V programu cirkusu se objevuje Černou Labuť a Srdcovou královna? Co si pod tím můžeme představit?

Černá labuť to je taková parodie na balet. Vytvářejí to naši klauni, kteří jsou takoví jako baviči. Je to specifický druh klaunů, který žádný jiný cirkus v této republice nemá. Pokud se přijdete podívat, tak to uvidíte sami, protože přitom publikum řičí smíchy. Srdcová královna je součástí revue Alenka v říši divů, což je vlastně taková pohádka. Celý příběh včetně kostýmů zapadá do rámce toho příběhu.

V čem je druhé pokračování Alenky v říši divů, které nyní na programu uvádíte, jiné?

Je tam celá řada nových vystoupení. Například jeden z finalistů Česko-Slovensko má talent má vystoupení na provaze a dělá tam cvik, který dělá jako jediný na světě, nikdo jiný ho neprovádí.

Můžeme v představení nalézt něco úplně nového?

Je tam spousta nových čísel. My se snažíme program neustále obměňovat a i díky tomu nám lidé na představení stále chodí, máme prakticky pořád plno.

Co je to humánní výcvik zvířat, který vy při své práci preferujete?

Já vám to ukážu. (Jaromír Joo jde do klece, kde volně pobíhá tygr). Vidíte? To zvíře samo přijde už ke dveřím klece, když do ní vstupuji. Těší se na mě. A tak to má být. To je humánní výcvik. Já do toho dávám lásku a myslím si, že mám k tomu také dar od Boha. Zřejmě mi leccos bylo předáno v genech, neboť my jsme už 7. generace cirkusu Joo od roku 1792.

Věnuje se ve vaší rodině ještě někdo výcviku šelem, nebo jste v tom specialista jenom vy?

Můj syn. Ten nejstarší to umí s pumami. V představení chodíme s pumami na vodítkách mezi diváky a puma i skáče asi přes sedm lidí.

Stalo se vám někdy, že na vás nějaké zvíře zaútočilo, nebo že jste měl třeba strach?

Podívejte, odpovím slovy spisovatele Hrabala: „Tygr úderem tlapy zabije mnohem většího vola, než jsem já." To podle mě vystihuje naprosto všechno. Tygr, když vás napadne, tak vám utrhne ruku, nohu, hlavu a konečná. Vždyť on dokáže úderem tlapy přerazit buvolovi páteř a odtáhnou si ho pryč. Je to největší kočkovitá šelma na světě.

A co vaši miniponíci? Jsou něčím specifičtí?

Já bych řekl, že jediný rozdíl je v jejich velikosti, neboť jejich výška sahá zhruba pod kolena. Jsou opravdu miniaturní. Publikum je z nich nadšené. My máme i velké koně, ale protože se snažíme obměňovat program, tak velké koně máme teď na statku. Ale víceméně žádný jiný cirkus tyto miniponíky nemá.

Proč nemáte klasické klauny jako takové, ale vyměnili jste je v podstatě za baviče?

Abych řekl pravdu, já se za některé klauny, které vystupují v České republice, stydím. Je to parodie na klauny. To nejsou klauni v podobě, v jaké by měli být. Já jsem odchovanec Mikulína a těch nejlepších klaunů na světě. My jsme to v programu udělali tak, že jsme vybrali nejlepší pasáže ze všech možných představení a z toho sestavili představení. Moji klauni nejsou klauni v pravém slova smyslu. Jsou to baviči, ale když nastoupí na scénu, publikum křičí smíchy.

Co je to představení na čínských tyčích?

Na čínských tyčích vystupují artisté z Mongolska. Já mám na Mongolsko také vazby, nedávno jsem tam dokonce vystupoval a seznámil jsem se tam se svojí ženou.