Do časů třicetileté války se přenesli návštěvníci oslav 750. výročí založení města Čáslavi při vystoupení členů historické skupiny střelců Magna Moravia. Kde se členové inspirovali při tvorbě historického oblečení? Odkud do Čáslavi přijeli, a kde se s nimi můžeme dále setkat?
Mohl byste představit vaši skupinu mušketýrů, kterou měli návštěvníci oslav města Čáslav příležitost vidět?
Pocházíme ze Šumperka a naše skupina Magna Moravia byla založena v roce 1999. Já osobně jsem se do skupiny dostal až o rok později, v roce 2000. Zakládajících členů bylo sedm, nyní je nás patnáct. Působení ve skupině je naším koníčkem, kterému se věnujeme po práci. Víkendové akce bývají občas náročné z hlediska organizace, protože někteří z nás o víkendu pracují, jiní mají malé děti a nemohou se trhnout od rodiny. Jsou mezi námi i senioři, náš věkový průměr ve skupině se pohybuje mezi 45 až 50 lety.
Na Kutnohorsku jste již vystupovali, nebo byly oslavy města Čáslav vaše premiéra?
Na Kutnohorsku jsme byli poprvé. V okolí jsme vystupovali například v nedalekém Hradci Králové. Spíše se ale orientujeme směrem na Frýdlant, Bílou Horu a podobně.
Jak jste se k tomuto zajímavému koníčku dostal? A jak se tato vaše skupina mušketýrů formovala?
Tato skupina se formovala takzvaně ze „starých kusů", kteří dříve působili jako skupina Moravští rytíři. Tehdy jsme se zabývali gotikou a renesancí. S Moravskými rytíři má zkušenost přibližně polovina z nás. Já ještě s jedním kolegou odsud jsme založili skupinu Barbaři. Jednou jsme seděli doma – to už jsme vedení Moravských rytířů přenechali našim mladým následovníkům, po čase však skupina zanikla – a říkali jsme si, proč chodit jen do hospody, když bychom mohli dělat něco, co nás baví. Sice už nejsme tak mladí, abychom sebou při inscenaci bitek házeli přes stoly, ale v té době nás velice zaujala střelba vojáků, kteří bojovali v dobách třicetileté války. Tehdy se začala formovat Magna Moravia.
Vystupujete pouze v Česku nebo i v cizině?
Jezdíme po celé Evropě. Byli jsme už ve Francii, v Německu, často navštěvujeme také Polsko, Ukrajinu, byli jsme i v Rusku v Moskvě. Nyní jsme měli jet do Litvy, ale jelikož v těch dnech už jednu akci máme, tak si Litvu necháme na příští rok. Dá se říci, že máme procestovanou Evropu napříč od Francie až po Rusko. Mnohdy nás cestování stojí dost nervů. Máme ale už i své stálá místa. Jedním z nich je například polské město Gniew, kde je krásný čtyřvěžový hrad. Jezdíme sem pravidelně a lidé odsud nás už berou pomalu jako svou domácí skupinu.
Při jakých příležitostech lze vaši mušketýrskou jednotku spatřit?
Spatřit nás mohou zájemci buď v rámci oslav některého z měst nebo při rekonstrukcích bitev, jako je třeba rekonstrukce bitvy z třicetileté války. Vystupujeme ale také soukromě na podnikových rautech.
Máte blízký vztah k historii?
Rozhodně. Historii máme rádi, velice se nám zalíbili právě střelci z mušket. Dříve jsme se věnovali také gotickým střelbám, ale poté jsme si řekli, že tady u nás nikde nejsou pořádní mušketýři. A založili jsme mušketýrskou jednotku. Veškeré naše věci jsme si buď sami vyrobili nebo nechali vyrobit podle našich návrhů. Mušketa se dá koupit samozřejmě již hotová, ale to jsme nechtěli. Vyrobili jsme si dřevěnou pažbu a k ní si nechali udělat hlavně podle našeho nákresu. Co se týká mečů, tak máme mezi sebou dokonce kováře, který nám vykoval čepele.
Červená barva zaujme
Zaujala mě velice i věrohodnost vašich oděvů. Pročpak jste zvolili jako barvu právě červenou?
Nákresy oděvů jsme si ofotili z jedné z knih, hodně jsme hledali také na internetu. V dobách mušketýrů se přes Evropu, české země nevyjímaje, přehnal švédský generál Johan Gustafsson Banner, v jehož službách působila červená jednotka vojáků, kteří byli – jak napovídá název – oděni do červeného oblečení. Řekli jsme si, že červená je pěkná barva, která zaujme. Autentické jsou i prapory, které nám ve stanovém vojenském ležení vždy označují stan velitele. Je na nich latinsky napsáno heslo Pod tíhou vzrůstám. Uprostřed praporu je vyšita palma. Heslo odkazuje na fakt, že čím má více kokosů a ohnutější větve, tím jsou pevnější. Čili, pod tíhou sílí. Stejně tak platí i pro vojsko, že čím více bojuje, tím je silnější.
close
zoom_in
Říkal jste, že jste se věnovali válčení v době gotiky a renesance, nyní jste přešli k baroku – to je značný vývoj.
