Obec Chodouň poskytla útočiště ukrajinským válečným uprchlíkům, kteří nyní pobývají v bytě v budově obecního úřadu. Mezi nimi je i Světlana s malým synem. V bytě panuje klidná atmosféra, na první pohled není poznat, že jeho obyvatelé prchají před válkou. Chlapec s kamarádem si právě hrají s modelínou.

O pár dní dříve tomu však bylo jinak. Matky s dětmi se musely rychle schovat do sklepů, když se rozkvílely varovné sirény, protože ruská armáda zahájila útok na 40 kilometrů vzdálené letiště ve městě Ivano-Frankivsk. Světlana mluví o strachu a zmatku, které následovaly po dnech plných nejistoty před invazí.

Berounská romská komunita při pomoci Ukrajině.
Materiální pomoc ukrajinským rodinám organizuje v Berouně i romská komunita

„Když jsem se do toho dne probudila a zjistila, že je válka, bylo to hrozné. Nastal obrovský chaos, lidé začali skupovat zásoby v obchodech a lékárnách, všude byly fronty. Platit se dalo pouze hotovostí, protože nefungovaly bankomaty. Na ten pocit nikdy nezapomenu,“ vypráví Světlana.

V krytech strávili všichni tři dny. Mezitím sháněli dopravu na ukrajinsko-maďarskou hranici. Posléze se přes internet dozvěděli, že Česko na pomoc uprchlíkům vypravilo vlak z Prahy do Čopu. Snažili se tam dostat. Bez manželů a otců. Bojeschopní muži totiž nesmí Ukrajinu opustit, maximálně své rodiny přivézt k hranici. Někteří z nich rovnou nastupují do služby, další zůstávají v záloze, aby v případě útoku mohli bránit svá města.

Přes hranici se nakonec Světlana se synem a přáteli dostali vlakem, protože se jim podařilo dojet do Čopu. Odtud už mířili do Prahy. Na hlavním nádraží je vyzvedli dobrovolníci z Chodouně, kde také pomocnou ruku podala rodina kolem místní obyvatelky Petry Doubkové. Uprchlíkům nicméně pomáhá celá obec.

Příprava bytu pro uprchlíky v Suchomastech
Suchomasty připravují byt pro ukrajinské děti s maminkami

Nyní jsou v bezpečí v Česku. Za pomoc jsou všichni nesmírně vděční, zdůrazňují přitom, že tak velkou podporu nečekali. „Nabídli jste nám všechno, co můžete, kolikrát i víc, než potřebujeme. Jsme hrozně rádi, že tu můžeme být a ze srdce děkujeme. Radši bychom určitě byli doma, protože víme, že tam zůstali naši muži, kteří brání naši vlast, naše domovy. Moc jim děkujeme a milujeme je,“ říká Světlana se slzami očích.

Podle svědectví „chodouňských“ uprchlíků lidé na Ukrajině do poslední chvíle věřili, že k válce nedojde, a to i přes politické dění, které útoku předcházelo. Brali Rusy jako bratrský národ. Nyní se ale situace dramaticky mění.