Schůzku k rozhovoru jsme měli na rozhraní Vršovic a Vinohrad, kde má svoje studio i kancelář. V domluvenou minutu zvoním a nic. Zvoním pětkrát a nic. Najednou se vyřítí z domu. "Omlouvám se, ale nemohli bychom zajít do restaurace? Já jsem celý den nejedl a už sotva koukám," vyrchlí a už běžíme do nedalekého indonéského bistra, kde evidentně není poprvé.

Objednává si malou polévku a jídlo. "Manželka si ale objednává velké porce, tak vám nechci radit," nabádá ho obsluha a Jaroslav Svěcený mění objednávku na velké porce. Já si objednávám dortík. "Tak to vám závidím, to já nemůžu," utrousí hosulista. Usedáme a ve velkém ruchu se pouštíme do povídání.

Jste evidentně rozběhaný, co vás dnes potkalo?

Natáčel jsem v televizi a k tomu několik schůzek. V pondělí odlétám do Chile (schůzku jsme měli minulý pátek). Běžně dodržuju určité zvyky, snažím se jíst zdravě, ale dneska se mi to jezení vymklo kontrole. To přiznávám bez mučení.

Vy jíte zdravě?

Snažím se. Před časem jsem držel dělenou stravu, a to dost důsledně, takže se mi podařilo zhubnout. Teď už to nedržím, ale vyhýbám se mnohým jídlům.

Například?

Například nejím sladké. Jen ve formě ovoce. Měl jsem rád větrníky, teď se na ně jen zálibně koukám, ale nedám si ho. Proto vám váš dortík závidím.

Houslistovi přistává na stole obrovský hluboký talíř s polévkou s kusy masa.

Indonéská kuchyně je vase oblíbená?

Ano. Můj tchán se narodil v Djakarte a já jsem v Indonésii už hrál, je to nádherná země. Mám rád tamní zvyky a kuchyni. Tchánův otec byl totiž zástupcem firmy Baťa. Tchán už, bohužel, nežije, byl to výborný profesor klavíru a fantasticky vařil.

Cestujete po světě, jaké zajímavé koncerty byste za loňský rok uvedl?

Třítýdenní turné po USA na přelomu října a listopadu, to byl velký zážitek - New York, Chicago, Seattle, San Francisco, San Diego, Los Angeles, Las Vegas. Pak skvělé zážitky na koncertech v Chile. Moc milá byla velká účast diváků. Měl jsem I chvilku času a navštívil tamní národní park, kde ještě trošku soptila tamní sopka.

Vedete si deníček, kam si zapisujete koncerty?

Tak to nedělám, ale vloni jsem měl vice než 120 koncertů. Na konci roku jsem toho měl už opravdu dost, cítil jsem únavu. Proto jsem si řekl, že letos bude koncertů méně, abych měl čas a síly na další projekty.

A to jest?

Tak úplně nejdříve v pondělí mířím do toho Chile, kde se účastním velkého jihoamerického festivalu. Vracím se tam po roce a hrát budu s výbornou ruskou pianistkou. Mám tam tři koncerty, ten největší 4. února. Čekají mne Smiřické svátky hudby, což je každoroční festival u Hradce Králové, u jehož zrodu jsem stál.

Na stole přistává hlavní jídlo – maso na kari a houslista si ho ještě dolaďuje jakousi omáčkou. Lahodně a nebezpečně vypadající chilli papričky nechává být.

Pane Svěcený, dobrou chuť, rozhovor můžeme přerušit…

…né, klidně si povídejme. Takže kromě deseti koncertů ve Smiřicích mne čekají letní festivaly - třeba v Klášterci nad Ohří, kde navíc vedu na tamním zámku houslové kurzy. Ve druhé polovině července jsou v Praze na pořadu Tóny Chodovská tvrz. Novinkou je festival v jihočeských Nových Hradech. Do toho chystám dva velké projekty - Violino a natáčení vánočního koncertu. Violino se zaměřuje na mapování houslové historie, vše vyvrcholí v roce 2017 vydáním poublikace na toto téma. To je vlastně moje celoživotní snažení - pátrám po historii tohoto krásného nástroje. A po dvaceti letech mne čeká natáčení vánoční desky, které budu točit s dámským orchestrem, nyní vybíráme reprertoár. S klavíristou Václavem Máchou natočíme cédéčko. A na podzim vyrazím na koncertní šňůru po Spojených státech.

A co project Vivaldiano?

Viavaldiano pokračuje, ale je více v režii Michala Dvořáka, vše už má vice divadelní aspekt, je to už světelně hudení šou. Nějaké koncerty mě v tomto projektu čekají. A to je asi všechno. Nudit se rozhodně nebudu.

Co vám v současné době dělá největší radost?

Bezesporu je to moje dcera Julie, která studuje v Anglii vysokou školu se zaměřením na housle.

Julie vystupuje samostatně i s vámi. Jaké pocity na koncertu bok po boku zažíváte?

To se nedá příliš popsat. Je to moc příjemné. Když nám to spolu ladí, je to prostě nádhera. Mám radost, že Julie je úspěšná na samostatných vystoupeních, připravuje se na hudební dráhu. Učí se, trénuje, cviči, dře. Mám z ní vážně radost.

Jak často se vídáte?

Jednou za měsíc, za dva, podle toho, jaké má koncerty.

A snaží se vás při setkáních vychovávat?

Občas takové tendence má, ale v zásadě mi to nevadí, protože proč si neposlechnout jiný názor, jiný pohled. Vždyť na tom názoru jedenadvacetiletého člověka, který vstřebává jiný svět, může být mnoho pravdivého, mnoho poučného.

Kdy bude možné vás společně slyšet a vidět na koncertu?

Asi až v létě - v červenci na Chodovské tvrzi a v Klášterci nad Ohří. Možná přijde ještě nějaký další koncert. Více společných vystoupení nás ale čeká až příští rok. Už teď se těším.

Čtěte také: Houstlistka Demeterová: Musím si občas odskočit od klasiky a vyřádit se v rocku