První písemná zmínka o zdejší tvrzi pochází z roku 1309. Tehdy byl jejím majitelem kutnohorský měšťan Konrad Kutner. Značnou část zdejší podoby pak získal získal zámek po přestavbě kolem roku 1550. Na panství se často měnili majitelé, až v roce 1764 skončilo v rukou rodu Chotků. Pro ty se však časem stala sídlem hlavně Kačina a třebešický zámek využívali pouze velmi okrajově a samotná budova, ačkoliv se okolní statek rozrůstal, mimo jiné i o ceněnou vekou stodolu, která je považována za jednu z největších a nejkrásnějších v Čechách, chátrala.
Nejtěžší období ale přišlo ve 20. století. Když zemřel Emerich Chotek, poslední člen kačinské větve rodu, veškerý jeho majetek zdědil jeho synovec Quido Thun-Hohenstein. Ten však majetek prohýřil a zámek skončil v dražbě. V roce 1924 jej koupil agronom Josef Vraný a postaral se o jeho oprav a modernizaci. Za druhé světové války se zde usídlilo gestapo. Ani po válce nečekal zámek hezký osud. Po roce 1948 byl komunisty i s celým statkem zestátněn a Josef Vraný byl nucen se s celou rodinou vystěhovat.
Ukázka z pohádky Kdyby byly ryby
Web Chateau Třebešice připomíná, že v následujících desetiletích byly budovy statku využívány zemědělským družstvem vytvořeným místními občany z Třebešic, kteří rovněž hospodařili na pozemcích statku. „Z toho důvodu probíhala údržba provozních budov, který byly až do 90. let minulého století využívány a jsou tedy dosud v dobrém stavu. Když však byly v 70. letech za velkou stodolou postaveny nové stáje pro krávy a prasata, byly překrásné staré stáje opuštěny a ponechány napospas zubu času,“ píše se na webu.
Budova zámku byla po jistý čas využívána také jako archiv Ministerstva zemědělství. „V jeho zdech byly uskladněny tuny papíru,“ zmiňuje se na webu.
Trailer k pohádce Kdyby byly ryby
Po skončení éry komunismu byl v 90. letech zámek v katastrofálním stavu, byl zničený a rozpadal se. Asi by jej nakonec nepotkal hezký osud, kdyby se neobjevili architekt Alberto di Stefano a výtvarník Eugenio Percossi. Ti zámek v roce 2000 koupili a pustili se do jeho náročné rekonstrukce. Z ruiny se postupně stal působivý areál, který dává prostor umělcům a jejich workshopům, ale i svatbám a od roku 2015 funguje také jako hotel. Ještě před tím si pohádkového prostoru všimli filmaři a natočili zde pohádkovou komedii Kdyby byly ryby.
