Mužem který za vznikem GAC stojí a je přímo podepsaný i pod obrovským úspěchem nadějí českého leteckého sportu, je bývalý reprezentant a v současnosti trenér Miloš Ramert z Benešova.
Jak dlouho na letišti u Nesvačil působíte?
Já osobně už od roku 1983, kdy jsem byl členem Aeroklubu Svazarmu. Od roku 1991 jsem tu působil jako instruktor u soukromých leteckých škol. Samotný Glider Aerobatic Club jsme založili v roce 2001.
Reprezentační družstvo leteckých akrobatů na kluzácích kategorie Advanced má základnu u Nesvačil na Letišti Benešov. Na snímku reprezentační trenér Miloš Ramert.
Proč jste GAC zakládali?
Zjistili jsme tenkrát, že pro letecké sporty je čistě komerční přístup nevhodný. Leteckému sportu se totiž věnují i méně movití lidé. Právě jim pilotní výcvik může zajistit pouze aeroklub, nikoliv obchodní společnost. A díky tomu mohou sportovní létání provozovat pouze za skutečné náklady. To by se jim v čistě komerčním prostředí nepodařilo.
Čemu se GAC kromě tréninku leteckých akrobatů věnuje?
V klubu se věnujeme vedle trénování reprezentantů a plachtařského výcviku především plachtění a také výkonnému plachtění, což jsou lety větroňů z Nesvačil někam a pak zase zpět do Nesvačil. Mezi naše nesvačilské výkonné plachtaře patří například Tomáš Suchánek, dvojnásobný mistr světa. V GAC se akrobacii na kluzácích učil i nově vybraný český kosmonaut Aleš Svoboda, ten dokonce v roce 2011 zvítězil na Mistrovství ČR. Výcvik pro získání instruktorské akrobatické kvalifikace pro kluzáky v Benešově absolvoval i nejúspěšnější český motorový akrobat Martin Šonka.
Při GAC ale v Nesvačilech působí také již zmíněné Sportovní centrum mládeže. Kolik reprezentantů nyní trénujete?
Juniorský reprezentační tým má nyní devět členů. Trénuji ale také dospělé, celkově dvaadvacet pilotů.
Vaši junioři mají na svém kontě jeden obrovský úspěch…
Loni se v Francii stali mistry světa v družstvech a titul šampiona si do Čech přivezl také Oliver Adamy. Nebyl to první úspěch, i když byl dosud největší. Předloni na šampionátu v polském Lešně jsme v družstvech skončili čtvrtí a stejné místo jsme vybojovali i mezi jednotlivci. V roce 2018 byl Tomáš Bartoň druhý na světě a tři roky před tím vyhrál šampionát v akrobacii na kluzácích, konaný tehdy ve Zbraslavicích, Mirek Černý.
Jak jste mi naznačil při telefonátu, přes řadu úspěchů váš klub v Nesvačilech úplně na růžích ustláno nemá. Co vás nejvíc trápí?
Jak připomněl při nedávném roudnickém vyhlašování nejlepších sportovních pilotů nově zvolený prezident Petr Pavel, letecké sporty nepatří k nejsledovanějším. Právě proto se do tohoto prostředí sponzoři, třeba jako do hokeje nebo fotbalu, moc nehrnou. Například Středočeský kraj nás naposledy podpořil dotací dvě stě tisíc korun před třemi roky. Poskytuje nám sice prostředky na provoz, ale ty zase vydáme za letištní poplatky, takže je kraji vlastně tímto způsobem vracíme. Každý z těchto mladých letců, respektive jejich rodiče na tento sport vydají ze svého ročně dvě stě tisíc korun.
Příprava kluzáku Swift S-1. Start přípravy na sezonu se pomalu blíží a tak si sestavování kluzáku přijeli natrénovat Honza Adam, člen vítězného týmu z loňského mistrovství světa. Také Adam Klenka je další součást vítězného týmu. Je tu i Marek Veselý, který se šampionátu loni kvůli státnicím nezúčastnil a benjamínkem týmu je Adam Pilc.
Každý z nominovaných pilotů potřebuje na roční trénink sto padesát tisíc korun a dalších padesát tisíc na účast na mistrovství světa. Na tyto platby jim přispívá naše plachtařská škola dvaceti procenty. Klubu by například výrazně pomohlo, kdybychom měli vlastní hangár a nemuseli platit za garážování kluzáků. Hned tady vedle je jeden z původních, trochu zdevastovaných dřevěných a prázdných hangárů, který patří kraji. Rádi bychom objekt uvedli vlastními silami a prostředky do použitelného stavu, ale to více než na nás, záleží na majiteli.
