Kdybyste měl porovnat atmosféru v Praze a v Kolíně, jaká byla v menším městě nálada? Převládalo nadšení, nebo strach?

V Praze bylo centrum dění, stávkující vysokoškoláci, protestující dělníci a zaměstnanci, rodily se nové politické elity. V Kolíně, ale i jiných městech mimo centrum, se začalo demonstrovat později. Myslím, že nejprve ovládaly většinu Čechů i Slováků obavy, co bude dál - jak se o měsíc později ukázalo v Rumunsku, proti demonstrantům mohl režim nasadit i zbraně - které však velmi rychle nahradilo nadšení a naděje na změny k lepšímu.

Demonstrovalo se i v Kolíně?

Ano, zejména během generální stávky 27. listopadu 1989, kdy demonstranti zcela zaplnili dnešní Karlovo náměstí.

Byly represivní složky v Kolíně v nějaké pohotovosti? Báli se lidé, co bude následovat?

Všechny represivní složky byly v pohotovosti, ale díky kvalitně domluvenému předávání moci se prakticky již týden po událostech na Národní třídě v Praze nemusel nikdo v Československu jejich užití proti demonstrantům obávat. Jakékoliv obavy ztratili lidé o víkendu před generální stávkou, kdy se v Praze na Letné sešlo několik stovek tisíc demonstrantů a tuto akci i přímým přenosem vysílala Československá televize. Bylo tak jasné, že tehdy opoziční shromáždění nikdo násilně potlačovat nebude.

Jak dlouho trvalo období nejistoty? Odvažovali se lidé vylepovat plakáty, psát na zdi hesla…?

Myslím, že období nejistoty skončilo velmi rychle, do tří dnů po pražském policejním masakru studentů. Bylo jasné, že takové násilí se již opakovat nebude. Když jsem se bavil s některými aktéry událostí v Kolíně, řekli mi, že první plakáty z Prahy dorazily do Kolína velmi rychle. Konečně velmi rychlý byl i průběh všech převratových událostí, v Československu proběhla změna režimu nejrychleji ze všech zemí sovětského bloku.

Když bylo jasné, že komunistický režim padl, jaké byly reakce? Nadšení, nejistota?

Obecně nadšení, komunisté se své vládnoucí role vzdali v očích veřejnosti nečekaně rychle. Vedoucí postavení KSČ zrušil parlament již 29. listopadu, 10. prosince začala pracovat vláda, ve které byly zastoupeny i osobnosti, které ještě nedávno seděly ve vazbě či ve vězení, 29. prosince se prezidentem republiky stala jedna z hlavních osobností opozice Václav Havel. Zůstává ale faktem, že jen málokdo si v listopadu 1989 dokázal představit, že budeme budovat klasickou parlamentní demokracii s klasickým modelem tržního hospodářství. U starších generací převládala víra v návrat dubčekovského socialismu lidskou tváří, u nejmladších zase očekávání, co vlastně přijde. Všichni jsme začali poznávat svobodu a učili se s ní nakládat. Někteří z nás se to naučili rychle, jiným to trvalo a trvá trochu déle.

Čtěte také: Byla to hektická doba, lidé chodili zvonit klíči k mladoboleslavskému divadlu