Už půlhodinky po osmé hodině ranní zaplnily stovky židliček na náměstí děti z mateřských a prvního stupně základních škol, aby je zde dvakrát pobavilo Divadlo Víti Marčíka, a to osobitými loutkovými interpretacemi pohádek Sněhurka a sedm trpaslíků a Bajaja. Už tady jedna z vybraných učitelek umírala na pódiu před zraky svých žáků.

Podvečerní program pak odstartovala švýcarská akrobatka Stéphanie N’Duhirahe představením Šrámy, v němž nejdříve na zemi předváděla, co vše se dá udělat s dlažebními kostkami, aby posléze opanovala visutou hrazdu a pak si pozvala diváka, nad kterým provedla několik dalších artistických cviků.

Podobně zaměřené, ale více poetické, k vlastnímu tělu směřující a opět na visuté hrazdě se převážně odehrávající pak bylo představení Tribar tuzemské Elišky Brtnické.

Bratři v Tricku svou Běžkařskou odyseu zahájili tím, že začali půjčovat a obouvat retro lyže zájemcům všech věkových kategorií, takže záhy po dlažbě kroužilo množství lyžařů k velkému zděšení zvukaře Martina Braniše, který se jal zachraňovat ležící kabely.

Po tomto entrée diváci sportovní náčiní zaparkovali a dvojice herců ukázala, jaké žonglérské kousky se s ním dají dělat. Nakonec opět nechyběl dobrovolník z řad diváků, který se zúčastnil i biatlonového závodu a stříkacími pistolemi společně s herci postříkali diváky, za jeho vlastní mokrá záda mu byla odměnou zahraná státní hymna.

Polská dvojice říkající si Muzikanty při svém představení Tank opět pozvala na svoji probíhající divadelní dovolenou velké množství diváků, kteří leželi v kempinkových křesílkách, opékali si párek, děti stavěly složité potrubí na odvod kouře, tančilo se u tyče i vybíralo vstupné od diváků.

Součástí byla i živá muzika, jací jsou Muzikanty muzikanti pak předvedli později ještě v jednom, tentokrát hudebním, vystoupení, kdy na housle, bicí, malé varhany a především doma postavené violoncello a nezvyklá ukulele, zahráli vlastní úpravy světových hitů sahající od Macareny až po Another Brick In The Wall od Pink Floyd.

Fanoušci šíleli, tančili macarenu, svítili mobily, ti vytažení z davu hráli na domácí kuchyňské přístroje a všichni dohromady nechtěli trojici pustit z pódia. Následný přídavek zapříčinil jediný časový skluz celého dne, a to v podobě zanedbatelných osmi minut.

Milovníci pantomimy už představení Robo Erectus Lukáše Šimona a Antona Eliaše viděli letos v Městském divadle v rámci festivalu Otevřeno, ale ti by se na náměstí dali spočítat na prstech jedné ruky, takže všechny zaujalo na pódiu ztvárněné pohybové představení dvou nejen robotů.

Tečku obstarala efektní tanečně akrobatická show nazvaná Shamaniac a šamanstvím hodně inspirovaná skupiny říkající si Blackout Paradax s v Kolíně již známými tvářemi a jejich ohni ve všech variacích. I oni sklidili bouřlivý závěrečný potlesk, po němž začaly padat dešťové kapky.

Letošní ročník Gasparády opět potvrdil její smysluplnost, dvoudenní program nabídl pestrá představení, která diváky bavila a odehrávala se s minutovou přesností na předem připravených, nasvícených a nazvučených koutech Karlova náměstí.

K dávnému festivalovému lesku chybí už jen nějaké velké tuzemské či zahraniční jméno v seznamu účinkujících.