Jak popisovanou situaci řešíte v oblasti strojů, které pro svůj sport nezbytně potřebujete?
Reprezentační techniku máme zapůjčenou od Aeroklubu České republiky. Naše letadla už jsou ale dost opotřebovaná a potřebovali bychom jejich obnovu. Aeroklub ČR dostává dotace z Národní sportovní agentury a ani to není žádný zázrak. Celý provoz Letiště Benešov je nastavený komerčně, tedy na poskytování náročnějších služeb a tím i vyšší příjmy. My jako čeští sportovní akrobati například nepotřebujeme, aby na věži seděl dispečer, který má anglickou jazykovou doložku, za což platíme více peněz. My nepotřebujeme ani osvětlenou a zpevněnou dráhu. Ale poplatek na jedno přistání platíme stejně vysoký jako letadla v komerčním provozu. Ať platí ti, kteří si koupí vlastní letadlo, ale proč mají stejné peníze vydávat i studenti a talentovaná mládež?
Část reprezentačního družstva leteckých akrobatů na kluzácích kategorie Advanced. Nahoře zleva jsou Marek Veselý, Jan Adam a trenér Miloš Ramert. Dole zleva jsou Adam Klenka a Adam Pilc.
Když má v celé západní Evropě letiště projít nějakým rozvojem, je provoz pro komerci drahý. Ale sportovci tam přesto přistávací poplatky nehradí. A takové podmínky tu nejsou. Naopak. Poplatky pro větroně jsou ještě větší, než u komerčních letů. Kromě přistávacích poplatků musí zaplatit i vytažení do vzduchu motorovým letadlem. Na rozdíl od aeroklubů třeba v Táboře, Zbraslavicích nebo ve Vlašimi jsme my v Nesvačilech v nevýhodě. Přesto bych ale místo neměnil, protože začínat jinde od nuly by mi po těch letech připadalo nesmyslné.
Jak tedy drahotě v Nesvačilech čelíte?
Domlouváme si akrobatické soustředění tam, kde nás to nevyjde tak draho. Tady se za jedno přistání platí 160 korun. Takových přistání absolvují během roku až osmdesát. Těm co mají zkušenosti z loňského šampionátu stačí ale startů o něco méně.
Jak se na sezonu připravují vaši svěřenci?
Nejezdí lyžovat na hory, ale chodí na brigády, vydělávají a šetří. Obecně se ale snažím, aby byla zimní přestávka co nejkratší. Tato zima je celkem příznivá, takže jsme už i létali. Jenže akrobatické létání není jen to ve vzduchu. Je to také spousta teorie na zemi.
Oč konkrétně jde?
Mezinárodní akrobatická komise Letecké federace FAI publikuje prvky pro sestavy a podle toho sestavujeme povinné volné sestavy. Pět akrobatických prvků je povinných, dalších pět tam zařazujeme podle vlastního uvážení. Kluci si sestavy skládají sami a já, protože mám největší praxi, vyberu jejich návrhy, seškrtám je, a je to. Loni nám tyto sestavy vyhrály mistrovství světa. Poláci i Francouzi si je sestavili neúčelně a rizikově.
Za chyby se totiž odečítají body. Sto procent nedostane nikdo. Kolem sedmdesáti osmi procent stačí na stupně vítězů. Snažím se skládat sestavy tak, aby měly všechny figury stejný koeficient obtížnosti. Jde o to, aby v okamžiku, kdy pilot pokazí jeden prvek, nebyl to ten s nejvyšším koeficientem. Sestava navíc končí dvě stě metrů nad zemí, komu se to nepovede a je níž, dostane obrovskou penalizaci. Celou sestavu skládám tak, aby piloti mohli ke konci šetřit výšku. Obrovsky důležitá je proto i správná taktika.
Říkal jste, že s leteckou akrobacií je to jako s krasobruslením. Kdo ví, který z řady vyrovnaných soupeřů provedl prvek lépe a který o něco hůř?
Ano, je to hodně subjektivní. Bodování je pořád na rozhodčích. Ti by neměli vědět, kdo právě letí, ale podle letadel to většinou poznají. Svým krajanům pak šikovný rozhodčí s dvacetiletou praxí dokáže trochu stranit. Důležité pro nás ale je, abychom vystupovali sympaticky. Když se to povede, rozhodčí pak nemají důvod nám škodit.
