Mistr světa Jan Weber trénoval zpočátku ve fotbalové bráně

Blížila se chvíle vašeho vystoupení a my vás nemohli najít. Na chodbě, kde jste se rozcvičoval, jsme nalezli jen krev. Jsme rádi, že jste v pořádku. Co se stalo?

Člověk se rozcvičí v šatně a pak pokračuje až do poslední chvíle třeba na chodbě, aby se udržel rozehřátý. Před vstupem do haly byl takový výklenek a byl nižší, než jsem si myslel. Při výskoku jsem do něj narazil temenem hlavy. Tu jsem si pochopitelně rozrazil, všude byla spousta krve. Naštěstí mi na pomoc s ručníkem přispěchali judisté.

Páni, krev se tedy podařilo zastavit na místě?

Byl jsem spíš v šoku, než že by to bolelo, ale přesto jsem jel na pohotovost. Doktor mi hlavu zašil, mám tam tři stehy, a pak na mě zkoušel různá balanční cvičení. Vypadalo to dobře, a tak jsem se po návratu do Sportovní haly rozhodl, že zvládnu i výstup. Za 13 let, co se tomuto sportu věnuji, se mi nestalo, že bych domluvené vystoupení odřekl.

Kolik účinkování alespoň zhruba máte za sebou?

Přes dva tisíce. Myslím, že je pochopitelné, že jsem nechtěl takovou sérii přerušit.

A při vystoupení proběhlo všechno dobře?

Zpočátku jsem trochu koktal a měl jsem obavu z otočky o 360 stupňů, což byl právě trik, který mě dostal do nemocnice.

Šel jste už v minulosti do akce s nějakým zraněním?

Ano, jednou jsem měl kotník velký jako grapefruit. S ním to šlo špatně, protože pro hakysak je nejdůležitější pohyb vycházející právě z kotníku. Vystupoval jsem i s nataženými nebo natrženými svaly. Se zraněním utrženým bezprostředně před výkonem ale ještě ne.

Hakysak i freestyle fotbal jsou poměrně dost specifické v pohybech. Jak vypadá vaše fyzická příprava?

Myslím, že velmi podobně jako u jiných profesionálních sportů. Osobně nechci, aby se pro mě ze záliby stal dril, takže trénuji každý den jen to, co mě zrovna baví. Chodím do posilovny, nezanedbávám regeneraci. Oba tyto sporty jsou mladé, takže žádné oficiální příručky k nim neexistují.

Kde se tedy člověk může triky naučit?

Především z internetu. Když si to trochu osahá, často si pak najde nějakou skupinu anebo někoho zkušeného, kdo mu poradí, jak dál. Je to ale především freestyle, takže organizovaných tréninků je málo. Myslím, že jsem jediný, kdo má v České republice v tomto sportu trenérský kurz. V Evropě jsme tak dva, tři.

To znamená, že vedete i kroužky hakysaku a freestyle fotbalu?

Nejen to, dělávám i tréninky pro fotbalové dorostence. Zvyšují si jejich prostřednictvím schopnost práce s míčem a koordinaci na hřišti. Popravdě si ale myslím, že by takový kurz prospěl i řadě prvoligových týmů, které o něco takového často nemají zájem. Existuje spousta kliček, které do freestyle fotbalu přešly z pouličního fotbalu.

Jakým způsobem jste s těmito nepříliš známými sporty začal?

Bylo to na střední škole v roce 2001. Rok předtím obrážela jedna firma vyrábějící sladkosti republiku s turné, které stálo právě na hakysaku. Tehdy se o to pokoušeli všichni. Nechtěl jsem být jeden z mnoha, a tak jsem si počkal. Když s tím začali kluci ve škole, všiml jsem si, že po nich docela pokukují holky, a napadlo mě, že bych to už mohl také zkusit. Během dvou měsíců jsem zvládl základní triky a zjistil, že mám pro to asi nadání.

Věnoval jste se i předtím nějakému sportu?

Fotbalu, ovšem na postu brankáře. Protože jsem měl hodně dobrý tým, mohl jsem s hakysakem trénovat i v bráně. Trenér byl naštěstí poměrně benevolentní.

Jste několikanásobným mistrem republiky, Evropy i sedminásobným mistrem světa. Existuje nějaká další meta, které lze v oboru dosáhnout?

V hakysaku už asi ne, tedy pokud nechci titulů mistra světa deset. Proto je pro mě v tuto chvíli zajímavější freestyle fotbal. Je to větší relaxace mimo jiné také proto, že fotbalový míč se odráží a nemusíte ho pořád zvedat. Zatím jsem dosáhl 5. místa na mistrovství světa, ale zatím jenom ve vedlejších disciplínách. Battlu, kde se hráči střídají a v několika kolech trumfují, jsem se zatím neúčastnil.

Jste úspěšný, trénujete, takže vás vaše záliba živí?

Je to tak, živí mě vystoupení. Na 95 procentech závodů totiž žádné peníze za vítězství nejsou, a když ano, padnou jako náklady na cestu. V poslední době jsem vystupoval na přímém přenosu předávání cen v anketě Fotbalista roku, před pohárem FIFA na ruzyňském letišti nebo jsem na mistrovství světa představoval nový míč Adidas. Vystupuji i v zahraničí. K nejlepším zážitkům mé kariéry patří setkání se skateboardingovou legendou Tony Hawkem nebo manažerem CSKA Moskva, který mě viděl vystupovat a následně mě osobně pozval na play-off utkání, kde jsem vystoupil před plnou halou se svítícím hakysakem a ve svítícím obleku. Tehdy kvůli mně celou halu zhasli, čímž určitě porušili spousta bezpečnostních směrnic. Všude jinde by to byl problém, v Moskvě to ale prošlo.