Co je to za zvláštní plemeno, které chováte?

Na naší stanici chováme Českého horského psa. Jde o jedno z devíti tradičních českých plemen.

Kdy jste chovnou stanici založili a jak vás to vůbec napadlo?

Máme ji již patnáct let a vzniklo to vše velice jednoduše. Jednou jsem našla psa vyhozeného ve škarpě ve velmi kritickém stavu. Hrozně dlouho nám trvalo, než jsme přišli na to, co je to za plemeno. A když jsem pak zjistila vše kolem, tak jsem se rozhodla, že mojí životní náplní bude toto plemeno zachránit. Jde o velmi ohrožené psy v České republice, zvláště na to, že jde o plemeno národní.

Jak myslíte, že je plemeno ohrožené?

Těchto pejsků je málo. Český horský pes je v současné době naše nejmladší národní plemeno. Oslavilo nedávno 35 let od vzniku. My těchto pejsků máme doma osm, ale v republice je jich tak sedmdesát. Z toho ale velká část těchto pejsků prošla naší chovnou stanicí.

Proč vůbec plemeno vzniklo?

Vzniklo křížením kanadského sáňového psa a čuvače. A vzniklo proto, že v době totality se blázni rozhodli jezdit na saních a chtěli jezdit po horách. V té době bylo ale velmi těžké, nebo spíše nemožné, sem importovat plemena, která by tuto zátěž zvládla. Tak chtěli vyšlechtit psa, který by byl otužilý, odolný, vhodný na hory a jak já říkám, bezúdržbový. Tito psi jsou výjimeční tím, že mají výbornou srst. Když se vyválejí v bahně a uschne na nich, oni se oklepou a jsou čistí. Jediné je, že se nemohou mýt šamponem. Jinak jsou ale krásní a čistotní.

Dá se tento pes snadno získat domů, a nebo se musí čekat?

Celkem jednoduše. Zase tak velký zájem o štěňata není. Když jsou štěňata, tak nejsou zájemci a opačně.

Jak byste tohoto psa popsala?

Kamarádský, přátelský. Ale také nedůvěřivý. Na ten první kontakt je nedůvěřivý. Není agresivní, ani nesmí být agresivní. A taky je vlezlý. (Při těchto slovech mi totiž očuchává nohu a skáče na ramena). Hlavně to ale nejsou psi vítací. Když přijde cizí člověk, tak říkám, nechte je být, oni přijou. A pak jsou až vlezlí.

Kolika let se pes tohoto plemene dožívá?

Průměrný věk je kolem deseti let, ale my máme i pejska, kterému je dvanáct.

Jsou „čechohoráci" na něco náchylní?

Tím, že jde o velké plemeno, tak jsou náchylní na torze žaludku. Jinak ale na nic.

Jsme na závodech, kde se cvičí poslušnost. Jsou to poslušní psi?
My jsme tady dnes s trojicí psů. A ve standardech u tohoto psa najdete, že je špatně cvičitelný nebo takřka necvičitelný. My chceme dokázat opak. Trénujeme s nimi dvakrát týdně klasicky na cvičáku. Chceme dokázat, že jde vycvičit, že jde o všestranného psa. Známe i člověka, který s „čechohorákem" tančí.

Už na pohled je to nádherný pes.
To je pravda, jsou krásní a jsou i tak krásně srandovní, veselí, pohodoví. I tak se ale mohou pochlubit tím, že velmi dobře dělají záchranařinu. Tu dělají opravdu dobře.

Jaký je to vůbec druh psa? Pro co se hodí?

Původně to je sáňový pes. Většina mladších lidí s nimi dělá sport. Je to absolutně výborný pes pro mladé rodiny s dětmi, které jsou aktivní sportovně. Lyže, sáně, vycházky, to je pro ně. Také milují vodu, takže ani koupání jim nevadí. A ti naši milují jízdu autem. To je jejich bezkonkurenčně největší zábava. Jsou to dobračiska psi, tedy podle mých zkušeností.

Co všechno vaše stanice dělá pro záchranu „čechohoráka"?
Děláme pro to všechno. Jezdíme třeba na výstavy. Psi výstavy zvládají absolutně v pohodě. Nerada se tím chlubím, ale Honzík i Hany jsou čeští grandšampioni. Tito dva také mají poprvé v historii klubového šampiona práce. Oni teprve loni otevřeli pro toto plemeno pracovní třídu. V ní se získávají různé certifikáty ze zkušebních řádů. Nám se povedlo je získat, takže tito pejsci jsou opravdu šampioni.

Když jde o české národní plemeno, rozhodně by stály za řeč nějaké dotace na jejich chov. Kde berete finance na svou stanici?

Všechno si to platíme ze svého. Teď jsme ale měli velký úspěch na evropské úrovni. Měli jsme na evropské výstavě krásný stánek, obyčejný, ale poutavý i s předváděčkou základní poslušnosti a moc se to všem líbilo. Na výstavě bylo devět „čechohoráků". Z toho sedm našich a jeden byl náš přes koleno. Z naší stanice jsou pejsci v celé republice. Snažíme se to dělat poctivě, aby z toho všichni měli radost a stejné pocity jako máme my.

Jde o psa, který žije ve smečkách?

Ano, pes si většinou hlídá fenku. My lidi pro ně nikdy nebudeme ten nejvyšší pán. Oni si vystačí jako smečka. My jsme ta druhá kolej, nakrmit, pomazlit a to stačí.

Co ti psi vůbec pro život, nebo spíše pro pohyb, potřebují?

Je to nenáročné plemeno. Umí se sami zabavit. Těm stačí velká zahrada. Když nás vidí, přiběhnou, pomazlí se, ale po chvilce si jdou zase dělat to svoje. Jinak když s nimi půjde člověk denně ven, budou šťastní. Když ne, tak se taky nic nestane. Vážně jim stačí zahrada. A jsou nenároční. I na kočky nereagují nijak zvlášť, umí si na ně zvyknout.

Jak je to se štěňaty?

Průměrně jich máme kolem šesti. Loňský rok se nám na Vánoce narodilo jedenáct štěňat. To byl opravdu dáreček. Letos to bylo také slušné. Měli jsme jich šest.

Co je na tom chovat „čechohoráka" nejtěžší?

Nejhorší na tom všem je najít lidi, kteří budou v naší práci pokračovat.