A vy jste nějaké ústrky ze strany rozhodčího zaznamenali?
My ne, ale domníváme se, že se to stalo našim dospělým kolegům v kategorii Unlimited. Dokázat se to ovšem dá velice těžko. Podle výsledků si to ale myslíme.
Aby s vámi sudí "nevyběhli" nesmíte jim k tomu dát příležitost. Jinými slovy, musíte mít dobře natrénováno. Kolik času přípravě věnujete?
Začínáme 24. dubna Velikonočním pohárem v Nesvačilech. Další závody budou červencové Mistrovství republiky v Roudnici nad Labem a pak už poslední týden v červenci a první týden v srpnu budeme v Polsku na šampionátu. Každý závod vydá za čtyři tréninky. I když se rozdávají jen diplomy, nejlépe se tam cvičí psychika. Takže nejlepší trénink je soutěž. Rádi bychom proto vyjeli i na mezinárodní mistrovství Německa nebo Rakouska, jako to dělají pravidelně Poláci, Francouzi, Rakušané, Němci nebo Maďaři. Jenže nejsme téměř schopni dát finance dohromady ani na závody v Česku, které letos budeme mít. Přesto věřím, že na mistrovství světa pojedeme dobře připraveni a že se nám podaří navázat na loňský úspěch.
Reprezentační trenér Miloš Ramert.- Miloš Ramert se narodil v roce 1963 v Šumperku a už desítky let žije v Benešově. Jako žák základní školy se věnoval soutěžnímu leteckému modelářství ve volných modelech, radiovému orientačnímu běhu a střelbě. Už v necelých patnácti letech zahájil pilotní výcvik na větroních v Aeroklubu Šumperk, ale soutěžil stále i jako modelář. Při těchto soutěžích se během středoškolských a vysokoškolských studií dvakrát umístil jako nejlepší v České republice v kategorii H.
- Po poškození větroně v roce 1982 při nouzovém přistání po výkonném letu byl ale nucen změnit aeroklub a od roku 1983 výkonně plachtil v Aero klubu Benešov. Tam o čtyři roky později začal působit jako letecký instruktor a po dalším roce se stal i předsedou bezmotorového odboru. I když mu stále více času zabírala práce instruktora a organizační činnost, pokračoval dál v soutěžním a výkonném plachtění.
- Naposledy se Mistrovství ČR v plachtění zúčastnil v roce 1991. Pak se začal pracovat jako profesionální plachtařský instruktor u firmy Bemoair a na dvoutýdenní soutěže a soutěžní trénink už mu nezbýval čas. Pro nižší časovou náročnost se začal věnovat soutěžní letecké akrobacii na kluzácích a hned na historicky prvním Mistrovství ČR v Břeclavi obsadil druhé místo a získal tak nominaci do reprezentace ČR.
- Prvního mistrovství světa se zúčastnil v roce 1995 ve francouzském Fayence. Do konce soutěžní kariéry v roce 2019 několikrát zvítězil nebo získal medaile na MČR. Nejlepší umístění získal na MS 2011 ve Finsku, odkud přivezl bronzovou v hodnocení týmů a šesté místo v jednotlivcích.
- Jako letecký instruktor pro akrobacii na kluzácích funguje pro Aeroklub ČR od roku 1996 a většina nyní aktivních bezmotorových akrobatů z Česka i Slovenska mu proto „prošla rukama“ během výcviku nebo při tréninkové přípravě.
- V roce 2001 založil leteckou školu Glider Aerobatic Club Benešov (GAC) s očekáváním většího času a prostoru pro vlastní akrobatický trénink a soutěže, a také pro zajištění lepších podmínek pro sportovní pilotní výcvik, výkonné a závodní plachtění svých kolegyň a kolegů, členů GAC.
- Aeroklub ČR ho pověřil jako instruktora a trenéra zajišťováním činnosti reprezentačního družstva kategorie Advanced. Nadále ale jako instruktor školí nové adepty akrobacie nejen na letišti v Bystřici, ale i po dalších letištích v Česku i na Slovensku.
- V roce 2021 obdržel od mezinárodní letecké federace FAI se sídlem ve švýcarském Lausanne ocenění - Diplom Paula Tissandiera za úspěšnou celoživotní instruktorskou sportovní činnost v letectví.
30
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
