Třídenním končí pro křesťany svatý týden, poslední postní týden před Velikonocemi. Zelený čtvrtek je prvním dnem, kdy se připomíná Kristovo třídenní utrpení a vzkříšení. Jeho český název navazuje na německé lidové pojmenování Gründonnerstag, které je pravděpodobně odvozeno ze zkomolení záměnou staroněmeckého greinen (plakat) s grün (zelený).
V českých zemích se pečou jidáše
Vznikl tak vlastně omylem, ale nezabránilo to vzniku četných obyčejů s ním spojených - tím nejrozšířenějším je, že se má v tento den jíst zelená strava, například špenát, zelí, kopřivy, zelí či bylinky, aby byl člověk celý rok zdravý.
V českých zemích se pečou na Zelený čtvrtek jidáše, což je velikonoční kynuté pečivo. Dělají se z něj různé tvary - bochánky, preclíky, pletýnky, věnce, nejčastěji ale spletené provazce. Měly připomínat provaz, na kterém se Jidáš, který zradil právě na Zelený čtvrtek Ježíše Krista a vydal ho římským vojákům, ze zoufalství nad svým skutkem posléze oběsil.
Ve čtvrtek naposledy zazní kostelní zvony, pak umlknou až do Bílé soboty, protože symbolicky odlétají do Říma. Místo zvonů se ozývají klapačky a řehtačky. Po Zeleném čtvrtku následuje Velký pátek, připomínka dne, kdy Kristus zemřel na kříži. Bílá sobota, den pobytu Krista v hrobě, nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání.