Jako Barbaři jsme se s kolegou věnovali dokonce i antice. Potom jsme přešli ke gotice s renesancí, kdy jsem ale musel své působení u historických skupin na chvíli přerušit, abych se mohl věnovat rodině. Posun to je určitě veliký, ale měli jsme díky tomu příležitost vyzkoušet si spoustu stylů, zkrátka to, co nás zajímalo a bavilo. Střílení se věnujeme nyní i proto, že je nás zde, jak jsem již řekl, dost ve středním i seniorském věku. Mladí zájemci se k nám někdy přidají, ale po čase zase odchází, protože jim u nás schází akce, kdy sebou hází přes stoly, bijí se. To už my si nemůžeme dovolit. Zaměřujeme se spíše na preciznost. Děláme execírku, snažíme se, abychom přitom pěkně vypadali, dbáme na efekty.
Jak veliký finanční obnos musí člověk takovémuto koníčku obětovat?
Jenom oblečení, které mám na sobě, tento komplet, vychází na šest tisíc korun. Na dalších pět tisíc vyjdou například boty ke kostýmu. Jenom do oděvu tak člověk investuje třeba třicet tisíc. Musíte navíc neustále něco přikupovat, protože oblečení se při vystupování poškodí nebo po čase vybledne od sluníčka červená barva. Za těch patnáct let, co naše skupina funguje, máme na sobě již třetí uniformu.
Při vystoupení jste říkal, že mušketa, kterou s sebou vojáci nosili, vážila patnáct kilo. Co všechno dalšího tvořilo vojákovu „výbavu" do války?
Nosili toho opravdu hodně. Vojáci si museli nosit stany, pokud chtěli mít střechu nad hlavou. Dále si nosili i nějaké kůže jako přikrývky, pokud chtěli spát pohodlně. Toto vybavení se přepravovalo i na vozech, ale musel počítat, že je možné, že o věci přijde. Tenkrát se nehrálo na to, že něco je moje, něco tvoje. Kdo byl silnější a věci si ukořistil, tomu zkrátka patřily. Vojáci si nosili také jídlo, které měli v postranní torně, a samozřejmě také to, co si nakradli při plenění dobytých měst. Pokud byli movitější a měli nadrancovaný majetek, mohli si najmout dokonce sluhu nebo markytánku, kteří mu o věci pečovali. V tehdejších dobách když šlo vojsko, táhly se za ním povozy s markytánkami a rodinami vojáků.
Do války nebo tě zastřelíme!
Na prostranství u kostela jste předvedli, jak probíhal výcvik mladých gardistů. Jak dlouho trvalo, než byli připraveni k boji?
Když vojsku chyběli vojáci, přišli do města nebo vesnice na statek a začali verbovat. Pokud byl člověk bohatý, mohl se vykoupit, pokud byl chudý, vojáci si jej postavili do řady mezi ostatní a dali mu na vybranou: buď tě tu zastřelíme a nebo půjdeš jako voják do války, tak si vyberte.
close
zoom_in
Od koho získávali své vybavení? Měli vojáci třeba v dobách třicetileté války zásoby rezervního oblečení a zbraní?
Když šli do armády, dostali uniformu nebo zbytky uniforem, protože většinou se přebíraly po padlých vojácích. Pokud nepřivezli z týlu nové uniformy, dostal voják to, co bylo po ruce, včetně flinty. Když byla flinta poškozená, vzala se fošna a vojenský truhlář jí dal požadovaný tvar. K tomu se přidělala hlaveň – a tady máš! Ty pušky nebyly samozřejmě už tak pěkné. Povely a obsluhování muškety se učili nováčci většinou za pochodu od starších vojáků. Ve vlastním zájmu se vše museli naučit co nejrychleji, aby přežili. Výcviky sice byly, ale pouze, když nastala delší pauza mezi bitvami, jinak se museli umění boje naučit za chodu.
V Čáslavi jste stejně jako vojáci kdysi sídlili hezky v plátěných stanech. Inspirovali jste se i dále v životě vojáků?
Samozřejmě. Dokonce si i sami vaříme – máme tu plynový vařič, ale vařit můžeme i na ohništi. Nakoupíme vždy potraviny a potom v šedesátilitrovém kotli připravíme třeba guláš nebo maso na rožni.
Co vás dále v nejbližší době čeká za vystoupení?
Nejbližší vystoupení máme v Petrově nad Desnou, kde slaví výročí 660 let od svého založení.
