiana Bacha už bylo v režii samotného uměleckého režiséra festivalu a uznávaného violoncellisty Jiřího Bárty.

A právě partnerskou dvojici předních českých umělců Jiřího Bártu a Terezii Fialovou, kteří jsou výraznými osobnostmi celého festivalu, požádal Deník o krátký rozhovor.

Prozradíte mi, jak dlouho jste spolu jako pár?

Nám to připadá, že to byla sekunda plná společných cest, koncertů, zkoušení, radosti i občasných šarvátek - to vše zklidněné covidem, který se zúročil v naší nahrávce Beethovenových sonát.

Jaké je společné soužití dvou předních umělců? Vaše profese je jistě velmi náročná na čas, hodně cestujete, cvičíte, vystupujete…. Jak odpočíváte? Zbývá čas na večer u televize?

Většinou se vše točí okolo přípravy na nadcházející koncerty, studium nového repertoáru, do toho se staráme o naše děti, chce to čas organizovat. Rádi trávíme čas na chalupě ve Šluknovském výběžku, na občasný film čas také zbude, zvlášť Jiří je filmový nadšenec a postupně do toho zasvěcuje všechny svoje potomky a ti jsou velice dobrými diváckými partnery, včetně těch nejmenších.

close Manželé Jiří Bárta a Terezie Fialová. info Zdroj: Echo 24 zoom_in Manželé Jiří Bárta a Terezie Fialová.

Jak moc těžké je skloubit Vaši profesi a roli rodičů?

Občas velice komplikované. Naštěstí rodiče a celá rozvětvená rodina laskavě pomáhá v největších návalech práce či koncertních cest, občas pomůžou starší sourozenci z Jiřího předchozího manželství, k ruce je příležitostná chůva a školka.

Jaký je Váš vztah ke Kutné Hoře? Byl to tehdy v prvopočátku festivalu výběr čistě náhodný nebo cílený?

Kutná Hora byla skvělým nápadem ředitelky festivalu Aleny Turkové, kutnohorské rodačky. Jiří se sem mezitím vrací jako do svého druhého domova a s radostí vnímá proměny města.

Letošní festival se konal již po šestnácté. Na co se vždy do Kutné Hory těšíte nejvíce?

Je to vždy náročný týden intenzivních zážitků hudebních i společenských. Těšíme se na společné muzicírování se špičkovými kolegy a kolegyněmi, se kterými se třeba celý rok nemáme možnost setkat.

Když jste v Kutné Hoře a koncertujete, máte vůbec čas a příležitost vyrazit jen tak do města na procházku?

V pozdních nočních hodinách, v době kdy třeba nemůžu po koncertě usnout, procházím se městem s fotoaparátem a marně se snažím tu tajemnou atmosféru zachytit. A sluneční paprsky nadcházejícího červnového dne pomalu přinášejí vzrušení z nadcházejícího večerního koncertu, který se zdá ještě daleko ve dni vyplněném zkoušením v místní ZUŠ a přesto je tak blízko - jsou to nezapomenutelné chvíle.