Nemocnice však myslí také na duchovní péči v každodenním provozu – s tím, že zdravotní záležitosti je doplňovat i v rovině psychologické, sociální a spirituální.

„Je naší snahou respektovat pacientovy životní hodnoty a postoje. Zdravotníci nabízejí zprostředkování duchovních a spirituálních služeb pacientům a jejich rodinným příslušníkům již v průběhu vstupního vyšetření,“ řekla Deníku Petra Horáková z provozovatelské společnosti NH Hospital.

Připomněla, že vedení nemocnice nyní řeší s pražským arcibiskupstvím pastorační smlouvu. Ta by měla ekumenický charakter – jeden duchovní by tedy poskytoval útěchu věřícím různých vyznání, což je ve zdravotnictví běžné.

Náročné požadavky

Pokud se nemocnice rozhodne zřídit post nemocničního kaplana, který je přímo jejím zaměstnancem – běžné je to zvláště na Moravě a hojně nyní i v Praze – nemusí jít přímo o duchovního, vysvětlil Deníku Ondřej Doskočil z Katolické asociace nemocničních kaplanů v ČR. Může to být i laik.

Podmínkou je však teologické vzdělání v magisterském stupni, případně na úrovni bakaláře plus titul magistra v příbuzném oboru, dále dřívější zkušenost s pastorační službou, absolvování specializačního kurzu, který nabízejí tři univerzity – a také pověření od některé z církví. Právě na hledání kvalifikovaných osob (a rovněž peněz na jejich mzdu) často tyto snahy ztroskotávají.

Byť nemocnice oceňují, že kaplani mohou být prospěšní jak pacientům (jimž nejen poskytují duchovní služby, ale třeba si přijdou jen tak popovídat a člověka vyslechnout, což v řadě případů může být velkou vzpruhou) tak i příbuzným hospitalizovaných.

Služby nemocničního kaplana nabízí Oblastní nemocnice Příbram, potvrdil její mluvčí Martin Janota. „Služby platí nemocnice – a využívány jsou s menší frekvencí,“ připomněl. S tím, že pravidelné bohoslužby jsou pořádány jednou měsíčně na oddělení Léčebna dlouhodobě nemocných.

V nedalekých Sedlčanech dochází do nemocnice římskokatolický kněz Stanislav Zápotocký. „Nechodím pravidelně, ale podle potřeby. Na vyžádání – nebo když se dozvíme, že tam leží věřící; my jsme malé město,“ řekl Deníku. „Někdy zavolá i rodina; pak se sejdeme a společně se pomodlíme,“ přiblížil svou činnost. S tím, že připravil i bohoslužbu či v době Vánoc procházel nemocnicí s přáním k svátkům. „Někdo se ozval, že je věřící; ani jsme o něm nevěděli – tak jsme se společně pomodlili,“ poznamenal.

Nyní se v Sedlčanech uvažuje i o možnosti zřídit kapli. A třeba v Českém Brodě si Marek Lukášek z Českobratrské církve evangelické na nedostatek práce nemůže stěžovat. „Zastihli jste mě u lůžka pacientů," řekl Deníku do telefonu.

Služby na vyžádání

Například kladenská nemocnice kaplana nemá, podle její mluvčí Hany Senohrábkové ale zdravotníci vědí, kam v případě zájmu zavolat. „Obzvlášť jednotky intenzivní péče se setkávají s tím, že nás rodina pacienta požádá o zařízení duchovní péče,“ připomněla. S tím, že vše je zdarma. „Nesetkali jsme se s tím, že by tyto služby byly nějak zpoplatněné,“ konstatovala.

Potřebné kontakty v případě zájmu o duchovní služby mají třeba i v Mladé Boleslavi, řekla Deníku Hana Kopalová z tamější Klaudiánovy nemocnice. Nyní se podle ní prověřuje, zda by se nenašly vhodné prostory, kde by se dala zřídit kaple. To, že případný zájem pacienta o kontakt s duchovním není problém, sdělil Deníku i Petr Ballek z benešovské nemocnice. „Kontakt standardně zprostředkujeme,“ uvedl.

Šťastná shoda okolností

Třeba v Praze se s kaplany v bílých pláštích, kteří jsou přímo zaměstnanci nemocnice, mohou lidé setkávat běžně. S pacienty absolvují nejenom modlitby, duchovní rozmluvy či čtení z Bible, ale běžné jsou i debaty o životě i o nemoci. Tuhle příležitost často uvítá i člověk, který se nehlásí k žádné církvi ani k víře – a rozhodně nejde jen o ty, jež by vážný zdravotní stav nutil k hledání nových hodnot.

V kontaktu jsou však tito kaplani i s příbuznými pacientů. Ti někdy potřebují větší pomoc a psychickou podporu, aby se vyrovnali s novou situací, než sami nemocní. A prospěšný může být kontakt s kaplany i zdravotníkům: od ošetřovatelského personálu přes sestry až po lékaře.

V hlavním městě, kde jsou posty kaplanů v rámci poskytování spirituální péče mnohem běžnější než ve středních Čechách, Deník zaznamenal oceňování pozice kaplanů z hlediska vedení nemocnic. Pro ně je to „náš člověk“, člověk prověřený a odborně připravený přímo na pastorační službu v nemocničním prostředí, na kterého je spolehnutí; člověk, jenž jako součást týmu může spolupracovat na prosazování žádoucích změn a kterého současně může nemocnice proškolit. Odpadají tedy obavy, že by se mohl objevit někdo, koho vlastně nikdo pořádně nezná, s působením v nemocnici nemá zkušenosti a mohl by se – byť veden dobrým úmyslem – snažit „obracet pacienty na víru“.

Spolupráce ale není vždy bezproblémová, připouští Doskočil z asociace katolických kaplanů. Zpravidla se odlišné představy netýkají vlastní práce, ale jde o peníze. Nejsou prý výjimečné snahy zaměstnat kaplana na dílčí úvazek či na dohody o provedení práce nebo o pracovní činnosti. „Očekává se přitom, že ostatní náklady bude řešit vysílající církev,“ poznamenal Doskočil.

Podle něj je obsazení místa kaplana podmíněno šťastnou shodou okolností – ne vždy je totiž k mání kandidát s požadovanými odbornými předpoklady – a současně shodou na obou stranách. Pochvaluje si nicméně předloňský metodický pokyn ministerstva zdravotnictví o duchovní péči ve zdravotnických zařízeních. „Je sice nezávazný – ale vedení nemocnic ukázal, že to není hloupost,“ míní.

Činnost nemocničních kaplanů

- Laické rozhovory s pacienty, příbuznými či personálem (tato složka zpravidla převažuje).

- Duchovní služba věřícím, modlitby a případně svátosti (ty mohou udělovat pouze vysvěcení kněží či jáhni).

- Podpora v době krize, spojená i s poradenskou činností.

- Prohlubování úsilí pacientů snažících se mobilizovat síly k boji s nemocí.

- Pomoc se zvládáním změny prostředí a přerušení běžných kontaktů s domovem.

- Spolupráce se zaměstnanci nemocnice při plánování péče o pacienty včetně odhalování možných problémů, jež by mohly ztěžovat uzdravení či ohrožovat přizpůsobení se situaci.

- Úloha mediátora v případě konfliktů mezi pacienty, zaměstnanci i členy rodiny.

- Péče o rodiny pacientů v případě nepříznivých zpráv o vývoji zdravotního stavu či ztráty blízké osoby.

- Role etické autority ve vztahu ke zdravotnickému zařízení i jeho návštěvníkům.

Zdroj: Asociace nemocničních kaplanů, Katolická asociace nemocničních kaplanů v ČR